Portál Starého proboštství na III.nádvoří Pražského hradu pochází z jeho přestavby ve 2.polovině 17.století. Nad portálem je umístěn znak probošta Jana Františka Rasche z Aschenfeldu, za jehož úřadování k přestavbě došlo.

Raně barokní zámek v Radíči je jednopatrová budova pocházející z konce 17. století s bohatou vnitřní štukovou výzdobou. Zámecké výklenky byly původně opatřeny sochami světců sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého od významného sochaře Jana Brokoffa z roku 1713. Později byly přeneseny na kamenný most přes Mastník, později umístěny u blízké kaple. Zámek rytířů a princezen – zámek Radíč … barokní zámek s atmosférou pohody romantického venkova … ideální místo pro svatby a rodinné výlety s dětmi.   Slavnostní otevření nově opraveného jižního křídla zámku s interiéry zdobenými nástropními malbami z období raného baroka a zařízeny ve stylu francouzských zámeckých usedlostí proběhlo v roce 2012. Zámek je otevřen pravidelně v návštěvnickém provozu  čtvrtek – neděle, o prázdninách pak celý týden mimo pondělí.  Pro své dospělé i dětské návštěvníky připravil tým průvodců ze sedlčanského divadelního spolku Našlose zážitkové prohlídky zámku – ZÁŽITKOVÉ PROHLÍDKY VŠEMI SMYSLY aneb ochutnejte na vlastní kůži, jak vypadá, zní a voní zámek Radíč. Jsou připravena 2 zábavná témata prohlídek: pro rodiny s malými dětmi vždy oblíbené téma Hledání čarovného pokladu s rytířem, pro  starší objevitele pak téma Tajemné šifry a symboly v barokních malbách s barokním malířem. Návštěvník se stává součástí příběhu zámku, v interiérech nejsou žádné bariéry, naopak - průvodci v dobových kostýmech motivují velké i malé návštěvníky zámku, aby při prohlídkách zapojili všechny smysly – zrak, sluch, hmat, čich a dokonce i chuť.  Prohlídka je především zábavou, ale návštěvníci se také dozví na základě podprahového a smyslového vnímání základní informace o historii zámku, jeho architektuře a raně barokních malbách. Milovníci interiérového designu jistě nadchne propojení baroka s ležérním stylem jakoby lehkým vánkem přiváté z jižní Francie. Pohoda romantického venkova nekončí samotnou prohlídkou interiérů jižního křídla zámku. Pro radost dětských očí je připravena Dětská zbrojnice z dílny papírového platnéře Jiřího Havlise z Borovan, kde se kluci mohou alespoň na chvíli proměnit v opravdové rytíře v brnění s meči, štíty, halapartnami apod.– vše právě na míru pro malé rytíře. Část kolekce je připravena i k prodeji, pokud se nějaký malý rytíř už nebude chtít odloučit od vybraného meče, či helmice.  Nezapomínáme ani na holčičky – je pro ně připraven Budoár pro princeznu, kde se mohou třeba i s maminkou proměnit díky šatům inspirovaným rokokem, parukám, krinolínám, korunkám a jiným veledůležitým doplňkům v opravdové princezny. Zámecké zahrady jsou upraveny jak pro odpočinek dospělých, tak radovánky děti v duchu romantického tématu „zámek rytířů a princezen“. Pro malé rytíře je připravena i půjčovna dětské zbroje a kolbiště pro rytířské turnaje, kde si mohou ověřit své rytířské dovednosti. Pro princezny je  připraven pak osedlaný poník na procházky po zahradě.  Dospělým odpočinek zpříjemníme piknikem s první a jedinou bio Kávou3Vůní od Biopekárny Zemanka, moravskými frgály či delikatesními čokoládovými lanýži Lucie Glaister. Budou-li se chtít návštěvníci ponořit  hlouběji do svých smyslů, mohou ochutnat i zámecký Nápoj lásky inspirovaný jednou z milostných barokních maleb z interiérů zámku.  Pro milou vzpomínku mohou navštívit na závěr zámecký Boutique ve staré francouzské almaře, který prezentuje hand-made výrobky probouzející smysly značky Chateau Radíč Collection, jež ocení všechny staromilsky laděné duše milující něžný design romantického venkova v kombinaci s kvalitou.   