Kousek severně od města se nachází na silnici směřující do Dobroměřic 210 m dlouhý inundační most. Vystavěn byl v letech 1811-1815 přes místo často postižené záplavami. V těchto místech stál již most vybudovaný v letech 1585-1587. Tento empírový postavený z pískovcových kvádrů má 40 pilířů s klenbami o rozpětí 6 m. Přibližná výška mostu je okolo 6 m a i s nájezdy měří 272 m. Kromě toho, že jde o jeden z nejdelších mostů tohoto druhu u nás, je nezvykle postaven do oblouku.

Věž je také nazývána Soběslavova. Byla postavena počátkem 13. století v době Soběslavovy vlády. Zbytky jejího zdiva se dochovaly v příčném křídle Nového paláce za kaplí sv. Kříže. Věž tvořil opukový hranol a sloužila jako vstup do hradního a v pozdějších letech do státního vězení. By zde například vězněn Záviš z Falkenštejna, či Václav IV. V období baroka byla plochá střecha věže využívána pro vystřelování ohňostrojů. V roce 1924 stavitel J. Plečník upravil místnost v prvním patře věže na takzvaný Harfový pokoj.

Letohrádek Bertramka je bývalou usedlostí ze 17. století, která prodělala ve druhé polovině 18. století klasicistní přestavbu. Název je odvozen od jména F. Bertramského, který byl jedním z jejích majitelů. K letohrádku patří park a sala terrena, fontána a busta W. A. Mozarta. Věhlas letohrádku dali manželé Duškovi, kteří zde v roce 1787 hostili W. A. Mozarta. Právě tady složil svou nejznámější operu Don Giovanni, která měla svou premiéru v dnešním Tylově divadle v Železné ulici. V současnosti je objekt letohrádku využíván jako muzeum hudby a jako památník manželů Duškových a W. A. Mozarta. Expozice muzea dokumentuje především pobyt W. A. Mozarta v Praze. Podrobné a aktuální informace jsou uvedeny na domovských stránkách muzea.První zmínka o Košířích je v latinském soupisu majetku ženského benediktského kláštera sv. Jiří na Hradě z roku 1185. Odborníci se domnívají že jméno Košíř se zrodilo ještě v době předslovanské. Podle jiných sekali místní obyvatelé vrbové proutí rostoucí na březích Motolského potoka zakřivenými noži zvanými kosíři a vyráběli proutěné zboží. Motolský potok hustě obklopený vrbovinou se kdysi severně od dnešního Palackého mostu vléval do Vltavy. Dnes z něj zůstalo jen torzo mizející pod zemský povrch v místech na rozhraní Motola a Košíř. Vila Bertramka tu stojí už od 17. století. Vystřídala několik majitelů, ale nejvíce proslula v době, kdy v ní bydlela operní pevkyně Josefína Dušková se svým manželem Františkem Xaverem Duškem. Josefína se důvěrně znala s Wolfgangem Amadeem Mozartem a hostila jej na své usedlosti Bertramce při jeho pražských pobytech na podzim roku 1787 a v létě roku 1791. Usedlost jejíž stavební dispozice se v podstatě zachovala, se skládala z jednopatrového obytného stavení, svým průčelím otočeného do dvora, stodoly, špýcharu a seníku. Jedna ze stran nádvoří byla ukočena terasou, pod níž byl velký klenutý prostor, kde byla pravděpodobně tlačírna vína. Samo stavení v přízemí obsahovalo několik místností, největší z nich byl kravín, jehož valená klenba se sbíhala do jednoho kamenného sloupu. První patro usedlosti obsahovalo celkem 12 místností. Dne 1.1.1929 přešla Bertramka do majetku nově založené Mozartovy obce v Československu. V době nacistické okupace bylo česke vední spolku donuceno k odstoupení a na jejich místa dosazeny němci. Jediným pozitivem bylo, že němci uvolnili poměrně velké finanční částky na opravu objektu. V lednu 1986 podepsala předsedkyně spolku pod nátlakem darování Betramky československému státu.

Nacházejí se cca 500 m od obce Višňová. Seskupení mohutných balvanů do dolmenu je tvořeno rumburskou žulou. Ve skále se nachází několik skalních mís, podle nichž se usuzovalo, že jde o pohanské obětiště. V roce 1895 zkoumal objekt profesor von Wirchov. Archeologové zde nalezli úlomky kamenných sekyr a další předměty z doby pozdně kamenné.K přírodní památce se váže pověst. Kdysi za silného větru najížděl ďábel v kočáře na kameny, aby mohl sebrat obětiny, které sem kdysi pověrčiví lidé pokládali. Od té doby jsou prý na kamenech znát rýhy od kol jeho kočáru. V blízkosti má být také zakopán poklad, který se jednou za století o svatojánské noci, objevuje na povrchu.