První zmínka o nejstarší městské památce pochází z roku 1233. V průběhu staletí prošel několika přestavbami. Založen jako gotický trojlodní s křížovou lodí. Roku 1600 k němu bylo přistavěno podvěží s malou vížkou a na ní umístěn nejstarší známý zvon Jiří. V letech 1722-1729 proběhla přestavba kostela podle projektu J.B.Santiniho, který původně gotickou stavbu zbarokizoval a rozšířil do dnešního půdorysu. Ke konci 19. století proběhla rozsáhlá celková rekonstrukce v pseudogotickém slohu, dokončená v roce 1895. Věž byla značně zvýšena a předpodvěžím zřízen pseudogotický portál. V letech 1936-1937 byl chrám restaurován a v 80. letech pokryt měděnou krytinou. V roce 2004 prošel kostel nákladnou opravou pláště věže a ve stejném roce věnovány unikátní varhany v hodnotě 4,5 mil. korun humpoleckým rodákem Stanislavem Kotyzou.Věž kostela (vysoká 53 m) dnes slouží také k vyhlídce na město a to z výšky 26 m kam vede 111 schodů. Přístupná je od června do září, většinou o víkendech, v době prázdnin pak denně. V mezipatrech se nachází výstavky o historii města.

Hlavní městský kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí nedaleko centrálního náměstí. Byl vystavěn již jako raně gotická stavba ve 13. století. Roku 1422 byl vypálen husity. Později si prošel několika přestavbami a úpravami. Například v roce 1570 byla zvýšena o patro věž, v letech 1633-37 prošel přestavbou, v letech 1706-1709 vystavěna kupole nad presbytářem a další. Nejstarší částí kostel je čtvercová předsíň na severní straně. Hranolová věž má veřejnosti přístupný ochoz ve výšce 51 m. V interiéru se nachází raně barokní oltář s obrazem Anděla Strážce (1661) a v kupoli můžeme vidět hodnotné fresky od J.J.Steinfelse. Kostel je přístupný veřejnosti.

Vrch Tábor (678 m) je dominantou okolí Lomnice nad Popelkou.  Původní název tohoto vrchu byl Chlum. Současný název vznikl v době husitského revolučního hnutí, kdy se tu shromažďoval lid podobojího vyznání. Nutno podotknout, že současné stavby stojící na jeho vrcholu, tedy rozhledna, penzion a restaurace, nejsou zdaleka prvními stavbami, které zde byly postaveny. Opravdu, vrchol Tábora, má dlouholetou tradici rozličných staveb. V průběhu staletí zde tak stály jak stavby církevní, tak vyhlídkové. Od roku 1349 zda byla kaple založena Valdštejny. V roce 1527 dal majitel panství Vilém z Valdštejna postavit na místě kaple kostelík. V době protireformace byl kostelík nahrazen honosnějším kostelem Proměnění Páně, o jehož stavbu se roku 1704 zasloužili jezuité. První rozhledny na Táboře se dočkali turisté v době zlatého věku vyhlídkových staveb, tedy v druhé polovině 19. století.  Za její stavbou stál lomnický okrašlovací spolek. V letech 1888 až 1897 zde tak stála jednoduchá, dřevěná věž. Byla vysoká 22 m a měla 5 pater. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu vedlo 118 schodů.  Práce vedl jilemnický stavitel J. Pošepný a stavba si vyžádala 1600 zlatých. V roce 1997 vlivem drsných klimatických podmínek dosloužila. Přípravy na stavbu další, tentokráte již bytelnější věže, se sice započaly takřka vzápětí, ale přípravy na její stavbu se protáhly na mnoho let. U zrodu druhé rozhledny stál jednatel okrašlovacího spolku a řídící učitel Josef Tichánek, který inicioval za účelem vybudování rozhledny veřejnou sbírku. Několik let se doslova scházela koruna ke koruně, až jednoho zářijového dne, roku 1911 byla na Táboře slavnostně otevřena půvabná cihlová rozhledna, za jejímž projektem stál lomnický stavitel Václav Slaba. 26 metrů vysoká rozhledna, byla tehdy právem považována za jednu z nejkrásnějších vyhlídkových staveb a také zároveň poskytovala přenádherný výhled po velké části naší země.  Bylo z ní vidět na 50 církevních staveb a tucet rozhleden. Náklady na její výstavbu byla na tehdejší dobu astronomické a činily 22 000 korun. Dalších 23 000 Kč spolkla stavba přilehlé turistické chaty, jež byla otevřena v roce 1913. Byla pojmenována po jednom ze zakladatelů spolku ing. Hornychovi.  Uznání se dostalo, za neutuchající zápal při shánění financí pro stavbu také učiteli Tichánkovi tím, že po něm rozhlednu pojmenovali.  Její celková výška činí 35 metrů a na vyhlídkový ochoz v 29 metrech nad zemí vede 145 schodů. Obě stavby téměř celé dvacáté století lákaly každoročně tisíce turistů na vrchol Tábora.  To se změnilo až s příchodem společenských změn v 90 letech. Tehdy byla uskutečněna privatizace, s níž byly spojovány velké plány na rozšíření chaty. Jenže práce byly brzy zastaveny a na místě pak dlouho stál rozestavěný objekt a vedle něj chátrající věž. Změna nastala teprve roku 2004, kdy objekty na Táboře koupili noví majitelé. Okamžitě se pustili do záchrany staveb a podařilo se jim pro to získat i finanční podporu z Evropské unie. V roce 2006 byl otevřen penzión, zbudovaný z původní chaty, a od května 2007 opět funguje i rozhledna. Když budete mít při její návštěvě štěstí na jasné počasí, budete se moci pokochat rozsáhlým kruhovým výhledem, zahrnujícím Český ráj, Polabí, Krkonoše, Jizerské a Lužické hory, Bezděz či Orlické hory. Ještě dovětek závěrem. Na jižním svahu tábora můžeme najít zbytky tzv. Allainovy věže, která je také považována za rozhlednu.

Lázek u Lanškrouna je nejvyšším bodem Zábřežské vrchoviny v západních Jeseníkách. První vyhlídkou stavbou na Lázku byla jednoduchá trámová patnáctimetrová věž, kterou zde postavili čeští vlastenci z Národní jednoty Olomouc roku 1912. Ale vzhledem k tomu, že Lázek ležel v národnostně komplikované oblasti tak se rozhledna stala cílem sabotáží sudetských Němců a vydržela jen šest let. Za první republiky byla pozice Klubu českých turistů již pevnější a tak byla rozhledna vystavěna na vrchu Lázku roku 1933 znovu. Byla opět dřevěná, opláštěná šindelovými taškami a vysoká dvacet metrů. Její součástí se stala i zděná chata, zvaná po hlavním iniciátorovi stavby Reichlova. Dřevěná rozhledna stojí dodnes. Je v soukromém majetku a je velmi pěkně udržována. Na její vyhlídkovou plošinu vede 87 schodů. Výhled sice už není to co býval, protože stromy za těch několik desítek let její existence povyrostly, ale stále se je na co dívat.