Přijďte ochutnat na vlastní kůži, jak vypadá, zní a voní zámek Radíč…   Shrnutí: Zámek rytířů a princezen – zámek Radíč …barokní zámek s atmosférou pohody romantického venkova Ideální místo pro svatby  a rodinné výlety s dětmi Zážitkové prohlídky zámku prohlídky všemi smysly aneb ochutnejte na vlastní kůži jak vypadá, zní a  voní zámek Radíč. První prohlídky zámku bez bariér, kde se i dětský návštěvník nejen dívá, ale i dotýká exponátů, ochutnává, čichá, naslouchá… Témata prohlídek: 1) Hledání čarovného pokladu s rytířem –  prohlídka na míru pro rodiny s dětmi, 2) Tajemné symboly a šifry v barokních malbách s barokním malířem – prohlídka pro dospělé Interiéry ve francouzském stylu zdobené zrestaurovanými barokními freskami Dětská zbrojnice pro malé rytíře z dílny papírového platnéře Jiřího Havlise z Borovan Budoár pro princeznu, kde se malé holčičky promění v princezny s šatičkami inspirovanými rokokem  Zámecké zahrady pro odpočinek dospělých i radovánky dětí s rodinným piknikem na dekách První kavárna s bio Kávou3Vůní od Biopekárny Zemanka, s  moravskými frgály, delikatesními čokoládovými lanýži Lucie Glaister a Nápojem lásky Chateau Radíč Boutigue ve francouzské almaře s hand-made výrobky probouzející smysly Více na www.zamekradic.cz   Historie zámku První doložená zmínka o Radíči pochází z roku 1376, kdy na místní rytířské tvrzi sídlil rod Valovských z Úsuší. Za vlády Karla Leopolda Henegka radíčská tvrz vyhořela. Henegk pak vystavěl blíže spáleného sídla nový zámek a v roce 1682 založil mariánskou kapli.  Majitelé zdejšího panství se v průběhu staletí rychle střídali. Na základě pozemkové reformy byla pak v letech 1923 - 1926 většina radíčského velkostatku rozparcelována mezi rolníky. Na zbytkovém statku se do roku 1945 vystřídalo ještě několik majitelů, např. prezident čsl. banky v Praze JUDr. Oberthor. Zámek i velkostatek byl v roce 1944 obsazen velením SS. Po roce 1945 se panství dostalo pod národní správu, v roce 1947 bylo opět rozparcelováno a zbytek přešel v roce 1950 pod státní statky. Dispozice zámku Zámek v Radíči je čtyřkřídlá patrová stavba kolem nádvoří. Vyšší východní křídlo je obdélné, členěné lizénovými rámci a vysokou římsou. Tři ostatní křídla jsou nižší s jednoduššími fasádami. Hlavní portál je raně barokní, na západním průčelí vidíme zahradní portikus, na hřebeni střechy východního křídla se vypíná vížka. Proti východnímu průčelí zámku stojí raně barokní, původně loretánská, zámecká kaple. V sálech 1. patra se nachází štuková výzdoba a nástěnné malby z konce 17. století. V empírovém pokoji pobýval po nuceném odchodu z pražské univerzity italský učenec, doktor filosofie a kněz-reformátor Bernard Bolzano (1781-1848). V nedalekém okolí můžete navštívit zříceninu hradu Kozí hřbet, zříceninu hradu Ostromeč nebo vystoupit na rozhlednu Drahoušek u Osečan. Ubytování naleznete na Nové Živohošti nebo v Sedlčanech

Podle pověsti spadl roku 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský na útěku před lupičy do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrchu kapli. Z této doby opravdu pochází nejstarší kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Křemešníku, údajně postavená ze dřeva. V presybtáři dnešního kostela se však zachoval kamenný portál s pozdně gotických ostěním. V letech 1651-1652 byla kaple přestavěna v raně batokní podobě. Až v letech 1710-1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. V roce 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a roku 1750 byl kostel upravován naposledy. V ambitech kolem kostela jsou umístěny dvě nárožní kaple a navazuje na ně bývalá škola a fara. Z podnětu českobudějovického biskupa Dr. Šimona Bárty byla 17.12.1935 ustavena Matice