Počátky vzniku malého kostelíka Narození Panny Marie na východním okraji města Hranice na Moravě nejsou příliš jasné. Zřejmě byl založen na přelomu 13. a 14. století, první zmínka o něm je však až z roku 1492. Dnešní rozsáhlejší stavba vznikla přestavbou v roce 1595. Roku 1781 byla přistavěna sakristie. Vlivem nedaleké težby byl kostelík ohrožen a poškozen tak, že musel být při generální rekonstrukci v letech 1987-1988 stažen ocelovými lany. Kostel je jednolodní stavba s polygonálním chórem a sakristií. V interiéru se nachází socha Matky Boží Hranické z druhé poloviny 15. století zhotovená z lipového dřeva vysoká 114 cm. Před vchodem se nachází kamenný sloupek na almužnu z roku 1689.V areálu se dále nachází kaple sv. Antonína z Padovy, zmíněná poprvé rokem 1658, ale to již stála. V roce 1786 byla odsvěcena a sloužila jako skladiště střelného prachu. Hrozila ji demolice, ale roku 1824 byla zásluhou hranických měšťanů opravena a navrácena původnímu účelu. Za kaplí byla poustavena v níž žili poustevníci. V interiéru je umístěn obraz poustevníka Jurika namalovaný na impregnovaném americkém dřevě. V ohradní zdi obklopující areál kostela s hřbitovem a kaplí je umsítěno 14 zastavení křížové cesty s dřevořezbami z roku 1884.

Barokní zámek Kácov se nachází v jižní části stejnojmenného městyse na mírném návrší nad řekou Sázavou. Budovy zámku přiléhají přímo k náměstí. Zámek je propojen vysutou chodbou s kostelem Panny Marie. U zámku na náměstí stojí morový sloup. Tvrz Kácov V místech dnešního kácovského zámku stávala druhá, mladší tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. století po zpustnutí starší tvrze na levém břehu Sázavy u Soušic. V roce 1473 vlastnil tři čtvrtiny mladší tvrze Kuneš z Olbramovic. Po jeho rodu náležela tvrz po roce 1536 Janu Tetouru z Tetova. V roce 1555 přešel Kácov opět do rukou Olbramovicům, dvůr a městečko získal Jan Čejka z Olbramovic. Za Janova syna Václava se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství, neboť Václav skupoval okolní statky. V rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil až do pobělohorských konfiskací. V roce 1623 koupil od královské komory zkonfiskované panství Jan Werde z Werdenberku. Ten prodal Kácov roku 1626 Janu Oktaviánovi Kinskému. Za jeho vlády vypuklo v roce 1627 na zdejším panství nevolnické povstání a vzbouřenci vyplenili i tvrz. Tvrz pak střídala majitele, až ji v roce 1635 koupila Benigna Kateřina z Lobkovic. Benigna dala poškozené sídlo opravit a rozšířit. Vznikl tak nevelký jednopatrový barokní zámek, jehož přízemí bylo kamenné a první patro dřevěné. Po smrti majitelky převzal roku 1653 panství její syn Vilém Popel z Lobkovic, který jej záhy prodal Františkovi Scheidlerovi. Nový majitel, mimo jiné vychovatel císaře Leopolda I., žil trvale v Kácově, proto se také rozhodl pro přestavbu zámku. Barokní zámek Kácov V roce 1726 koupila kácovské panství toskánská kněžna Anna Marie Františka. Ačkoliv Anna Marie sídlila v Zákupech, věnovala značnou pozornost i Kácovu. V letech 1727 - 1733 dala zpustlý kácovský zámek přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. Přestavba zcela změnila podobu areálu bývalé tvrze, odstranila poslední zbytky opevnění a ze staré budovy se zachovaly jen některé základové zdi. Nejbohatší výzdobu měla zámecká kaple. Průčelí byla vyzdobena nástěnnými malbami, představujícími v slepých oknech různé postavy. Od náměstí byl zámek oddělen prostou zdí s barokní branou. V této podobě vidíme zámek prakticky dodnes. Po smrti Anny Marie roku 1741 se stal zámek již jen sídlem správy panství a úřednickým obydlím. V roce 1815 měl být postoupen císaři Ferdinandovi II. pro Napoleonova syna Františka Josefa Karla. Ten se panství však nikdy neujal. Až do svojí smrti držel Kácov poslední korunovaný český král Ferdinand V.(I.).  V roce 1918 se zámek v Kácově stal vlastnictvím státu a byla zde umístěna správa státních lesů a byty jejich zaměstnanců. Těmto účelům slouží zámek dodnes a je bohužel nepřístupný veřejnosti, je však dobrým dokladem barokní architektury 18. století.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 225,53 ha a rozkládá se na území katastrů Horní Počernice, Klánovice a újezd nad Lesy. Lesní masív s dominancí dubu v podmáčených místech přechází v olšiny. Vyskytuje se zde bika ladní, orsej, dymnivka, bezkolenec rákosový, vrba obyčejná a další druhy rostlin.

