Budova Národního divadla v Praze patří k nejpamátnějším stavbám nejen Prahy, ale celé České republiky. Budova Národního divadla vyrostla na křižovatce dnešní Národní třídy a vltavského nábřeží v červenci 1881. Stavbu, jejíž projekt vypracoval architekt Josef Zítek, vedl zprvu František Havel, od roku 1874 stavitel Kusý. Základní kámen Národního divadla byl slavnostně položen 16.5.1868.  Nejdříve se sbíralo. Ve městech i na vesnicích. Pořádaly se plesy, akademie, tomboly, merendy, výlety, divadelní představení, koncerty a bály. Korunu ke koruně sbírali řemeslníci, studenti, dělníci. Slušným darem přispěli i někteří čeští šlechtici, například Michal Kounic, Jan Lažanský, František Thun, Jindřich Chotek, Jan Lobkovic nebo Hanuš Kolovrat. Antonín Dvořák uspořádal ve prospěch Národního divadla koncert svých skladeb. Vyšel spisek Národ sobě, který redigoval Jan Neruda spolu s malířem Pinkasem a Ženíškem. Pozadu nezůstali ani továrníci a velkobchodníci. I jejich zlaťáky pomohly k tomu, že na konci července 1881 stálo divadlo téměř připravené k tomu, aby mohlo být představením Libuše otevřeno. Bedřich Smetana složil tuto slavnostní operu na libreto Josefa Wenziga již před několika lety, ale první provedení odkládal až na otevření Národního divadla. Libretista vycházel z námětu Libušina soudu z Rukopisu zelenohorského, o němž se tenkrát všeobecně věřilo, že je pravý a že pochází z 10. století. Opera v divadle opravdu zazněla, ale dříve než mohla být budova dohotovena a slavnostně odevzdána veřejnosti, vypukl na nedokončené stavbě požár který zničil střechu a téměř celý vnitřek. Klempíři prý dostatečně neuhasili oheň, na kterém rozehřívali páječky, jimiž spojovali plechy na střeše. „Příliš mnoho náhod,“ říká Miroslav Ivanov ve svém detektivním pátrání po historii požáru Národního divadla a zmiňuje záhadnou sebevraždu nadhasiče Čeňka Diviše, skutečnost, že v pražském vodovodu znatelně posklesl právě v den požáru v pátek 12.8.1881 tlak, že praskla roura novomlýnského vodovodu, že se železná bezpečnostní opona nedala ovládat, protože pod ní stálo v ten den lešení pro štukatéry, že ti dva pracující na střeše byly od německé firmy a že v té době probíhaly nacionalistické konflikty mezi Čechy a Němci, které vyvrcholily v úterý 28.6.1881 v Chuchli střetem, při němž zasahovala policie. Příliš mnoho náhod, možná příliš mnoho fantazie. Závěr expertízy, která se na konci 20. století uskutečnila zní: „Zvýšila se pravděpodobnost verze úmyslného založení, přesto však tuto verzi nelze považovat za zcela prokazatelnou. Chybějí přímé důkazy a usvědčení případných osob, které se mohly na založení požáru podílet. Záslužné je však to, že se pomocí expertízy podařilo vyvrátit obvinění vznesené tehdejším soudem na oba řemeslníky Jenische a Ziniburga. Když divadlo vyhořelo, s neobyčejnou obětavostí a nadšením byl sebrán nový kapitál a byla zahájena obnova, kterou vedl architekt Josef Schulz. A tak dnes stojí na břehu Vltavy, na půdorysu nepravidelného lichoběžníku, skvostná novorenesanční divadelní budova s kupolovitou střechou, při hlavní fasádě s portikem a lodžií, které se důvěrně říká „Zlatá kaplička“. V letech 1977-83 byla provedena celková rekonstrukce a modernizace a na místě tří klasicistních Koutových domů v těsném sousedství divadla byla v roce 1968 postavena Nová scéna a další dvě administrativní a restaurační budovy. Nová scéna se sídlem Laterny magiky je pozoruhodná moderní architektura s kruhovým hledištěm, jejíž fasádu tvoří 4.306 skleněných hranolů. Autorem projektu je ing. arch. Karel Pragner.  