křemešnická. Hlavním posláním byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Počet poutníků vzrůstal, velmi vysoký byl po celé 19. století, ale vrcholu dosáhl při epidemii cholery v Čechách. Rozšířená pověst o ochranných účincích křemešnické vody právě proti choleře sem přivedla několik desítek tisíc lidí ročně. Na průčelí poutního kostela Nejsvětější Trojice je nad hlavním vchodem umístěn kamenný reliéf Korunování Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází trojboký oltář z roku 1752 symbolizující tajemství Nejsvětější Trojice, uprostřed oltáře se nachází reliéf Korunování Panny Marie, na třech nárožích sochy andělů. Vlevo od oltáře je kazatelna z roku 1750. Vitrážové okno daroval poutnímu kostelu pelhřimovský rodák, arciděkan smíchovský, prelát Jan Pauly. Motiv Zvěstování Panny Marie vymaloval na skle v roce 1936 J. Veselý. Kousek od kostela se nachází zajímavá stavba podobající se malému zámečku. Jde o větrný zámek postavený v roce 1930, podle návrhu arch. Kamila Hilberta pro akademického sochaře Josefa Šejnosty, rodáka z nedalekého Těšenova. Plánoval zde zřízení muzea všech svých medailérských prací. Stavba však zůstala do dnešních dnů nedokončena. Můžeme však obdivovat cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolává kamenný patník s kloboukem, tzv. křemešnické nemehlo, které tajně jako žert, nechal zhotovit mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. Od větrného zámku až ke kapličce s pramenem (při červené turistické značce) vede křížová cesta zakončení Božím hrobem. Původní křížová cesta byla postavena podél staré pěšiny roku 1689. V roce 1947 byly zchátralé cihlové kapličky nahrazeny žulovými. Jsou dílem Ant. Theina, který byl inspirován původními návrhy sochaře Františka Bílka. Obrazy v kapličkách jsou od pelhřimovského umělce R. Ondráčka. Křížová cesta má 14 zastavení a jeho posledním zastavením je Boží hrob, který se nachází již nedaleko „větrného zámku“. V umělé jeskyni, jež je přistavěna ke skále, se nachází Jěžíšovo tělo od Antonína Bílka. Barokní kaplička pod kostelem byla postavena asi roku 1689 nad „zázračným“ pramenem. Má půlkruhový portál a trojúhelníkový štít s reliéfem „Křest Páně v Jordánu“ od Františka Bílka. V roce 1896 byla kaplička opravena a doplněna o sochy sv. Josefa a sv. Anny. Studánka se „zázračnou“ vodou se nachází pod kamenným oltářem uvnitř kapličky. Zázračný pramen je pradávnou, nepochybnou příčinou vzniku poutního místa. První písemné zmínky o pramenu jsou z let 1763 a 1782. Pramen vyvěrá periodicky obvykle okolo Vánoc a přestává téci v létě (červen, červenec), někdy se objevuje i na podzim. Nikdy nezamrzá a je zřejmě spojen s prmanem na protější straně kopce studánka „U Buku“. Pověst o léčivých účincích zesílila za třicetileté války. V dobách epidemie cholery uprostřed 19. století, sem pro vody přicházely desetitisíce lidí. Uvádí se, že se voda vozila v povozech do Hradce králové, Kutné Hory i mnohem vzdálenějších míst. Chemickou analýzou se zjistilo, že voda je velmi čistá, chudá na minerály, slabě radioaktivní a obsahuje nepatrné množství stříbra. Tím se vysvětluje, že uchovávána v lahvích se dlouhou dobu nekazí. Za kaplí se nachází poustevna. Během rekonstrukce studánky v roce 2000 narazil kamenický mistr Miroslav Heřmánek na podzemní prostor vzadu za kapličkou zasypaný zeminou a kamením. Když ručně odstranil kameny ze zborcené klenby pod nánosy hlíny, objevil se před ním půdorys objektu dávno zapomenuté poustevny v opuštěné hornické štole. V tomto unikátním objektu, ve kterém přebývalo několik poustevníků ještě v 18. století, mimo jiné i poustevník Jiří Mrňávek, jehož ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých nedaleko kostela Nejsvětější Trojice.

