Říp (456 m) je výrazná dominanta Polabské nížiny s románskou rotundou na vrcholu. Je vidět zdaleka, protože před Vámi vystoupí z rovinaté krajiny. Leží 5 km jižně od Roudnice nad Labem. Její původ je čedičový. Ale toto všechno není důvodem proč ji každoročně navštíví tisíce lidí, kteří jsou ochotni se vydat po příkré cestě po úbočí s níž je krásný výhled do kraje. Tou pravou pohnutkou k výletu je to, že Říp je památné místo české mytologie a historie. Tady to vše začalo. Tady se podle legend a mýtu měli usadit první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se mělo odehrát pojmenování země jménem jejich vůdce. Zde byla pronesena památná slova, vyřčená praotcem Čechem „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ Legendu, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi. a nejnověji zpracoval pověst roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Hora měla odjakživa velký význam pro národní cítění. Ostatně právě proto se sem často konaly celonárodní pouti, na vrcholu Řípu promlouvali buditelé a když se národu něco zdařilo, nebraly oslavy na Řípu konce. Nejznámější procesí se konala v letech 1848, 1868, 1900 a 1914. A aby byl význam hory pro českou vlast podtržen, v roce 1868 byl na úpatí hory vylomen první základní kámen k novému Národnímu divadlu v Praze.Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Připomíná se k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Rotunda s polokruhovou apsidou a válcovou věží je dovršením stavebního vývoje české rotundy. Rotunda byla k oslavě rodu Přemyslovců zasvěcena sv. Jiří, patronu orby. Od roku 1143 patřila hora s rotundou strahovskému klášteru. Později ji měli v držení některé šlechtické rody, nejdéle Lobkowitzové. Nejstarší známé stavební úpravy rotundy byly provedeny v roce 1826 při příležitosti 700. výročí bitvy u Chlumce. V průběhu 19. století byla ještě přestavěna v puristickém duchu. Plastika v apsidě symbolizuje přeměnu kočujících Slovanů v usedlý zemědělský lid. Dnes je v kostelíku sv. Jiří malé muzeum. Po kamenitých cestách vede na vrchol několik turisticky značených tras. Na vrcholu čeká na návštěvníky možnost občerstvení v turistické chatě, postavené roku 1907. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu má být Říp!“

Území leží na katastru Malé Strany v místě, kudy dnes prochází stejnojmenná ulice. Název je odvozen od kostela sv.Jana Křtitele, součásti zaniklé osady Obora, která v těchto místech existovala již ve 12.století.

