Jméno obce vzniklo nejspíše ve 13. století, kdy je zaznamenán název Suchý důl, podle potoka, který v létě vysychal. Ves Suchdol vznikla na tzv. Via magna což byla Velká cesta spojující Pražský hrad s Levým Hradcem. Název je sice honosný, ale šlo víceméně o dobře prošlapanou pěšinu. Písemně je ves doložena v první polovině 13. století. Tehdy patřila klášteru benediktinek u Sv. Jiří na Hradě. Jak změnila majitele není známo, ale v roce 1403 již není majetkem kláštera, ale jistého Niklinova z Ořechu. V první polovině 16. století patřil dvůr, ves i tvrz Václavu Budovcovi z Budova. Tomu však tato oblast nepatří dlouho již vroce 1550 je uváděn jiný člen starého vladyckého rodu a to Václav Voračický z Paběnic. Ještě do bitvy na Bílé hoře změnila ves několikrát majitele. Třicetiletá válka se stala pro Suchdol osudnou. Tehdy byla osada zničena a je uváděno jen 12 pustých stavení. I zpustošená ves pak měla svého majitele, od něhož v roce 1679 kupuje Suchdol benediktinský klášter Na Slovanech. V tomto držení zůstává ves až do 20. století. V roce 1968 je Suchdol připojen k Praze a dnes je MČ Praha – Suchdol součástí správního obvodu Praha 6.

Kostel sv. Mikuláše byl jako románský založen po roce 1200 a dokončen do roku 1230. V roce 1258 jej převzal řád německých rytířů. Po požár, který kostel postihl bylo v roce 1270 znovu vystavěno kněžiště v raně gotickém slohu. V letech 1456-1470 kostel dostavěl a rozšířil v pozdně gotickém slohu mistr Jörg z Chebu. V letech 1564-1626 zde působili luteránští kazatelé. Po další požáru musela být v letech 1750-1758 horní část věží znovu obnovena a to tentokrát v barokním slohu. V roce 1807 se kostel dostává do správy pražského arcibiskupství a od roku 1993 spadá pod plzeňské biskupství. Kostel byl nadále upravován, a to po požáru roku 1809, následně v letech 1862-1864 a znovu v letech 1891-1894. Za druhé světové války byl značně poškozen, vyhořela střecha kostela i věže. Oprava byla dokončena až v roce 1966. Kostelní věže jsou 67 metrů vysoké, kostelní loď je dlouhá 50 metrů, široká 30 metrů a její výška je 21 metrů.V severní zdi kněžiště se nachází gotický sanktuář z druhé poloviny 14. století, klenba od mistra Erharda Bauera z Eichstättu byla vystavěna v letech 1472-1476. Nástěnné malby pochází z roku 1476 od mistra Lukase z Norimberka. Oltáře, chórové lavice a varhany jsou pseudogotické. Kostel je přístupný.

Stálá expozice soukromých sbírek,z nichž mnoho vystavovaných exponátů pochází z dílen českých mistrů, je k nejen k vidění v Muzeu hracích strojů. V muzeu může být předveden jakýkoliv hrací stroj a tak i uslyšet, jak bylo těžké vykouzlit z těchto strojů zvučnou melodii.

Z městského opevnění budovaného od přelomu 13. a 14. století se toho mnoho nedochovalo. Za husitských válek bylo hodně pobořeno a i když pak došlo k zásadní přestavbě v půrběhu 18 a 19. století zaniklo téměř vše až na jednu ze čtyř bran a zbytky tří bašt. Jediná ze čtyř dochovaných bran stojí ve Velvarské ulici. První zprávy o ní jsou z roku 1443. Přestavěna na dnešní stavbu proběhla v letech 1460-1463, patrně s využitím původní brány. V druhé polovině 14. století a na počátku 16. století byla několikrát poškozena požáry. V roce 1795 sem byl přenesen zvon z vyhořelé věže radnice. V roce 1824 bylo zbořeno přebraní brány, které mělo cimbuří, vstupní bránu a patrně bylo chráněno baštou. Dnešní dochovaná brána je pětipodlažní, vysoká 38 m. Průjezd je valeně klenutý. Její vnější fasáda nese znak města a 6 cechovních znaků (tkalcovský a prýmkařský, sladovnický, postřihačský, hrnčířský, kolářský a jeden neidentifikovatelný). V levém rohu můžeme vidět torzo psa a poblíž hlavičku vousáče, snad portrét stavitele. V roce 1967 zde byla umístěna expozice Slánského muzea věnovaná městské fortifikaci, v současné době je brána přístupná jen příležitostně.