Novorenesanční zámek v Průhonicích je známý především kvůli rozsáhlému zámeckému parku. Průhonický park založil roku 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva – Tarouca. Zámecký park Park v současnosti představuje unikátní dílo vrcholného období přírodně krajinářského slohu v Evropě. Zároveň je mimořádně cennou dendrologickou sbírkou - arboretem s množstvím domácích a cizokrajných dřevin. Nejznámějším atraktivním druhem pěstovaným v Průhonickém parku je pěnišník – Rhododendron. Zámecký park je již od dob svého založení velmi rozlehlý, rozkládá se na ploše přibližně 250 ha v krásném členitém údolí potoka Botiče a jeho přítoků. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů se střídají s volnými lučními plochami, s rybníky a potoky. Stezky průhonického parku měří celkem 40 km. Historie zámku Zámek tvoří dominantu nejen v Průhonicích, ale i v okolní krajině. Průhonice se poprvé připomínají až v predikátu Zdislava a Oldřicha z Průhonic roku 1270, jasným důkazem jejich starší existence je nápis v kostelíku Narození Panny Marie z roku 1187. O výstavbu nové tvrze se zasloužili páni z Říčan, kteří průhonický statek vlastnili do konce 14. století. Tehdy se Průhonice dostaly do rukou pražských měšťanů. Za třicetileté války byl zámek zpustošen a v 18. století sloužil převážně k hospodářským účelům. Roku 1802 koupil průhonické sídlo hrabě Jan Nostic–Rhieneck, který nechal zchátralý zámek zrekonstruovat a klasicistně upravit. Současná podoba sídla pochází z let 1892 – 1898 a proběhla ve stylu tzv. české renesance za majitele zámku hraběte Arnošta Emanuela Silva - Tarrouca (1858 - 1936). V roce 1920 vykoupil zámecký areál i výjimečný průhonický park stát. V roce 1954 vznikla v Průhonickém zámku geobotanická laboratoř. V srpnu 2002 byl park poškozen povodní z rozvodněného Botiče, která strhla mosty a poškodila komunikace. Krátce po povodni poškodila park také silná vichřice. Interiéry zámku, zdobené freskami od Hanuše Schwaigera a plastikami od Celdy Kloučka, slouží účelům Botanického ústavu AV ČR a Botanickému oddělení Přírodovědeckého muzea při Národním muzeu v Praze a nejsou veřejnosti přístupné. Výjimkou jsou prostory, kde je instalována stálá expozice: pamětní síň zakladatele parku Arnošta Emanuela hraběte Silva Taroucy.   Podoba zámku                              Průhonický zámek je trojkřídlá pseudorenesanční patrová budova s hranolovou věží a nádvorními arkádami. K hlavní budově přiléhá pseudorenesanční tzv. Malý zámek vzniklý přestavbou pivovaru. Před vstupem stojí socha od J. Jiříkovského. V parku stojí také románský kostelík Narození Panny Marie z 12. století. V areálu zámku je možné vidět romantické stavby (Rybárna, Česká chalupa, romantická zřícenina Gloriet). Tipy na výlet V okolí se můžete vydat třeba na zámek Štiřín, navštívit zříceninu hradu Říčany, Muzeum Říčany, projít se údolím Rokytky nebo navštívit Dendrologickou zahradu.  Ubytovat se můžete přímo v Průhonicích.