Martinický palác na Hradčanském náměstí pochází ze třetí čtvrtiny 16. století. Dal ho postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu na místě bývalého domu pánů z Rožmberka. Své jméno nese po svém druhém majiteli, Jaroslavu Bořitovi z Martinic, který nechal v první polovině 17. století, po roce 1620, palác rozšířit. Palác byl vyzdoben renesančními štíty a nad hlavní průčelí byl umístěn znak pánů Martinců. Od roku 1837 byl využíván jako vojenská nemocnice. Dům je vyzdoben sgrafity, které byly objeveny v roce 1971.Dnes je palác otevřen veřejnosti. K vidění je unikátní expozice renesančního bydlení šlechty a v bývalé konírně je interaktivní Muzeum hracích nástrojů. Otevřeno je každý den od 10 do 18 hodin. Na severní straně náměstí kde stojí Martinický palác, stávaly v polovině 14. století menší domky patřící vyšším i nižším církevním hodnostářům. Zhruba deset let po velkém požáru v roce 1541 koupil vyhořelé objekty Ondřej Teyffle z Zeillberku. Na tomto místě si pak vybudoval rezidenci se zahradou.  V roce 1580 jej prodal Jiřímu Bořitovi z Martinic. Tak se dostal objekt do šlechtického rodu Martiniců po nichž má dnešní objekt jméno. Jaroslav Bořita z Martinic přestavěl pravděpodobně jednopatrový dům v palác hodnotný jeho bohatství a politického postavení. Palác v té době dostal sgrafitovou výzdobu. Dispozice kolem západního dvora byla uzavřena výstavbou severního křídla s velkým reprezentačním sálem. Byl doplněn soubor trámových malovaných stropů. Do hlavního průčelí byl vsazen obdélný kvádrovaný portál s půlkruhovým záklenkem. Ve střední části jeho vrcholu byla zasazena deska z červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Po smrti Jaroslava Bořity se stávali majiteli další členové rodu až do roku 1788 kdy rod vymřel po meči. Palác měl tehdy pět dvorů, jednu jízdárnu a dvě konírny. Palác pak začal sdílet osud některých jemu podobných objektů. Nová majitelka si nechala pouze pětipokojový byt a dala v objektu z důvodu většího zisku zřídit 25 nájemních bytových jednotek. V přízemí byla dokonce policejní strážnice. Po požáru v roce 1835 ho koupila Barbora Trödlová. Ta nechala ve snaze ještě více zvýšit zisk přepatrovat velký sál. Při těchto úpravách byl zničen malovaný strop velkého sálu. Ještě že byl kresebně zachycen synem někdejší majitelky. Na 43 polích kazetové stropu slavnostního sálu byly namalovány alegorie Církve a biblických hostin jako Svatební hostina v Káni Galilejské nebo Hostina žebrákova. Dílo zkázy dovršily další přestavby. Do interiéru byly vestavěny příčky, v přízemí zřízena pekařská pec, trámové stropy byly překryty omítanými rákosovými. Počet partají zde bydlících se v jedné době blížil k sedmdesáti. Dům byl také přefasádován hladkými omítkami čímž zmizela sgrafitová výzdoba jak hlavní průčelí tak dvorních traktů. Po druhé světové válce se dům dočkal své plné rehabilitace. Generální rekonstrukce pro potřeby Útvaru hlavního architekta proběhla v letech 1967-72. Vzorově provedená rekonstrukce odkryla a zachovala, pokud to bylo možné, všechny renesanční a raně barokní prvky objektu. Byly restaurovány i nástěnné malby Adama a Evy provedené v nadživotní velikosti ve velkém sále, malované stropy, renesanční sgrafita a další. 

Židovský hřbitov se nachází na severní okraji Polné při potoce Šlapanka. Hřbitov byl založen počátkem 16. století a několikrát byl rozšiřován. Až do 70. let 20. století stála u původního vchodu márnice, do dnešní doby se dochovaly jen zbytky zdí. V roce 1995 byl vybudován nový vchod na hřbitov. Udržovaný hřbitov s opravenou obvodovou zdí obsahuje na svých cca 3.540 m2 zhruba 900 barokních, klasicistních a novodobých náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1683. V severovýchodním rohu hřbitova najdeme speciální dětskou sekci. Hřbitov je uzamčen a otevřen na požádání.

Bohnický park se rozprostírá v areálu psychiatrické léčebny. Vznikl v první čtvrtině 20. století. Park má přímočarý vějířovitý rozvrh hlavních komunikací. Před kostelem sv. Václava vytváří velkorysý, ale vkusně koncipovaný parter. Jednotlivé části parku mají volné pojetí, některé části jsou zalesněné. Park dodává prostředí léčebny velmi přívětivý dojem.

Na jižní straně Havlíčkova náměstí stojí budova staré radnice. Původně to byla gotická stavba, která byla po požáru v roce 1662 přestavěna. Roku 1974 prošla rekonstrukcí. V patře se nachází síň s valenou klenbou a štuky. Ve štítu stavby můžeme vidět tzv. Brodskou smrt, neboli kostlivce s kosou na níž je latinský nápis Qua hora nescis (v překladu „Kterou hodinu nevíš“). V současné době je objekt sídlem knihovny a slouží pro další společenské účely. V gotickém sklepení je v provozu vinárna.