Altamira je dětský pravěký skanzen v Kosmonosech. Své jméno dostal podle jeskyně v severním Španělsku, kde byly v roce 1879 objeveny nástěnné malby lovců zvěře z doby kamenné. Budování skanzenu začalo v roce 1992 celkem nevinně. Tehdy si oddíl ochránců přírody zvolil za téma svého letního tábora pravěk a vše vyústilo do dnešní podoby skanzenu nad kterým má záštitu řada odborných poradců z akademického světa. Nejvíce se o podobu Altamira zasloužil ing. arch. Jiří Štěrba, který jako předlohu použil prehistorickou usedlost z anglického Butser Hilus. Dětem se zde předestírá tajuplný svět pradávné historie, starých hliněných pecí a dobrodružství pravěkých lovců.Největší stavbou je tzv. malá klubovna, s ohništěm uprostřed. Vedle stojící velká klubovna je vyzdobena artefakty z doby kamenné, které vyrobili děti. Skanzen dále tvoří devět pravěkých objektů, které jsou doplněny ukázkami středověkých řemeslnických dílen. Lze tak vidět pekařskou a tkalcovskou dílnu, metalurgické a keramické pracoviště, keltskou polozemnici, prehistorické obětiště a středověkou sklářskou huť. Děti zde nahlédnou do života našich předků a dostanou odpovědi na otázky co lidé jedli, jak se oblékali nebo jaké používali nástroje? Otvírací doba pro veřejnost je v od dubna do října, v sobotu od 9 do 12 hodin. Kosmonosy sousedí s Mladou Boleslaví, skanzen je kousek od zámku.

Autobusová zastávka Kavkazská ve stejnojmenné ulici je určena pro dopravu ve směru Vršovice, Michle, Krč, Braník.Pojmenování je odvozeno od ulice Kavkazská, ve které se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Již kolem 10. století je doložené osídlení městského typu v Týně nad Vltavou. Od této doby patřila celá oblast pražským biskupům. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1229. V polovině 13. století byl v Týně vybudován hrad. Vznik zámku Významným rodem, který se zasloužil o rozkvět panství, byli Čabeličtí se Soutic, kteří zde sídlili v polovině 15. století. V roce 1621 po stavovském povstání se stalo držitelem týnského panství opět pražské arcibiskupství a zůstalo jeho vlastníkem až do poloviny 19. století. Koncem 17. století získalo náměstí Týna novou dominantu - zámek. Podoba zámku Původně arcibiskupský zámek Týn nad Vltavou je raně barokní stavba, postavená roku 1699 stavitelem d'Alfierim na místě několika měšťanských domů. Zámek dnes nepůsobí příliš honosným vzhledem, připomíná spíše budovu školy či úřadu. Objekt je jednoduchá obdélníková dvoupatrová budova, v průčelí se nachází portál zdobený pilastry, nad vchodem je špaleta. Sídlo sloužilo původně jako rezidence pražského arcibiskupa. Po většinu historie sloužil zámek jako správní centrum panství, byly zde umístněny kanceláře arcibiskupských úředníků. Dnes zde sídlí městské muzeum s expozicemi keramiky, vorařství, loďařství a loutkářství. Zajímavostí muzea je, že v září na „Dny evropského dědictví“ bývá vystaven tzv. Vltavotýnský zlatý poklad: 2 kalichy, 2 pásy a mince, které byly ukryty od třicetileté války do roku 1970 v domě U modré hvězdy na náměstí Míru. Budova zámku je v dobrém stavu, pečlivě udržována. V zadním traktu se nachází také restaurace jihočeské domácí kuchyně. Tipy na výlet V Kolodějích nad Lužnicí můžete navštívit židovský hřbitov. V nedaleké Bechyni na vás čeká renesanční zámek, lázně, minoritský klášter nebo rozhledna Radětice. Ubytování najdete přímo v Týně nad Vltavou.

Expozice Lapidária Národního muzea na pražském výstavišti se nazývá "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století". Objekt byl postaven v roce 1891, pro Jubilejní výstavu, Antonínem Wiehlem a upravený v roce 1908, s plasticky zdobným průčelím, jako Pavilon hl. města Prahy. Lapidária v Evropě vznikala právě nejčastěji v průběhu 19. století. Tedy v době, kdy se započala rekonstrukce mnoha gotických katedrál a bylo nutné uchovat originální, nesmírně cenné, architektonické články a skulptury, které byly při těchto opravách nahrazovány kopiemi. Lapidárium Národního muzea v Praze má sice také fragmenty z pražské katedrály, ale to je jen malá část jeho sbírek, jejichž skladba je mnohem bohatší.V současnosti se sestává kolekce Lapidária Národního muzea asi ze dvou tisíc sbírkových předmětů, z nichž mohou návštěvníci shlédnout přes čtyři sta nejlepších kusů. Jedná se o doklady kamenického řemesla a sochařských prací v kameni z českých zemí, zejména však z Prahy, v časovém rozsahu 11. až 19. století, výjimečně i z počátku 20. století. Jsou to vesměs práce z materiálů užívaných v českých zemích nejčastěji: z opuky, různých pískovců a ze známého sliveneckého mramoru, výjimečně i ze žuly. Ve dvou největších sálech dokreslují atmosféru historických sbírek také gotické, renesanční a barokní trámové stropy pocházející ze zbořených pražských budov. Právě budovy zboořené během velké asanační vlny, která zasáhla Prahu na přelomu 19. a 20. století, se staly hlavním základem sbírky Lapidária Národního muzea.   Popis expozice Expozice Lapidária Národního muzea, nazvaná "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století", seznamuje návštěvníka v úvodních vitrínách se způsobem těžby, s užitím a zpracováním hornin využívaných pro kamenosochařské práce a s péčí o poškozené kamenné artefakty.V dalších sálech jsou prezentovány v chronologickém sledu od konce 11. do konce 19. století památky pocházející z rukou obyčejných i vynikajících kameníků a průměrných i nejlepších sochařů. Nalezneme tu architektonické články prosté i náročně zdobené, jako sloupky, okna, portály, svorníky, klenáky, chrliče, fiály, konzoly, baldachýny, dále ryté i reliéfní náhrobky, vodní nádrže a kašny i fontány, pamětní desky, reliéfy, zahradní vázy a sochy, sousoší a pomníky atd.K nejcennějším exponátům patří fragmenty z krypt Svatovítské a Svatojiřské baziliky na Pražském hradě, Braunovy a Brokofovy sochy z Karlova mostu, Bendlova jezdecká socha sv. Václava z Václavského nám. Pozoruhodné jsou i dva z nejstarších pražských bronzových pomníků, oslavujících císaře Františka I. a maršála Radeckého, práce bratrů Maxů.V roce 1997 bylo Lapidárium v mezinárodní soutěži zařazeno mezi 10 nejkrásnějších muzejních expozic v Evropě.   Na co se můžete těšit Expozice Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století Památky na domy zničené v husitských bouřích Gotické sochy Parléřovy dílny a Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí v Praze Originály sousoší z Karlova mostu – např. Matyáš Bernard Braun: Vidění sv. Luitgardy Lapidárium na pražském výstavišti je stálou expozicí Národního muzea.