Vrch Petřín, vysoký 327 m, tvoří jednu z nejznámějších dominant Prahy. Pověsti praví, že právě z tohoto vrchu kněžna Libuše předpověděla městu Praze slávu dotýkající se hvězd. V průběhu staletí měl Petřín několik jmen: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince (v něm. Lorenzberg ). Kronikář Kosmas jej při výkladu o založení Prahy popisuje jako místo velmi skalnaté, jemuž právě pro to množství skal říkají Petřín (zřejmě od latinského slova Petra což znamená skála). Skály na Petříně byly a jsou a kámen, nebo lépe opuka, se tu lámal od nepaměti. Praha má z petřínské opuky mnoho staveb například i právě Hladová zeď, které se táhne petřínským vrchem. První historickou zmínkou o lomech podává tzv. Mnich sázavský. Vypráví se, že ve 12. století dal kameny z nich opat Silvestr ozdobit dlažbu sázavského kláštera. Hlavní důvod proč dal Karel IV, vybudovat Hladovou zeď, byl nesporně obranný. Když však v Praze v roce 1361 vypukl pro stoupající nezaměstnanost hlad a mnoho lidí dostalo na stavbě opevnění práci, získala zeď přívlastek Hladová. Gotická hladová zeď je 1.178 metrů dlouhá, průměrně 7,75 metrů vysoká a 170 cm široká. V dávné historii se zde konaly také popravy. Petřín také v minulosti sloužil Praze jako zdroj kamene. Posupně se Petřín stal jedním z nejznámějších a také nejnavštěvovanějších míst v Praze. Nachází se zde řada historických staveb, soch, památných míst, zahrad atd. Nejznámější stavbou je bezesporu Petřínská rozhledna, která byla postavena v roce 1891. Je vysoká 63,5 m a je pětkrát zmenšenou replikou Eifelovy věže v Paříži. Na její vrchol vede 299 schodů. Zajímavé je, že vrchol Petřínské rozhledny je ve stejné nadmořské výšce jako vrchol Eifelovy věže v Paříži. Na Petřín lze pohodlně vyjet lanovkou, která je rovněž historickým unikátem pocházejícím rovněž z roku 1891. Petřin je také znám jako místo lásky, místo zamilovaných.Za zmínku stojí ještě několik slov k restauraci. Nebozízek. Vznik jména má dvě verze, jednu logičtější, druhou spíše úsměvnou. Ta první říká že jméno dostalo podle cest, které jako spirály nebozezu obtáčely vrch Petřína. Druhá přímo restaurační říká, že jednou Otec vlasti přišel s malým synkem Václavem do hospody na Petříně, prohlédl si jídelní lístek a zeptal se malého Vašíka: Dáš si kaši nebo řízek? „Nebozízek“ odpověděl malý princ, který ještě neuměl dobře vyslovovat české „ř“. Na památku této události prý císař kázal, aby se restaurace na Petříně jmenovala Nebozízek. Vědci se kloní k verzi číslo jedna, jaká se líbí vám, je na vás.Petřín je také místem, odkud je jedinečný výhled na Prahu. Nejen z Petřínské rozhledny, ale i z jeho zahrad a mnoha pěšinek vedoucích po jeho vrstevnicích. Vidět je Pražský hrad, tedy Hradčany, Malá Strana, Staré Město, Nové Město, Smíchov a celá řada dalších městských části a jejich dominant.Co na Petříně najdeme? Mnoho památek, zahrad a zajímavostí. Za všechny lze jmenovat:Barokní opevnění Hradčan, Bludiště Petřín, obraz Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě, budova Nebozízku, socha Čtrnáctiletá, plastika Dekorativní váza, dětské hřiště nad letohrádkem Kinských, dětské hřiště pod Seminářskou zahradou, dětské hřiště pod zahradou Kinského, dům Nebozízek, dům Švýcárna, fontána s plastikami chlapců, Hladová zeď, chráněný strom u Štefánikovy hvězdárny, chráněný strom v Kinského zahradě, jezírko s lachtanem,Jezírko v Seminářské zahradě na Petříně, kamenný stůl, kaple Božího hrobu na Petříně z roku 1737, kaple Kalvarie na Petříně, kaple v Seminářské zahradě na Petříně, kašna nad kostlem sv. Michala, kašna u letohrádku Kinských, kašna u Nebozízku, kašna u Petřínské rozhledny, kašna v zahradě Kinského, kostel sv. Michala, kostel sv. Vavřince, kříž ve Strahovské zahradě, křížová cesta na Petříně, socha Kvapilová Hana, socha Lachtan, socha Laub Ferdinand, pamětní deska Laudová Marie, letohrádek ve Strahovské zahradě, socha Mácha Karel Hynek, most Petřínské lanovky ve stanici Nebozízek, most přes vyhlídkovou pěšinu na Petříně, pomník Náprstek Vojta, Národopisné oddělení Národního muzea, socha Neruda Jan, Petřínská lanovka, Petřínská rozhledna, Petřínská vyhlídková trasa, Petřínské sady, Petřínské schody, Petřínské skály, pítko v Seminářské zahradě, pítko v zahradě Kinského, socha Polibek, pomník Obětem komunismu, Premonstrátský klášter na Strahově, socha Rusalka, Růžový sad, sad Nebozízek, schody do zahrady Kinského, schody u Hladové zdi, sluneční hodiny nad Kinského zahradou, sluneční hodiny u Štefánikovy hvězdárny, Strahovská ulice, Hellichova ulice, Strahovské nádvoří, studánka ve Strahovské zahradě, socha Sv. Vavřinec. socha Sv. Vojtěch, socha Štefánik Milan Rastislav, Štefánikova hvězdárna,  socha Touha, Tunel pod Petřínem, socha Vodník, socha Vrchlický Jaroslav, vyhlídka z Petřínské rozhledny, vyhlídka z terasy na Petříně, zahrada Kinského, zahrada Květnice, zahrada Seminářská, zahrada u Petřínské rozhledny, zastávka Petřínské lanovky Nebozízek, zastávka Petřínské lanovky Petřín, zastávka Petřínské lanovky Újezd .Na Petřín je velice dobré dopravní spojení. Návštěvníci samozřejmě nejvíce využívají Petřínskou lanovku, jejíž stanice je u tramvajové zastávky Újezd. S její pomocí lze zdolat Petřín bez nejmenší námahy. Další cesta na Petřín vede přes Kinského zahradu z náměstí Kinských. Další pak ulicí Vlašská, do níž se dostaneme z Malostranského náměstí přes Tržiště. Na Petřín lze vstoupit i od Strahovského dvora. Jednak přes zahrady a jednak Strahovskou ulicí. Konečně je Petřín dostupná od Strahova.

Při jihovýchodní straně návsi stojí v centru obce Stádlec renesanční zámek. Historie zámku Původně zde stávala tvrz poprvé zmiňována v roce 1535, kdy bylo panství v držení rodiny Vítů ze Rzavého. Vítové zde sídlili až do roku 1620, kdy byl v roce 1629 Stádlec prodán. Začátkem 18. století, v letech 1712 – 1714, byla postavena zámecká kaple. Přístavbou nižšího rizalitu s věží při dalších zámeckých úpravách byl původně trojkřídlý zámek změněn na čtyřkřídlý objekt s malým dvorem. Na zámku Stádlec žil až do své smrti český vynálezce Ing. František Křižík (1847 - 1941). Po roce 1945 byl zámek adaptován na zemědělské učiliště a v 90. letech 20. století byl v restituci navrácen soukromým majitelům. Zámek dnes Dnešní podoba zámku pochází z poslední stavební úpravy z počátku 18. století. Zámecká budova je tvořena čtyřmi jednopatrovými křídly s malým čtvercovým dvorem. V hlavním průčelí je umístněn vystupující balkón podepřený sloupky s vjezdem, nad kterým se tyčí hranolová hodinová věž. Zámek obklopuje neudržovaný park. Tipy na výlet V okolí nazapomeňte navštívit Stádlecký řetězový most, zříceninu hradu Dobronice u Bechyně nebo rozhlednu Radětice u Bechyně. Ubytovat se můžete v Bechyni.