Jako místo posledního odpočinku Franze Kafky je uctíván rodinný hrob na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.

Římskokatolický kostel sv. Apolináře stojí na Husově náměstí v severní části Horšovského Týna, na tzv. Velkém předměstí. Na místě dnešního kostela sv. Apolináře se nacházel menší ranně barokní kostelík Panny Marie, který byl založen v polovině 13. století. Ze stavby se však nezachovalo téměř nic, pouze raně gotický lomený sloupkový portál, který byl později zasazen do jižní obvodové zdi nového kostela. Stavba současného kostela započala s největší pravděpodobností za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nový chrám měl být mohutnou stavbou, o čemž svědčí monumentální presbytář, nesoucí prvky blízké par1éřovské huti. Ke kostelu náležel též kolegiální ústav sv. Kryštofa. Z konce 14. století také pochází postranní kaple Panny Marie na jižní straně, kde se nacházejí vzácné nástěnné malby z počátku 16. století. Stavba postupovala pomalu, a tak k dokončení došlo pravděpodobně za arcibiskupů Jana z Jenštejna a Olbrama ze Škvorce, jejichž znaky jsou zobrazeny v presbytáři. Jedná se o jednolodní stavbu na obdélném půdoryse s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Za husitských válek byl kostel vypálen a jeho oprava se poté značně protahovala. Kostel dostal dnešní podobu až při přestavbě v druhé polovině 18. století. V letech 1926 - 1927 byl kostel celkově rekonstruován. Při této příležitosti byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se dochovaly vstupní gotické portálky a řada zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834.   L.R.

Stříbro je město v západních Čechách v okrese Tachov, 30 km západně od Plzně. Leží na řece Mži a má téměř 8 tisíc obyvatel. Město má dlouhou a bohatou historii, zachovalé historické jádro a romantickou polohu, díky poloze nad údolím řeky a lesům, které ho obklopují. Historie jak už název města napovídá je spojena s těžbou drahého kovu, díky němuž se Stříbro stalo ve středověku významným městem a hospodářsky prosperovalo. Stříbro je poprvé připomínáno jako hornická osada roku 1183, kdy je zmíněno na listině přemyslovského knížete Bedřicha a vystupuje pod názvem Argentaria – Stříbrníce. Původní osada měla i sakrální stavbu v podobě románského kostelíku Panny Marie. O důležitosti Stříbra svědčí to, že velmi brzy, mezi léty 1240 – 1250, bylo na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou založeno královské město. Nepravidelný kruhový půdorys nového města byl vymezen hradbami a přístupný pouze dvěma opevněnými branami. Vnitřní prostor města byl postaven do poměrně pravidelné sítě ulic, které jsou typické pro města založená za vlády Přemysla Otakara II. Další velkou výhodou kromě naleziště drahého kovu byla samotná poloha města. To ležela na významné obchodní stezce Praha – Norimberk, takže na rozvoji města měl velký podíl i obchod. Ve 13. a 14. století získalo město od českých králů četná privilegia. Vedle těžby stříbra se přidala i těžba olova takže o pravidelný přísun peněz do městské pokladny bylo postaráno.Na sklonu středověku žilo tehdy v městě 2 000 lidí a stálo zde 300 domů.Husitské války město příliš nepoznamenaly. A to i navzdory faktu, že město sehrálo v těchto letech velmi významnou úlohu. Stříbro díky své poloze v tradičně katolických západních Čechách patřilo původně do katolického tábora. Husovo učení nenalézalo ve městě dlouho své přívržence, proto Husité chtěli město násilně obsadit a měšťany o své pravdě přesvědčit. Husité obsadili Stříbro teprve v roce 1426. V červenci roku 1427 přitáhli ke Stříbru křižáci s úmyslem Stříbro opět vrátit do svazku katolických měst. Město neúspěšně obléhali a když k městu přitáhly husitská polní vojska vedená Prokopem Holým křižáci ustoupili k Tachovu, kde byli na hlavu poraženi. Po skončení husitských válek bylo Stříbro opět přijato mezi královská města roku 1437. 16. století přineslo Stříbru opět nerušený hospodářský rozkvět. Městu tehdy náleželo 13 okolních vesnic. Pšeničné pivo z městského pivovaru, se stalo dalším zdrojem městských peněz bylo významným vývozním artiklem. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita, na níž upomínají skvostné renesanční portály některých domů.17. století a Třicetiletá válka poznamenaly Stříbro mnohem výrazněji. Díky své poloze na významné komunikaci trpěly častými průchody vojsk a Švédy bylo dokonce v letech 1639, 1645 a 1647 obsazeno a drancováno. Po válce nastal jen pomalý vzestup kdysi bohatého města. K bývalé prosperitě měly Stříbru dopomoci i příjmy ze stříbrných dolů opětně otevřených v roce 1660. Příchodem německých horníků získalo ve Stříbře převahu německé obyvatelstvo. Olověné rudy se v okolí města těžily až do počátku 80. let dvacátého století. Do období let 1812 - 1832 spadá budování císařské silnice vedené z Plzně přes Stříbro do Chebu. V roce 1930 žilo v národnostně smíšeném městě 4 655 Němců a 581 Čechů. Ve městě je řada památek upomínající na zašlo slávu a bohatství. Pozoruhodné je opevnění města, které uzavírá prstencem hradeb nejen vnitřní město, ale také jižně situované předměstí, tzv. Nové město. Středověká stezka procházející Stříbrem byla střežena dvěma branami, Chebskou a Pražskou branou. Součástí městské fortifikace byl i kamenný most přes Mži s branou vystavěnou v letech 1555 – 1560. Za jejího stavitele je považován Benedikt (Vlach) z Ferolu ve Španělsku. Most je nesen pěti oblouky. Dvoupatrovou hranolovou věž s průjezdem brány kryje jehlancová střecha. Nad venkovním portálem brány je zasazen městský znak s českým nápisem a datem výstavby věže. Vedle Mostní věže Karlova mostu v Praze je stříbrská věž jediná svého druhu v Čechách. K nejstarším stavbám města náleží hřbitovní kostelík Nanebevzetí Panny Marie staré hornické osady vybudovaný v období kolem roku 1180. Dalšími sakrálními památkami jsou Děkanský kostelík Všech svatých, který je pozdně gotickou stavbou z roku 1565 s pozdější barokní přestavbou. Raně gotickou stavbou je Minoritský klášter s pozůstatky kostela Sv. Máří Magdalény. Stavbou, která město proslavila, je bezesporu zdejší renesanční radnice. Rozlehlá stavba se třemi štíty byla postavena v průběhu 16. století. za vidění jistě stojí sousoší Panny Marie postavené na náměstí v 18. století. Sloup se sochou Panny Marie je 14 m vysoký a obklopuje ho 12 soch českých a morových patronů. V budově minoritského kláštera je umístěno městské muzeum a informační centrum. V patře jsou expozice muzea, z nichž nejzajímavější je historie dolování na Stríbrsku , mineralogie a archeologie.