Obec vlastnila od roku 1088 vyšehradská kapitula, které ji věnoval Vratislav II. Od té doby se vystřídalo několik majitelů. Církevních i světských. V roce 1420 Braník získala pražská obec. Nejrozšířenějším způsobem obživy obyvatelstva v té době byl rybolov a obchod se dřevem. V pozdější době zde vznikl jediný průmyslový podnik a to těžba vápence a jeho zpracování v palírně vápna. K Praze byl Braník připojen v roce 1922. Název je odvozen od obraného vrchu ležícím nad Braníkem.Braník, dnes část Prahy 4, leží při ústí Kunratického potoka na svahu branické skály, svažující se jihozápadně k břehu Vltavy. Skála je z devonského vápence. Místy dodávají krajině typický krasový ráz, takže Braníku a Podolí by se dalo hovořit jako Malém pražském krasu. Předpokládá se, že v nejstarších dobách sahala Branická skála až k samotné Vltavě a uzavírala tak přístup do pražské kotliny. S levým břehem spojoval Braník brod. Teprve odlámáním skály byla ve středověku uvolněna cesta z Prahy přes Podolí a Dvorce do Bráníka. První historickou zmínku o Braníku nacházíme už v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Ta je však odborníky považována za padělek, a proto větší jistotu o době založení máme až ve 14. století. Pokud jde o původ jména, jazykovědci tvrdí, že kořeny pojmenování musíme hledat ve slově branný – opevněný, ohrazený, ozbrojený. Takže milí Pražané, vždycky Braník a ne Bráník! Ve druhé polovině byly také na branických stráních zakládány vinice. Odpradávna se tu obchodovalo s dřívím a ve 14. století se tady lámal vápenec. Když vylamovali cestu podle skály z Braníka do Prahy, stál už zde dominikánský dvůr, jemuž patřilo mnoho pozemků v obci a okolí.

Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Vrchol za Lucemburků Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku, nechal hrad Žebrák vystavět pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15. století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV. a zejména požár z roku 1532. V polovině 16. století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Dispozice hradu Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV. V blízkosti můžete také navštívit hrad Točník nebo barokně-klasicistní zámek Hořovice. Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích.

Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele se nachází na návsi nevelké obce Křenov. Kostel sv. Jana Křtitele je vrcholně barokní novostavba dokončená roku 1729. Stavbu nechal postavit tehdejší majitel zdejšího panství, kníže Josef Johann Adama z Lichtenštejna. Podle legendy byl projekt stavby zadán fenomenálnímu baroknímu architektu Santinimu. Ovšem architektura kostela, ačkoli jakkoli půvabná, odráží inspiraci Saniniovskými motivy pouze vzdáleně. Zajímavostí ovšem je, že Santinimu přisuzovaných staveb je v okolí ještě několik, patří k nim známý poutní kostel v Jaroměřicích u Jevíčka a poutní kostel v Jesenci se zámkem. Křenovský kostel je poměrně prostá jednolodní stavba na oválném půdoryse s věží v ose průčelí. V exteriéru zaslouží pozornost zvláště dynamicky řešená konvexně vypnutá fasáda průčelí, na němž se vyjímá rodový znak Lichtenštejnů. Interiér lodi kostela obíhá věnec postranních kaplí, nad nimi v patře probíhá arkádový ochoz osvětlený termálními okny. V interiéru se zachovala původní bohatá fresková a štukatérská výzdoba. Kostel byl v nedávné době nákladně rekonstruován a příležitostně slouží k pořádání koncertů vážné hudby. Kostel je přístupný v době pravidelných nedělních bohoslužeb od 8hod. a příležitostně během koncertů.   L.R.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 6,05 ha, rozkládá se na katastru Dejvice a tvoří jí tři menší lokality. Šatovka, Duchoňská a Žežulka. Masív je tvořen převážně starohorními břidlicemi a buližníky. Z rostlinstva se zde vyskytuje například kozlík lékařský, mařinka barvířská, devaterník penízkový, či bělozářka liliová.