Zřícenina hradu Janštejn se nachází 1,5 km jihozápadně od Nové Vsi. Historie hradu Počátky hradu nejsou známy, poprvé se objevuje až roku 1358, kdy sloužil jako záruka při prodeji. V letech 1373-77 ho vlastnil Sezema z Janštejna. Ani zánik hradu není příliš znám, pravděpodobně podlehl za husitských tažení. Dispozice hradu Hrad zaujal rozlehlý, ale nízký skalnatý výběžek, který vybíhá z plošiny od které je oddělen 11 metrů širokým příkopem. V severozápadním rohu stával okrouhlá věž o průměru 4,7 m. O pár metrů jižním směrem stávala další okrouhlá věž. Zhruba uprostřed mezi věžemi a východní hradbou stávala trojprostorový palác. Ve východní hradbě byla zabudována studniční věž čtvercového půdorysu. Podélné jádro hradu obklopoval ze tří stran parkán. Severně od vlastního jádra hradu za příkopem se nacházel předhradní dvůr, plnící hospodářskou funkci hradu. Obklopovala ho ohradní zeď, při které stálo několik stavení, po nichž zbyly jen prohlubně. Z předhradního dvora vedla k brance do jádra hradu dřevěná rampa. Do dnešní doby se zachovaly fregmenty paláce, hradby, studniční věže a poměrně velký střep ze štíhlé severozápadní věže. Zříceniny hradu jsou volně přístupné, vede sem značená cesta. Tipy na výlet V nedaleké Horní Cerekvi můžete navštívit zámeček, kostel Zvěstování Panny Marie nebo židovský hřbitov. V Horních Dubenkách zase najdete mlynářské muzeum Chadimův mlýn. O něco jižněji se nachází zřícenina hradu Štamberk. Ubytovat se můžete v Horní Cerekvi.

Smrdutá, text v přípravě

Renesanční zámek Polná leží na okraji stejnojmenného městečka s přibližně 5000 obyvateli, v blízkosti rybníka Peklo, okres Jihlava, kraj Vysočina. V roce 2007 byla Polná vyhlášena historickým městem roku 2006. Hrad jako předchůdce První písemná zmínka o Polné je z roku 1242. Jan z Polné, syn Zbyslava z Bratčic, založil zdejší ves. Kolem roku 1320 ji Janovi příbuzní prodali Jindřichovi z Lipé a v roce 1356 bylo panství postoupeno Ješkovi Ptáčkovi z Pirkenštejna. K úpravám hradu došlo poprvé ve 14. století, v letech 1464 – 1515, za vlády pánů z Kunštátu, byla provedena pozdně gotická přestavba. Vznikl tak pozdně gotický trojpodlažní palác v SZ areálu hradu. Historie zámku Koncem 16. století hrad vyhořel a ihned po požáru byl původní palác přestavěn v renesanční zámek. Nově bylo vystavěno jižní křídlo, k severní části východní hradby byla přistavěna renesanční hospodářská budova tzv. Hradecký dům. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 získali zdejší zámek Ditrichštejnové, kterým náležel až do roku 1864. Ještě v roce 1623 upravili vstupní bránu předhradí a pravděpodobně i jeho opevnění. V 2. polovině 17. století bylo upraveno nádvoří vlastního hradu, přistavěna hospodářská budova, v ní byl zřízen průjezd s ditrichštejnským erbem a uprostřed nádvoří byla v roce 1693 postavěna kašna. Celý hradní areál sloužil jako byty úředníků a sídlo správy panství. V roce 1794 hrad opět vyhořel. Ditrichštejnové však neměli zájem o jeho opravu, sídlo úřadů bylo přeloženo do přibyslavského zámku, 3. patro paláce bylo zbořeno a zbytek jen provizorně zastřešen. V roce 1844 se zbořila větší část severního křídla s kaplí a arkádovou chodbou. Torzo zámku pak bylo pronajímáno jako byty, či sloužilo jako skladiště. V roce 1922 koupil objekt Václav Pojmon a ten jej věnoval Sokolu a Spolku městského muzea, který zde začal umísťovat sbírky. Zámek byl částečně opraven v letech  1922 - 26 pro potřeby muzea za účasti K. Hilberta, nyní je v rekonstrukci. Dnes je zámek Polná sídlem místní pobočky Muzea Vysočiny. Podoba zámku Zámecký areál se skládá z předhradí tvořeného třípatrovou věží se vstupní branou a jednopatrovou polokruhovou budovou přistavěnou k věži a vlastního hradu. Zde na jižní a východní straně můžeme vidět hospodářské budovy s průjezdem a vlastní zámek (hradní palác). V dnešní podobě je zámek dvoupatrová obdélná budova, na severní straně se připojuje část přízemí severního křídla, na jihu renesanční křídlo. Na severu a západě se nachází kolem vlastního hradu hradba, v SZ nároží stojí okrouhlá bašta. Zámecká expozice Expozice zámku Polná představuje Venkovská lékárna z přelomu 18. a 19. století, soubor historických hodin a hodinářská dílna. Unikátem zdejší výstavy je Stará škola v Poděbradově ul. 79 - třída, kabinety a byt učitele. Tipy na výlet Pokud budete mít po návštěvě zámku ještě sílu na další památky, pak můžete navštívit budovu bývalé městské elektrárny, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Kateřiny, kostel sv. Anny nebo židovské město a jeho synagogu. Po kraji se můžete rozhlédnout například z rozhledny Rosička u Sázavy. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Ronov u Přibyslavi. Ubytovat se můžete v Přibyslavi.