Gotický kostel sv. Víta se nachází při ulici Topolová, severovýchodně od centra města. Kostel je jediným pozůstatkem původního františkánského kláštera založeného v polovině 15. století. Klášterní stavby podlehly zkáze v době po třicetileté válce. Kostel jako jediná zachovaná stavba prošla v letech 1771-1777 velkou úpravou. Za vlády Josefa II. byl spolu s blízkou kaplí sv. Anny zrušen a prodán. V roce 1790 ho hraběnka Antonie Daunová postoupila obci. Kaple sv. Anny již nebyla obnovena a byla přestavěna na obytný domek. Kostel sv. Víta má presbytář zpevněný opěrnými pilíři. Na západní straně se nachází vstup s gotickým portálem a vedle něj velká kamenná kropenka. Presbytář je zaklenutý, loď plochostropá s dřevěným omítnutým stropem. Za hlavním oltářem se nachází nástěnná malba, znázorňující vstup sv. Víta na nebesa od moravského malíře Josefa Winterhaltera z roku 1774. Další uměleckou památkou v interiéru je náhrobní kámen Puty z Lichtenburka z růžového mramoru. Představuje mladého sv. Víta držící v levé ruce palmu a v pravé ruce hořící lampu. Po obvodu kamene je dokola vytesaný latinský nápis uvádějící data úmrtí Puty z Lichtenburka. Klášter se ke kostelu přikládal od severu, což dokazuje odbourané zdivo a zřejmě i zazděný vstup s portálem. Severně od kláštera se nacházela klášterní zahrada, na jejíž místě se dnes nacházejí zahrádky a domky.

Most ocelové nýtované konstrukce spojuje Moravskou a Slezskou část Ostravy. V roce 1913 byl vybudován místními Vítkovickými železárnami a to na místě kde se původně nacházel řetězový most. Ten se za tragické události zřítil v roce 1851. Délka dnešního mostu činí 92 m a šířka včetně chodníků 16 m. V roce 1979 prošel rekonstrukcí. Svoje jméno nese podle soustružníka Miloše Sýkory, který jako čtyřiadvacetiletý dne 30.04.1945 spolu se svým přítelem znemožnil neacistům vyhození mostu do povětří. Krátce poté co přestřihl dráty vedoucí k náložím byl zabit. Ruský tank jedoucí z centra tak most sice přejel, ale na druhé straně pak byl zastaven třemi zásahy.

Stavba postavená v roce 1907 byla dlouho připisována Janu Kotěrovi. Ve skutečnosti ji navrhl pro manžele Sýkorovy jeho jeden z prvních žáků Jan Šachl. Vila byla postavena v secesním slohu s prvky lidové architektury.

Nábřeží Edvarda Beneše spojuje na levém břehu Vltavy Klárov s nábřežím kapitána Jaroše. Vzniklo na místě staré cesty pod Letnou, která vedla od Klárova do Holešovic. Jeho délka je cca 1300 m. Cesta byla postupně přebudována na silnici a pak nábřeží, které bylo pojmenováno Kramářovo. V roce 1948 bylo přejmenováno na nábřeží kapitána Jaroše. V roce 1991 byla část mezi Štefánkovým mostem a Klárovem oddělena a pojmenována po Edvardu Benešovi. Paradoxní je, že v úseku od Klárova po ulici U plovárny lemují břeh Vltavy souběžně dvě nábřeží. Komárkovo nábřeží a nábřeží Edvarda Beneše.