V Hálkově ulici východně od centra se nachází špitální kostel sv. Ducha vystavěný v roce 1598.

Barokní zámek Zásmuky se nachází na náměstí v městečku Zásmuky na Kolínsku ve Středočeském kraji. Kromě zdejšího zámku můžeme v obci navštívit sakrální památky jako Kostel Nanebevzetí panny Marie a bývalý Františkánský klášter s kostelem sv. Františka Serafínského, také zde stojí Mariánský sloup.  Neokázalá krása První písemná zmínka o Zásmukách pochází z roku 1285, kdy zde vládli vladykové ze Zásmuk. Pozdějšími majiteli byli Jindřich z Vojslavic, Oldřich Popel, Václav Popel a Štěpán Anděl z Ronovce. V první polovině 16. stol. získal Zásmuky Adam z Říčan, který zde nechal postavit renesanční zámek. Po třicetileté válce se zdejším majitelem stává rod Šternberků, který zde sídlí až do roku 1948. V roku 1899 přechází panství na Leopolda ze Šternberka, který na zámku prováděl rozsáhlé opravy, zmodernizoval zásmucký interiér, opravil střechy a fasády a postavil nový pivovar. Po roce 1989 bylo panství v restituci navráceno paní Franziske Dianě Šternberkové - Phipps, která se ujala jeho oprav. Podoba zámku Zásmuky jsou barokní sídlo s pozdně renesančními prvky. Fasády dostaly pseudogotickou podobu v 19. stol. Zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova, kterou doplňuje štíhlá hranolová věž v sv. koutě nádvoří. Od náměstí je oddělen vstupním patrovým křídlem hospodářského dvora s vysokou hranolovou čtyřpatrovou věží nad průjezdem. Hlavní portál zdobí šternberský znak. Východně od zámku ve zpustlém zámeckém parku spatříme barokní pavilón, který byl upraven jako grotta se štukovou výzdobou. Poblíž zámku stojí bývalý františkánský klášter. Návštěvníky zásmuckého zámku čeká prohlídka sklepení středověké tvrze z konce 13. stol., uvidíme také barokní umělou jeskyni z roku 1700 s mozaikou z lávové strusky. Vstupní historická expozice zahrnuje Zásmuky v proměnách času, zámecké prostory ve fázi postupných oprav a minigalerii. Návštěva zámku v Zásmukách je ideálním zpestřením výletu do Kutné Hory, kde se můžete také ubytovat.

Benediktinské opatství (do roku 1813 proboštství) s kostelem sv. Petra a Pavla je přístupné v otevíracích hodinách. K počátkům historie rajhradského kláštera se bohužel nedochovaly soudobé prameny. Informace o nejstarší době nám poskytují jen tzv. břevnovská falsa, podle kterých měl roku 1045 kníže Břetislav I. darovat břevnovskému klášteru celu, založenou ke cti a chvále sv. Petra a Pavla na pustém hradě Rajhrad. Druhé falsum, vážící se k roku 1048, nás informuje, že zde Břetislav I. nechal na vlastní náklad vystavět kostel sv. Petra a Pavla, který měl v budoucnu podléhat břevnovskému klášteru. K tomu jsou zde vyjmenovány vesnice a majetek kláštera. Obě falza však odrážejí stav z konce 13. století a  postavení Rajhradu bylo popsáno tak, jak potřeboval tehdejší břevnovský opat Bavor z Nečtin během sporu s olomouckým biskupem o podřízenosti rajhradského kláštera. Během středověku se klášteru nevyhnuly ničivé vpády, kvůli kterým byl jen ve 13. století zdejší areál několikrát opravován. Oproti tomu za husitských válek se stal útočištěm pro jiné benediktiny z postižených klášterů. Krize se dostavila během 16. století, kdy vyhořely klášterní budovy a dokonce se uvažovalo o jeho zrušení. Roku 1619 museli benediktini Rajhrad opustit, protože moravští stavové klášter zrušili a statky prodali. Řeholníci se sice po roce 1620 do kláštera vrátili, ale v průběhu 17. století museli ještě několikrát čelit vpádům vojsk. Během druhé poloviny 17. století se hospodářská situace proboštství stabilizovala a benediktini přistoupili roku 1690 (za probošta Placida Novotného) k obnově poničeného areálu. Počátkem 18. století přišel tehdejší probošt Antonín Pirmus (1709–1744) s radikální změnou koncepce přestavby a nechal u Jana Blažeje Santiniho zhotovil projekt, schválený břevnovským opatstvím roku 1721. O rok později začaly stavební práce bouráním starého kostela a následně přestavbou konventu s prelaturou. Avšak po Santiniho smrti (1723) byl původní plán na některých místech změněn. Svěcení nově zbudovaného kostela sv. Petra a Pavla proběhlo roku 1739 a prelatura byla dokončena o sedm let později. Po celé 18. století však kostel provázely problémy se statikou, které prohloubilo i zemětřesení v roce 1767. Z tohoto důvodu musela být stavba několikrát opravována. K definitivnímu dokončení původních projektů však nikdy nedošlo. Po vyhnání benediktinů v roce 1950 celý areál chátral. Záchrany se mu dostalo až po roce 1990, kdy byl klášter řádu navrácen a postupně se mohlo začít s opravami. A. Š.

Kapucínský klášter s kostelem byly vystavěny v letech 1687-1693 na místě bývalého sboru Jednoty bratrské. Při výstavbě podlehla i kaple, která byla prý skvostná. V roce 1894 byla přistavěna věž při západní straně kostela. Kostel je jednolodní s pravoúhle uzavřeným kněžištěm. Loď je obdélného půdorysu s valenou klenbou s lunetami. V kostele se nachází hlavní oltář a osm obrazů ze života Krista, které vytvořil malíř Josef Cereghetti.