Městská část Praha - Satalice je součástí správního obvodu Praha 19.

Areál Pohansko se nachází v blízkosti Lednicko – valtického areálu, který je od roku 1996 součástí světového a kulturního dědictví UNESCO. Zámeček však není jeho přímou součástí.  Pohansko se nachází asi 3 km jižně od města Břeclavi. Velkomoravské hradiště                     V letech 1810 - 1811 nechali Lichtenštejnové vybudovat v rámci úprav na svém panství v lužních lesích na levém břehu Dyje monumentální empírovou jednopodlažní budovu loveckého zámku vynikající architektonické hodnoty. Při stavbě Pohanska majitelé netušili, že se staví na místě, které kdysi obývali staří Slované. Na území Pohanska se v 9. století rozkládalo nejrozsáhlejší raně středověké opevnění v Česku. Uvnitř velkomožského dvorce byl kostel a pohřebiště, stávaly tam domky, chlévy, stodoly i sýpky. Archeologický výzkum se zde provádí od roku 1958 a dodnes je možné najít nějaký vzácný kus z historie. Nejzajímavější kusy jsou buď vystaveny na zámečku, nebo jsou přímo zrekonstruovány na původním místě nálezu. Keramické výrobky, dřevěná vědra, zemědělské a řemeslnické náčiní, jezdecká výstroj, zbraně, zlaté a stříbrné šperky jsou součástí expozice Slovanský památník. Staroslověnská svatyně a velkomoravská polozemnice stojí v areálu muzea v přírodě stejně jako kdysi, před tisíci lety. Empírová krása                             Průčelí zámečku je členěno korintskými sloupy, balkón průčelí a část křídla přízemního traktu zdobí reliéfy s antickými motivy. Výzdoba Pohanska je věnována bohyni lovu Dianě, podílel se na ní sochař Joseph Klieber. Architektonický návrh objektu pochází z dílny samotného vynálezce tužky Josefa Hardmutha (mj. autor Minaretu a Janova hradu). Zámeček je překrásná empírová stavba, návštěvníky však láká především kvůli unikátnímu archeologickému muzeu v přírodě. Zámeček je pod správou Městského muzea a galerie v Břeclavi. Tipy na výlet V nedaleké Břeclavi najdete také zámek, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagogu a židovský hřbitov. Nedaleko odsud se nachází také zámek Valtice, zámek Lednice nebo zámeček Belveder.  Ubytovat se můžete v Břeclavi.

Základní kámen k evangelickému kostelu byl položen 21.8.1904 a již 8.12.1905 byla stavba dokončena. Neorománský kostel inspirovaný porýnskou středověkou sakrální archtekturou byl postaven podle plánů stuttgartských architektů Eisenlohra a Weigla. Věž kostela nad hlavní předsíní je vysoká 26 m. I když je kostel postaven na svahu a velmi úsporně zhotoven, neprojevuje se žádný zásadní stavební problém a obstál dokonce menší zemětřesení. V letech 1960-85 docházelo k postupným opravám, v roce 1990 byla provedena rekonstrukce vytápění na teplovodní systém, díky příjemnému teplu je tak využíván celoročně. Na věži kostela byly původně tři zvony, které vážily dohromady 1.140 kg a stály 3.069 marek. Dnes je zde jen jediný (Luther), ostatní dva byly zabaveny v době druhé světové války pro potřeby válečného průmyslu. Kostel má i jednu neobyčejnou zajímavost. I když jsou zde varhany, žádné neuvidíte. Jde o pozoruhodný malý starý nástroj, který byl zabudován s celým prospektem tak, že nejsou vidět žádné píšťaly. Původně sloužily divadlu ve Weimaru, při jeho rekonstrukci byl tento nástroj vyřazen. Dnes již neznámý občan snad bydlící v Kynšperku je zakoupil a kostelu daroval. Rozebrané byly přepraveny vlakem a sestaveny za dva týdny občanem, který nebyl varhanář, ale stavitel klavírů. Již tehdy byly mechanické dřevěné části opotřebované a kovové části poruchové. Hra na tento nástroj vyžadovala velkou znalost stroje a správnou volbu rejstříků, aby byl poslech přijatelný. Varhany nešly nikdy ladit, neboť neměly správný regulační měch. Při stěhování byl dokonce jeden rejstřík vyměněn za odpovídající trendu tehdejší doby, ale neodpovídal originální dispozici varhan. Dne 8.11.2004 začala náročná oprava varhan. Byly rozebrány do jediné píšťaly, celkem jich bylo 378, vyčistěny, opraveny, vráceny na původní místo a naladěny. Oprava trvala plných 14 dnů a zhruba 13 hodin denně. Byl tak zachráněn unikát, kterých již v naší republice mnoho není. Od roku 1946 užívá kostel českobratrská církev evangelická.

Kostel sv. Václava na Smíchově byl postaven v letech 1881 – 1885 staviteli V. Mildem a J. Linhartem. Projekt vypracoval architekt A. Barvitia. Vnějšek kostela má novorenesanční vzhled, nad vstupními portály je mozaiková výzdoba od L. Šimka. Jsou zde zobrazeni čeští patroni. Vnitřek kostela tvoří starokřesťanská bazilika. Návrh zařízení kostela rovněž vypracoval A. Barvitia. Interiér je vyzdoben mozaikou Krista a českých světců, která byla vyhotovena podle návrhu J. Trenkwalda, výjevy z legend sv. Václava od F. Sequense, mozaikami ze života Kristova od Z. Rudla a pracemi dalších mistrů. U hlavního oltáře jsou sochy sv. Ludmily a sv. Vojtěcha od Č. Vosmíka z roku 1923. Ten také podle návrhu S. Suchardy a L. Šimka zhotovil boční oltář Krucifixu s anděly. Sochy Panny Marie a sv. Jana před tímto oltářem jsou dílem J. Paši. V kostele, v jeho předsálí, jsou umístěny památníky obětem I. světové války. Jejich autorem je Č. Vosmík. Kostel sv. Václava na náměstí 14. října patří mezi významné památky české architektury 19. století. Když byl v roce 1891 kostel sv. Filipa a Jakuba zbořen, nesli to Smíchováci těžce. Zvony byly přeneseny do kostela na Malvazinkách. Ještě před zbořením se však již měšťané za svůj venkovský kostelík styděli a tak byl ustaven v roce 1866 kostelní výbor a do roku 1881 se podařilo shromáždit přes 180.000 zlatých. Arciděkanský kostel sv. Václava se dvěma 50 metrů vysokými věžemi byl postaven na pozemcích rodiny Portheimů na dnešním náměstí 14. října. Vystavěn byl v novorománském stylu v letech 1881-1885 podle plánů Antonína Barvitia. Při stavbě vzalo za své levé křídlo Dientzenhoferova letohrádku známého jako Portheimka. Novorománská svatyně s apsidou je bezesporu nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Stojí na 7 metrů hlubokých základech z hlubočepského vápence a opuky, portál a věže má z hořického pískovce. Mezi okny bylo použito různých druhů omítnutých i neomítnutých cihel. Uvnitř je bazilika rozdělena na tři lodě. Postranní jsou odděleny od hlavní čtyřmi sloupy z carrarského mramoru. Každá loď má 6 oken, vyzdobených postavami 12 Kristových apoštolů.  Ke ztvárnění celého komplexu použil autor různých mramorů, pouze baldachýn klenoucí se nad oltářem je ze dřeva.