Malá Pálffyovská zahrada je součástí jižních zahrad na svahu mezi Pražským hradem a zástavbou u Valdštejnské ulice. Rozkládá se nad hospodářskými staveními Pálffyovského paláce, na místě, kde byly vinice. Terasová úpravy zahrady pochází z poloviny 18. století. Rozsáhlou úpravu proděla v letech 1950 – 1952. Spočívala také v uplatnění ovocných kultur.

Židovský hřbitov se nachází na západním okraji obce při silnici vedoucí do osady Chvátalka. Založen byl údajně v roce 1702 a používán do konce 30. let 20. století. V 80. letech 19. století byl rozšířen do velikosti 3.522 m2. Na poměrně zaplněné ploše se nachází asi 280 náhrobků, z nichž nejstarší je z roku 1724. Na jihozápadní straně se nachází zchátralá obřadní síň, o kousek dál pak opravená a zamčená vstupní brána. Jinak hřbitov ohrazuje kamenná zeď, místy narušená, vstoupit bez problémů lze jižní brankou ve zdi.

Jihomoravské město Mikulov leží v okrese Břeclav asi 50 km jižně od Brna na česko-rakouské hranici. Má kolem 7 700 obyvatel. Toto starobylé město s mnoha pamětihodnostmi se rozkládá v jedinečné oblasti přírodních krás, pohádkových zámků i starobylých hradů a skvělého vína. Je součástí turistické destinace Pálava a Lednicko-valtický areál. Původně zde byla slovanská osada založená v kotlině mezi třemi návršími (Zámecký vrch, Kozí vrch a Svatý kopeček) v podhradí důležitého pomezního hradu z 12. století. První písemné záznamy pocházejí až z roku 1249. V tomto roce získali město darem Lichtenštějnové. Osada byla povýšena na město v roce 1410. Roku 1575 je Mikulov a celé panství předáno rodu Ditrichštejnů, který město vlastnil až do roku 1945. S nástupem renesance se stalo ve druhé polovině 16. století významným centrem manýristické italsko-španělské kultury. Největšího rozmachu dosáhl Mikulov za doby kardinála Františka z Ditrichštejna, kdy se stává centrem Moravy.V tomto období byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Roku 1719 byl zámek po ničivém požáru přestavěn do barokní podoby.Silnou komunitu města tvořili Židé, kteří se ve městě začali usazovat od 14. století. Židovské město patřilo k nejvýznamnějším na Moravě a dokonce zde sídlil i zemský rabín. V 16. století přichází do města hledat útočiště před pronásledováním další významná komunita – sekta novokřtěnců zvaní habáni. Zdatní řemeslníci výrazně přispěli hospodářskému a společenskému vývoji města. Přítomnost obou těchto komunit je dokladem velké tolerantnosti městské vrchnosti. Mikulov byl místem mnoha významných událostí např. zde Marie Terezie přijala v roce 1753 hold moravských stavů či zde roku 1805, po bitvě u Slavkova, podepsal vítězný Napoleon mírovou smlouvu s Rakouskem a nebo v roce 1866 se zde po bitvě u Hradce Králové uskutečnila jednání o rakousko-pruském příměří. Na zámku byl pruský hlavní stan s pruským králem Vilémem I. a Bismarckem.Mikulov si do dnešních dnů udržel pozdně středověkou podobu a návštěvníci zde mohou vidět řadu památek. V dominantě města v barokním zámku dnes sídlí Regionální muzeum s expozicí vinařství a obřím sudem. Z původního hradu se dochovala gotická hranolová městská věž u které stojí barokní kostel sv. Václava. Na náměstí a v okolí je řada malebných renesančních a barokních domů. Pozornost zasluhují také kanovnické domy, radnice, kašna se sochou Pomony či barokní trojiční sloup – sousoší Nejsvětější Trojice. Na náměstí nepřehlédnete renesanční sgrafitový dům U rytířů a Dietrichsteinskou hrobku – původní kostel sv. Anny z roku 1623, později přestavěný na rodinnou hrobku, kde nyní spočívá 45 rakví. Z dalších památek jmenujme barokní piaristické gymnázium, které bylo první svého druhu v českých zemích a také památky, které odkazují na významnou židovskou přítomnost v městě, tedy židovskou čtvrť, synagogu a významný židovský hřbitov. Krásné okolí láká k procházkám či vyjížďkám na kole, místní cyklostezky jsou napojené na rakouské a lze si tedy udělat výlet i do příhraničních vinařských oblastí Rakouska. A už tradičně se zde v září koná vinobraní.

Soubor studia Ypsilon vznikl v 60. letech v Liberci. Zakladateli byli výtvarník Jan Schmid, hudebník Karel Novák a loutkoherečky Jitka Nováková a Zuzana Schmidová. Později se k nim přidalo mnoho dalších herců a hudebníků. Koncem 70. let se soubor přesunul do Prahy. Nejprve bylo součástí Státního divadelního studia, po té divadla Jiřího Wolkera. Plně samostatnou scénou se studio stalo až v roce 1990.