Jedna z našich nejmladších rozhleden nestojí, jak by její název napovídal v pohoří Jeseníků, nýbrž ve středočeském kraji, v okrese Nymburk u stejnojmenné obce. Odvážná stavba, stojící v polabské rovině, vznikla díky rozvoji mobilního telefonování. Tato se od ostatních liší tím, že je jednak krásná a originální a také tím, že se na ní podíleli všichni tři operátoři. Otevření rozhledny proběhlo 28. března 2003 a její tvůrci Oldřich Hájek, Jaroslav Šapek, Laco Fescu a Tomáš Pavlík byli za tuto vyhlídku oceněni v rámci soutěže Grand Prix Obce architektů 2002 za přínos do oblasti krajinářské architektury. Při otevírání byla rozhledna pokřtěna jménem Romanka. Padesát metrů vysoká věž je složena ze čtyř částí. Pahorek vysoký 5 m kryje prostory s technickým zařízením. Při stavbě byly použity rozličné stavební materiály - kámen, dřevo, beton a pozinkovaná ocel. Na vyhlídku ve výšce 26 metrů vede 117 kovových schodů, a přestože, stojí v rovině, nabízí pěkné výhledy na Krkonoše, Jizerské hory a Prahu. Věž provozuje obecní úřad a otevřená je většinou po dohodě.

Je nejvyšším vodopádem Hrubého Jeseníku, jeho výška dosahuje až 45 metrů. Pod vodopádem vytvořila voda erozní činností různé útvary jako jámy, mísy a hrnce. Skály oplachované vodou jsou bohatá na vzácené druhy rostlin, např. oměj šalamounek. Působivá je i cesta vedoucí od vodopádu po značené cestě směrem dolů do Bělé, podél Studeného potoka, který zde vytvořil vodní kaskády a peřeje.

Propusti pro vory jsou dnes jen nostalgickou vzpomínkou na časy, kdy bylo po Vltavě splavováno dřevo z jižních krajů. Tato zašlá sláva vorařů, která skončila v polovině minulého století, měla své centrum v bývalém podskalí. Dnes ji připomíná celnice a památník na rohu Rašínova nábřeží a Svobodovy ulice. Propusť ve Staroměstském jezu je umístěna v jeho středu a je široká 12 m.

Styrobylý kostel sv. Jiljí stojí vedle areálu milevského kláštera. Jako románský tribunový se poprvé připomíná roku 1150, tedy ještě před založením kláštera. Následně byl goticky upraven. Další úpravy následovaly v roce 1573 a 1883. Kostel je gotická jednolodní stavba s pětibokým chórem a věží na západě. Původně měl být kostel dvojlodní, k rozdělení však již nedošlo. Z románského období se zachovala věž se sdruženými okénky a bedněným posledním patrem. Také na severní straně kostela se zachovalo románské kvádříkové zdivo. Chór kryje síťová žebrová klenba s prostupujícími se šestidílnými hvězdami, zdobená malbami a nápisy (1573). Loď je plochostropá s replikou dřevěného renesančního kazetového stropu. Po obvodu lodi se nacházejí gotické klenby. Prostor osvětlují vysoká hrotitá okna s kružbami. Na jižní straně můžeme vidět sedile, hlavní oltář je pseudogotický, ostatní zařízení převážně barokní.