První zmínky o osadě Třešť pocházejí z konce 12. a začátku 13. století, kdy se na říčce Třeštici křižovaly dvě význačné obchodní cesty. Lovětínská, která začínala v Třebíči a přecházela přes Horní Cerekev do Čech, a cesta Humpolecká, která končila za Telčí ve Slavonicích. Tak se osada Třešť záhy stala obchodním centrem kraje. Historie zámku První písemná zmínka o zdejší tvrzi se datuje k druhé polovině 14. století, kdy ji vlastnili Záviš z Třešťě a Štěpán z Březnice. Od roku 1358 se na tvrzi, později zámku, vystřídala řada šlechticů. V roce 1490 zakoupil Václav Vencelík z Vrchovišť městečko Třešť s tvrzí a poplužním dvorem a s vesnicemi Jezdovice a Buková pro svého syna Matěje Vencelíka a roku 1492 obdržel od císaře Fridricha III. k erbovnímu znaku pro svůj rod šlechtickou hodnost. Od roku 1513 pak zámek prošel stavebním vývojem, kdy spodní trakt objektu byl postaven v gotickém slohu, první podlaží v renesančním a obytná část v barokním stylu. Zajímavostí byla dřív dřevěná lávka, která spojovala zámek s kostelem sv. Martina. Bohužel se dodnes nezachovala, kostel sv. Martina je však možné vidět a také navštívit. Přestavbu zámku, na které se podíleli italští stavitelé, ukončil tehdejší majitel Kryštof Vencelík z Vrchovišť roku 1564. Zámek dostal podobu čtyřkřídlé budovy s nárožními věžičkami a arkádami v nádvoří, stěny nádvoří byly zdobené sgrafitovou rustikou. Vencelíci vlastnili panství do roku 1626, kdy byl jejich majetek zkonfiskován pro víru i účast na bitvě na Bílé hoře.   Zámecká přestavba Panství tak získali hrabata z Korutan – Herberštejni, v letech 1657 - 1669 zde sídlí Gayerové z Edelbachu. Za jejich vlastnictví dochází v roce 1660 k přestavbě prvního podlaží, pokojů se štukaturami a malbami a hlavního portálu vchodu do zámku. Byla také postavena hlavní věž v průčelí zámku a dva krby, které jsou dodnes možné vidět v restauraci a v přísálí kongresového sálu. Ze 17. století rovněž pochází původní kachlová kamna v salóncích a zámecké jídelně. Z této doby jsou také dvě manýristické sochy umístěné na sloupech u vstupní brány, dvě vázy instalované na sloupech vchodu do zámecké zahrady a kašna s vodotryskem před hlavním vchodem do zámku. V roce 1669 se opět na zámek stěhují Herberštejni. Mezi lety 1831 - 1844 byla správa panství pouze úřednická. Posledními majiteli z řad šlechty byli v letech 1844 - 1945 baroni Wenzel-Sternbachové z Tyrol. Po roce 1945 jim byl zámek zkonfiskován a adaptován na účely městského muzea. Od roku 1984 je sídlo i s přilehlým parkem majetkem Akademii věd České republiky. Dnes slouží zámek jako konferenční centrum i hotel pro letní i zimní prázdninové či víkendové pobyty.     Tipy na výlet V Třešti dále najdete synagogu nebo židovský hřbitov. Navštívit můžete i Muzeum Vysočiny, resp. jeho pobočku. V nedaleké Telči je k vidění kostel sv. Jakuba, jezuitská kolej s kostelem Jména Ježíš, kostel sv. Ducha, synagoga nebo rozhledna Oslednice. V okolí můžete navštívit královský hrad Bítov, zříceninu hradu Štamberk, v Horních Dubenkách se nachází mlynářské muzeum Chadimův mlýn. V Horní Cerekvi můžete navštívit zámeček, kostel Zvěstování Panny Marie nebo židovský hřbitov. Jako cíl výletu je vhodný i hrad Roštejn nebo zřícenina hradu Janštejn. Ubytování najdete v Telči.