V Suchovršicích, kousek za Úpou se nachází dvě zajímavé dřevěné mostní stavby, přecházející řeku Úpu. Na okraji Suchovršic je to dřevěná lávka pro pěší postavená v roce 1942. Její stavbu si vynutila výstavba vilové čtvrti za řekou. Její délka je 25 m a šířka 1,5 m. Hřeben střechy s 27 krokvemi je 4,8 m nad mostovkou. Druhou mostní stavbou je dřevěný most převádějící přes Úpu silniční komunikaci Úpice-Trutnov. Zajímavá konstrukční mostní stavba dlouhá 26 m a široká 4 m pochází z roku 1912.

Martinický palác na Hradčanském náměstí pochází ze třetí čtvrtiny 16. století. Dal ho postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu na místě bývalého domu pánů z Rožmberka. Své jméno nese po svém druhém majiteli, Jaroslavu Bořitovi z Martinic, který nechal v první polovině 17. století, po roce 1620, palác rozšířit. Palác byl vyzdoben renesančními štíty a nad hlavní průčelí byl umístěn znak pánů Martinců. Od roku 1837 byl využíván jako vojenská nemocnice. Dům je vyzdoben sgrafity, které byly objeveny v roce 1971.Dnes je palác otevřen veřejnosti. K vidění je unikátní expozice renesančního bydlení šlechty a v bývalé konírně je interaktivní Muzeum hracích nástrojů. Otevřeno je každý den od 10 do 18 hodin. Na severní straně náměstí kde stojí Martinický palác, stávaly v polovině 14. století menší domky patřící vyšším i nižším církevním hodnostářům. Zhruba deset let po velkém požáru v roce 1541 koupil vyhořelé objekty Ondřej Teyffle z Zeillberku. Na tomto místě si pak vybudoval rezidenci se zahradou.  V roce 1580 jej prodal Jiřímu Bořitovi z Martinic. Tak se dostal objekt do šlechtického rodu Martiniců po nichž má dnešní objekt jméno. Jaroslav Bořita z Martinic přestavěl pravděpodobně jednopatrový dům v palác hodnotný jeho bohatství a politického postavení. Palác v té době dostal sgrafitovou výzdobu. Dispozice kolem západního dvora byla uzavřena výstavbou severního křídla s velkým reprezentačním sálem. Byl doplněn soubor trámových malovaných stropů. Do hlavního průčelí byl vsazen obdélný kvádrovaný portál s půlkruhovým záklenkem. Ve střední části jeho vrcholu byla zasazena deska z červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Po smrti Jaroslava Bořity se stávali majiteli další členové rodu až do roku 1788 kdy rod vymřel po meči. Palác měl tehdy pět dvorů, jednu jízdárnu a dvě konírny. Palác pak začal sdílet osud některých jemu podobných objektů. Nová majitelka si nechala pouze pětipokojový byt a dala v objektu z důvodu většího zisku zřídit 25 nájemních bytových jednotek. V přízemí byla dokonce policejní strážnice. Po požáru v roce 1835 ho koupila Barbora Trödlová. Ta nechala ve snaze ještě více zvýšit zisk přepatrovat velký sál. Při těchto úpravách byl zničen malovaný strop velkého sálu. Ještě že byl kresebně zachycen synem někdejší majitelky. Na 43 polích kazetové stropu slavnostního sálu byly namalovány alegorie Církve a biblických hostin jako Svatební hostina v Káni Galilejské nebo Hostina žebrákova. Dílo zkázy dovršily další přestavby. Do interiéru byly vestavěny příčky, v přízemí zřízena pekařská pec, trámové stropy byly překryty omítanými rákosovými. Počet partají zde bydlících se v jedné době blížil k sedmdesáti. Dům byl také přefasádován hladkými omítkami čímž zmizela sgrafitová výzdoba jak hlavní průčelí tak dvorních traktů. Po druhé světové válce se dům dočkal své plné rehabilitace. Generální rekonstrukce pro potřeby Útvaru hlavního architekta proběhla v letech 1967-72. Vzorově provedená rekonstrukce odkryla a zachovala, pokud to bylo možné, všechny renesanční a raně barokní prvky objektu. Byly restaurovány i nástěnné malby Adama a Evy provedené v nadživotní velikosti ve velkém sále, malované stropy, renesanční sgrafita a další. 

