Bývalý konvent bosých augustiniánů s kostelem sv. Rodiny se nachází severně od historického centra Havlíčkova Brodu. Kostel je otevřen v rámci prohlídek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod a budova konventu slouží administrativním účelům. Do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu přišli první bosáci na podzim roku 1674. O rok později se jim podařilo zakoupit severně od hradeb města pozemky, na kterých si postavili provizorní obydlí s kaplí sv. Rodiny. Aby mohl v budoucnu vzniknout konvent s kostelem, potřebovali bosáci dokoupit i sousední pozemky, což se záhy podařilo. A tak již nic nebránilo zahájení nové stavby. Základní kámen byl posvěcen na jaře roku 1679, přičemž jen o pár měsíců dříve schválila v Římě řádová generální kapitula plány ke stavbě. Bohužel jejich autor není prozatím znám. Samotná výstavba trvala řadu let. Kostel sv. Rodiny byl dokončen dříve, a to roku 1705, ale konvent až o tři desetiletí později. Důvodem se stal nedostatek financí, které bosáci získávali převážně z darů. Na stavbě se tehdy podílela celá řada umělců, např. stavitel Giovanni Battista Canavalli, sochař Ignác Rohrbach či premonstrátský malíř Siard Nosecký. Významnou součástí působení havlíčkobrodských augustiniánů se kromě výpomoci v duchovní správě či vedení lékárny stala od roku 1735 i správa nově vzniklého gymnázia z odkazu Kateřiny Barbory Kobzinové. Bohužel v rámci josefínských reforem byl zdejší konvent určen k zániku, čemuž ale na určitou dobu zabránila výuka na škole. Zrušení konventu se oddálilo až do roku 1807, kdy poslední tři žijící bosí augustiniáni odešli do svých zbylých klášterů v Čechách, přičemž kostel s konventem i gymnáziem předali do rukou želivských premonstrátů. Bývalý klášterní areál tvoří jednolodní kostel sv. Rodiny, k němuž na severní straně přiléhá kaple Božího hrobu (vyprojektovaná roku 1725 architektem Antonínem Václavem Spannbruckerem) a na jižní jednopatrový čtyřkřídlý konvent, do kterého se po odchodu augustiniánů přesunulo roku 1816 místní gymnázium. V současnosti objekt slouží jako úřední budova. A.Š.

Náměstí Kosmonautů leží u stanice metra Háje, která se původně jmenovala také Kosmonautů. Pojmenováno bylo při svém vzniku v roce 1978. Na náměstí je sousoší připomínající let prvního Československého kosmonauta, Vladimíra Remka, do vesmíru. Československo bylo po Sovětském svazu a Spojených státech amerických třetí zemí na světě, která vyslala svého občana do vesmíru.

Největší nestátní vojenské muzeum v České republice Muzeum je zaměřeno na vozidla a bojovou techniku, výzbroj a výstroj ČR armády do roku 1938, protihitlerovské koalice a německé branné moci v posledních dnech II. světové války na demarkační linii doplněné výzbrojí a výstrojí ČSLA.  Vnitřní expozice s řadou multimediálních prvků, dioramat a trojrozměrných exponátů mapují období let 1938 až 1945 v Československu. Najdete zde expozice výzbroje a výstroje československé prvorepublikové armády, pohraničního opevnění, jednotlivých armád podílejících se na bojích na demarkační linii, holocaustu a II. odboje na Rokycansku. Vnější expozice  tvoří více než 150 ks vojenské techniky s roky výroby od roku 1929 až po současnost (většinou v plně pojízdném stavu) – automobilní technika z období II. světové války, poválečné výzbroje ČSLA, ženijní, spojovací a protiletadlová technika, rozsáhlé expozice obrněných transportérů, tanků a dělostřelectva. Novinkou je Naučná stezka Československého stálého opevnění a opevnění Železné opony.  Pro rodiny s dětmi bylo v areálu Muzea v roce 2011 otevřeno nové dětské hřiště.  

Židovský hřbitov se nachází asi 500 m jihovýchodně od obce, při silnici na Netolice nedaleko Otmíčské hory. Ze silnice k němu vede malá polní cesta. Hřbitov byl založen roku 1863. Na počátku 20. století byl postaven hrobnický domek, zbořený v 80. letech téhož století. Na dnešní ploše 928 m2 se nachází přibližně 94 náhrobků pocházejících z doby od založení až do roku 1950. Hřbitov má místy pobořenou ohradní zeď, některé náhrobky jsou povalené. Hřbitov je volně přístupný.