Zajímavě barevná zděná rozhledna se nachází na jižním okraji obce Přáslavice. Rozhledna vznikla v rámci nově vybudovaného zázemí sportovního areálu s restaurací a otevřena 3.10.2009. Její výška je 21 m a vede na ni 82 schodů. Z rozhledny za dobrých podmínek je výhled na Hornomoravský úval, město Olomouc, Drahanskou vrchovinu, Oderské vrchy, Jeseníky, Hostýnské vrchy a další. Přístupná je dle uvedených webových stránek, parkování je možný na parkovišti přímo u sportovního areálu.

Hřebečský silniční tunel byl vystavěn v letech 1994-1997 na frekventované silnici I/35 mezi Moravskou Třebovou a Litomyšlí v blízkosti obce Koclířov. Tunel má délku 354 m, je jednotubusový se třemi jízdními pruhy (dva ve stoupání, jeden klesající) a průjezdním profilu 5,2 m.

Vízmburk, neboli Weissenburg (bílý hrad), nesoucí název podle bílého pískovce, ze kterého byl vystavěn, se nachází západně od města Červený Kostelec, poblíž vsi Havlovice. Od železniční stanice Červený Kostelec k němu vede přibližně 1,5 km dlouhá cesta po červené turistické značce. Historie hradu Výstavný šlechtický hrad, jakousi zmenšeninu královského hradu, si nechal ve 2. polovině 13. století postavit králův oblíbenec Tas z Vízmburka. K dispozici měl kvalitní stavební huť, jejímž dílem byl i nedaleký klášter v Polici nad Metují. Původní bohatá výzdoba hradu nesla častokrát reliéf třmene, figuru z Tasova erbu. Osud pyšného majitele hradu byl zpečetěn roku 1304, kdy byl na královském dvoře probodnut Janem Vlkem, kterého předtím připravil o majetek i čest. Posledními majiteli hradu, kteří jej obývali, byli přibližně od roku 1330 páni z Dubé. Poté, co se poslední z nich, Jiří z Dubé přestěhoval na Žleby, usadili se na hradě lapkové, kteří sužovali kraj a dokonce ohrožovali slezské sousedy. Slezská knížata a měšťané se proto rozhodli k neobvyklému kroku, hrad od Jiřího z Dubé roku 1447 odkoupili a následně jej pobořili. Hrad tak nadlouho zmizel z očí kolemjdoucích, sesypal se sám do sebe a utvořil hradu nepodobný pahorek bez viditelných zdí. V letech 1972-1983 proběhl na hradě archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny, který odkryl hradní zdi až do výše 1. patra. Hrad byl od té doby odkrytý, pouze provizorně zastřešený, pískovec se vlivem současného agresivního prostředí rozpadal a rychle se ztrácel před očima. Úplnému zániku hradu se proto od roku 2002 snaží zabránit Sdružení pro Vízmburk, které zde kromě toho pořádá různé kulturní akce. Podoba hradu Hrad byl v době své krátké existence velmi výstavný, jak bylo patrno i z archeologickým výzkumem objevených architektonických článků. Dispozice hradu byla dvojdílná, ovšem o podobě předhradí, poškozeném cestou, toho mnoho nevíme. Nevelkému jádru hradu vévodil mohutný okrouhlý bergfrit, ke kterému příchozí přišel věžovitou branou. Za bergfritem se pak podél celé hradby rozprostírala křídla paláce. V západním křídle se nacházel velký, křížovou klenbou zaklenutý sál a v sousedním nároží pravděpodobně i kaple, což bylo na šlechtických hradech výjimkou. V současné době je hrad přístupný pouze v otevírací době. Tipy na výlet   Výlet si můžete udělat na zříceninu hradu Rýzmburk, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze  a její Muzeum textilu. Ve Rtyni v Podkrkonoší najdete městské muzeum. Navštívit můžete i zámek Chvalkovice. Ubytování najdete v Červeném Kostelci.   M.K.

Jez v těchto místech, jen o něco níže proti proudu Vltavy, byl již ve středověku. Vedl přes tři ramena Vltavy a byl dlouhý 550 m. Odstraněn byl až v letech 1907 – 1912. Ještě o něco níže byly další dva jezy. Nazývaly se Novomlýnský a Dolnoloděcký. Helmovský jez byl vybudován mezi nábřežím kpt. Jaroše a ostrovem Štvanice a jako součást zdymadla Štvanice. Je z betonu, který je obložen kamennými kvádry. Měří na délku 288,5 m a má spád 4,4 m. Vytváří zdrž s plochou 44,25 ha a objemem 1 674 781,5 m3. V severní částí jezu, při nábřeží kpt. Jaroše, je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od jména majitele bývalých křížovnických mlýnů, které byly postaveny při pravém břehu Vltavy již v roce 1398.