Místní ostravská část Poruba je ojedinělou čtvrtí v ČR, kde se zachovala v podstatě dodnes její původní tvář v podobě socialistického realismu. Velkoryse řešená čtvrť se širokými ulicemi, rozsáhlými dvory, honosně zdobenými a mohutnými domy, spoustou zeleně, vyrostla v 50. letech 20. století prakticky na zelené louce. Tempo výstavby bylo vysoké, již zhruba za 6 let měla Poruba na 60.000 obyvatel. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, především pak renesancí a klasicismem. Páteřní ulicí Poruby je Hlavní třída. Široký, čtyřproudý bulvár se zeleným dělícím pásem uprostřed, jenž ukrývá pěší a cyklostezku. Hlavní třídu zdobí honosné domy ozdobené sgrafity a keramickými reliéfy znázorňující horníky, dělníky, hutníky, chemiky, děti a jiné postavy. Z vnitrobloků se na hlavní třídu vstupuje několika pompézními branami. I když z výjevů čiší propaganda tehdejšího režimu, velmi dobře řešená čtvrť i dnes poskytuje dobré bydlení a činí Porubu jednou z těch atraktivnějších ostravských adres.

Dominantou obce Osečany je zdejší barokní zámek ležící nad potokem Mastníkem u Sedlčan.                                          Historie zámku Prameny z roku 1352 dokládají Jana z Osečan jako držitele zdejší vsi, jehož potomci zde sídlili až do počátku 15. století. Pak zde žili Osečanští z Osečan, po nich od roku 1528 Břízští z Břízy a následně Vojkovští z Milhostic. Osečanskou tvrz založil zřejmě již Jan z Osečan ve 14. století, poprvé je výslovně zmíněna až roku 1526. Snad Vojkovští z Milhostic, ve druhé polovině 16. století, přestavěli tvrz na renesanční zámek. I na zdejším panství se majitelé často střídali, roku 1622 byl zámek pro účast ve stavovském povstání zabaven Adamu Řepickému ze Sudoměře. Zabavené panství směnil Albrecht z Valdštejna s Pavlem Michnou z Vacínova, jehož syn jej musel roku 1665 pro dluhy prodat Wolfgangovi Hennegovi. Roku 1733, za Jana Václava Bubna z Litic, byla v jižním křídle zřízena kaple sv. Anny s bohatě zdobeným vstupním portálem z nádvoří. Novogotická přestavba zámku se konala za Jany Tieglové z Lindenkronu v letech 1850-60. Majitelé se v rychlém sledu střídali až do roku 1928, kdy zámek koupil lékařský spolek s úmyslem zřídit zde ozdravovnu. V letech 1943-45 byly Osečany vyklizeny a využívány německou armádou. Po roce 1948 patřil zámek podniku Zdravotnické zásobování, dnes je veřejnosti nepřístupný a vypadá opuštěně. Podoba zámku Osečanský zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova s věžičkou na střeše v ose západního křídla. Severní fasáda je raně barokní s vysokým pilastrovým řádem, dvorní fasáda jižního křídla má dvě barokní sochy po stranách portálu do kaple. Barokní zámek obklopuje zámecký park, na který navazuje les a rybník. Nedaleko odsud můžete vystoupit na rozhlednu Drakoušek, odkud je krásný rozhled po okolí. Navštívit můžete také raně barokní zámek Radíč ve stejnojmenné obci nebo zříceninu hradu Kozí hřbet. Za návštěvu stojí i Památník Josefa Suka v nedalekých Křečovicích. Odtud se také můžete vydat na Sukovu stezku. Ubytovat se můžete v Sedlčanech.