Jižně od Chotěšova se vypíná Křížový vrch 487 m.n.m. se zříceninou kostela a vyhlídkovou věží. Křížový vrch se připomíná již ve středověku. Roku 1739 zde nachal zhotovit dřevěný kříž místní lesník Jan Václav Ebrle. Následně v letech 1747-1755 tu vznikl z iniciativy chotěšovského probošta P. Krištof Schmiedla menší kostelík. Byla provedena podle vzoru pražského kostela Na Karlově. Stěny chrámu byly vyzdobeny freskami od malíře Julia Luxe a v interiéru se nacházely čtyři oltáře – sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Nepomuckého, ten čtvrtý byl zřejmě nejhodnotnější. Byl vyvýšený, vedlo k němu 18 mramorových schodů, ve kterých byly ostatky svatých a po stranách stálo 12 pozlacených andělů. Za Josefa II. v roce 1782 byl kostel zrušen a zřejmě i z velké části zanikl. Jelikož v letech 1859-1862 byl vystavěn již dodnes stojící kostel, tehdy ještě bez věže. Po roce 1890 k němu přibyla Křížová cesta. Roku 1916 vyhořela hájovna a kostel jenž zůstal bez dozoru byl několikrát vykraden. V roce 1923 byl vystavěn hostinec a v roce 1931 vystavěna věž a místo se stalo turisticky vyhledávané. Stavba přečkala druhou světovou válku a ránu mu zasadilo až následující období. Roku 1959 se konala poslední pouť a o osm let později přebírá objekt armáda. Ta zde zůstává až do roku 1995 kdy se místo vrací do církevních rukou. Za tu dobu z kostela zmizelo co zmizet mohlo, zničeny sochy Křížové cesty a místo to bylo velmi opuštěné a zchátralé. V roce 2004 bylo místo převedeno na Mikroregion Radbuza a stavba začala být obnovována. Dnes se opět dá z opravné věže znovu rozhlížet do okolí. Obnovou prochází i kostel, který je opět zastřešen. Přístupné od dubna do října.

Palác pochází ze 16. století, kdy byl postaven rodinou Gryspekových. V letech 1562 – 1564 byl přestavěn pro potřeby pražských arcibiskupů stavitelem O. Aostalisem. V roce 1599 byla budova rozšířena a v letech 1669 – 1674 byla architektem J.B. Mathyem upravena do barokního slohu. Další významnější přestavbu palác prodělal v letech 1722 – 1725, kdy byla stavitelem P.I. Bayerem rozšířena jeho zadní část. Průčelí paláce vytvořil v letech 1763 – 1764 J.J. Vicher. Autory plastik jsou I. Platzer a T. Seidana. V současnosti palác slouří jako sídlo katolické církve. Sousedem Šternberského paláce je palác Arcibiskupský. Na jeho místě stávalo v minulosti několik gotických domů. Jeden z nich patřil svatovítské kapitule. Právě tady si vybudoval honosnou renensanční rezidenci důvěrník císaře Ferdinanda I. Florián Gryspek z Gryspachu. V roce 1562 jej koupil císař Ferdinand I. pro prvního pražského arcibiskupa, který byl po husitských válkách ustanoven, Antonína Bruse z Mohelnice. Poté co se stal palác sídlem pražského arcibiskupství byla provedena jeho přestavba. Další důkladná přestavba na barokní podobu proběhla v letech 1675-79 arch. Jeanem Baptistou Matehyem. Z této doby se dochoval hlavní mramorový portál. Po zasypání příkopu mezi palácem a Pražským hradem došlo k další přestavbě paláce. Okázalé běložluté rokokové průčelí navrhl v roce 1760 arch. Jan Josef Wirch pro arcibiskupa Antonína Příchovského, jehož znak se hrdě tyčí nad původním portálem ze 17. století. Wirch změnil i výškové a šířkové poměry stavby. V roce 1934 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce. Byl zjištěn velký stupeň sešlosti některých částí stavby. V zadním traktu paláce bylo zdivo tak špatné, že ho muselo být asi 16 m2 vybouráno a znovu vyzděno. Celá oprava trvala 5 měsíců a přišla arcibiskupství na 250.000 Kč. Venkovní omítky paláce byly opravovány rovněž v letech 1988-89 a to včetně štukové výzdoby. Tisk vychvaloval na tehdejší poměry nezvyklou rychlost. Obdiv byl o to větší, že parta opavských řemeslníků měla pouze sedm členů, jejichž průměrný věk se blížil sedmdesátce. Nejstaršímu mistru štukatérovy chyběl rok do osmdesátky. Rychlost práce nebyla v žádném případě na úkor kvality. Přesto však v polovině 90. let bylo zjištěno to, co bylo dávno známo. Palác se dostal po statické stránce do katastrofálního stavu. Část budovy stojí na zásypu příkopu. Do havarijního stavu se dostaly stropy, obvodový plášť včetně průčelí. Puklinu ve své klenbě měla i kaple sv. Jana Křtitele. Byly vyslovovány obavy, že by stačilo nízko letící letadlo a akustický jev by mohl způsobit katastrofu. Kolaudce zrekonstruovaného paláce se konala v listopadu 1997. Čtyři křídla paláce uzavírají obdélníkové nádvoří, které je rozpůleno sloupovým mostem. Jeho atiku zdobí putti, držící kandelábry. V interiéru, který je nepřístupný, jsou obytné místnosti arcibiskupa, domácí kaple, kanceláře a reprezentační sály. Palácová kaple sv. Jana Křtitele pochází z 2. pol. 16. století. Renesenační strop je ozdoben malbami z jeho života. Jídelnu zdobí portrétní galérie pražských arcibiskupů. Cenný mobiliář je obohacen souborem 8 gobelínů, zobrazující exotické motivy na námět Nová Indie. Dne 21.4.1990 zde při své první návštěvě přenocoval papež Jan Pavel II. a ve zdejší kapli strávil jistý čas na modlitbách.  

Vodárenská věž stající téměř na jižním okraji obce byla postavena v roce 1931 firmou „První moravská továrna na vodovody a pumpy Antonín Kunz – Hranic“ a to podle projektu ing. Vilibalda Langa. V 70. Letech 20. Století přestala plnit svoji funkci a začala chátrat. Stala se místem pro hry místní mládeže a ptactvo. Její stav byl natolik špatný, že se uvažovalo i o demolici. Teprve až na počátku nového století se podařilo tento objekt zakoupit firmě Heinich. Firma zabývající se výrobou nábytku, designem interiéru a exteriéru budov ji zrekonstruovala a umístila zde svůj ateliér, kde se navrhují různé projekty. Objekt není zcela uzavřen, občas se zde konají některé kulturní akce i pro veřejnost.

Autorem plastiky Karla Havlíčka Borovského na stejnojmenném náměstí je Josef Strachovský. Socha zde byla slavnostně odhalena 16.5.1911. V době německé okupace se podařilo českým vlastencům sochu ukrýt v Holešovicích na Maninách a tak mohla být po osvobození Prahy instalována znovu na své původní místo. Stalo se tak 16.7.1946. Na památníku je Havlíčkovo motto: „Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu“.