Ves se uvádí na zakládací listině břenovského kláštera, které je sice falzum, ale je faktem že ves Veleslavín již v 10. století existovala. Břevnovský klášter měl Veleslavín v držení až do husitských bouří. Nějaký čas vlastnilo ves Staré Město, ale brzo byla rozdělena na dvě části. Jednu větší část dostalo nejvyšší purkrabství, druhá měnší se pak vrátila do majetku břevnovského kláštera. V purkrabské části byly některé dvory v soukromém vlastnictví. Mezi majiteli byl také pražský měšťan Štěpán Adam jehož syn významný knihtiskař, vydavatel, překladatel a autor četných prací Daniel Adam se psal s přídomkem z Veleslavína. Veleslavín velmi poškodila třicetiletá válka, na jejímž konci byl Veleslavín téměř zpustlý. V roce 1849 se stal Veleslavín samostatnou obcí a roku 1922 byl připojen k Velké Praze. Veleslavín byl především zemědělskou obcí a ani průmyslový rozvoj tuto oblast příliš nepoznamenal a tak jediný průmysl dlouho představovala pouze cihelna. V letech 1958-1965 se uskutečnila výstavba sídliště Petřiny. V roce 1961 byl uveden do provozu objekt veleslavínské teplárny. Jelikož se zde spalovalo nekvalitní uhlí, představovala teplárna dlouhou dobu velkou zátěž pro životní prostředí Prahy 6. V roce 1994 byla do provozu uvedena nová výtopna na zemní plyn. Stará teplárna byla postupně likvidována. Nejvýznamnější památkou Veleslavína je zámeček, dnes pozůstatek dříve rozsáhlejšího barokního areálu.V současnosti je Veleslavín rušnou částí. Protíná ho Evropská ulice a železnice. Nádraží Praha – Veleslavím leží mezi stanicemi Praha – Ruzyně a Praha – Dejvice. 

Původně stála až do 50. let 20. století na nejvyšším místě v obci dřevěná rozhledna. V roce 2005 byla společností T-mobile na vrchu Kanihůra u Bílova postavena nová telekomunikační věž, železobetonové tubusové konstrukce o výšce 62,3 metrů. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 26,2 metrů a vede na něj 137 schodů. Rozhledna byla zpřístupněna 18.5.2006. Z ochozu je výhled na Beskydy, Hostýnské vrchy, Oderské vrchy, Ostravsko, Starý Jičín, zámek Fulnek a další. Rozhledna je přístupná od května do října.

Rozsáhlé zříceniny hradu Rýzmburk ční na ostrožně nad Oseckým potokem asi 2 km severozápadně od obce Osek. Z obce vede na volně přístupný hrad turistické značení. Historie hradu Hrad je pravděpodobně královského založení. Soudě dle následujících okolností stavbu vedl královský kastelán Boreš z rodu Hrabišiců, který hrad posléze získal do svého držení a poprvé se po něm psal roku 1250 „z Riesenburka“. Dokončení hradu s módním jménem Riesenburg (Obří hrad) trvalo až do počátku 14. století. Mocný rod pánů z Rýzmburka (nebo také z Oseka) zde sídlil až do roku 1398, kdy jej bez králova svolení prodal míšeňskému markraběti Vilémovi. Cizinec tak získal hrad na českém území a vytvořil z něj svůj strategický bod v neklidné pohraniční oblasti. Tento fakt se samozřejmě českým králům nezamlouval, a proto se snažili získat hrad zpět, což se ovšem podařilo až Jiřímu z Poděbrad roku 1459. Ten se pak po roce rozhodl udělit hrad do zástavy svému přívrženci Prokopovi z Rabštejna. Za pánů z Rabštejna byl hrad dobyt (roku 1473) saskými knížaty a hrad se dostal zpět do královských rukou. Posledními majiteli, kteří hrad alespoň částečně obývali, byli Kaplířové ze Sulevic, kteří si však koncem 15. století postavili v nedalekém Duchcově tvrz a hrad opustili. Posléze se majiteli opuštěného a pustnoucího hradu stali Lobkovicové (1523) a Valdštejnové (až do poloviny 20. století). Podoba hradu Stavba královského hradu byl pojata velkolepě, ovšem páni z Rýzmberka při jeho dokončování již nedisponovali dostatečnými financemi, aby byly veškeré plánované stavby uskutečněny. Rozlehlý hrad je čtyřdílné dispozice. Trojúhelné jádro obsahovalo na nejvyšším místě obytnou věž (donjon) a v dalších dvou nárožích okrouhlou a čtverhrannou věž. K čtverhranné věži přiléhala kaple s polygonálním závěrem a při boční straně podél hradby malý palác. U okrouhlé věže se nacházela brána. Na třetím nádvoří stávala patrně pouze větší hospodářská budova a čelo hradby, která tvořila parkán okolo části hradu, zpevňovala čtverhranná věžice. Střed druhého nádvoří vyplňoval volně stojící okrouhlý bergfrit a hradba opět měla funkci parkánu (obíhala již celý hrad). První nádvoří, tvořené pouze hradbou a protáhlou vstupní branou, bylo pravděpodobně také prázdné. K vnější hradbě v místech pod hradním jádrem (jihozápadní strana) pak byla později přistavěna blíže neurčená hospodářská budova. Předpokládá se, že král nechal postavit základní prvky hradu, tj. věže, hradby a brány a teprve poté stavbu převzal Boreš z Rýzmburka, který pravděpodobně nechal postavit malý palác v jádře. Na ostatní zástavbu nádvoří se mu již nedostávalo financí. Borešovi potomci dokončili kapli kolem roku 1300. Hospodářská budova vně hradeb byla postavena až v průběhu 15. či na počátku 16. století. Z hradu se dochovaly mohutné zříceniny všech jeho prvků kromě několika úseků hradeb. Tipy na výlet V okolí najdete rozhlednu Dlouhá louka, cisterciácký klášter nebo barokní zámek Duchcov.  Zavítat můžete také na barokní zámek Světec, barokní zámek Janov. Zajímavé je navštívit i vodní nádrž Fláje nebo vodní nádrž Janov. Ubytovat se můžete v Duchcově nebo v Litvínově. M.K.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 225,53 ha a rozkládá se na území katastrů Horní Počernice, Klánovice a újezd nad Lesy. Lesní masív s dominancí dubu v podmáčených místech přechází v olšiny. Vyskytuje se zde bika ladní, orsej, dymnivka, bezkolenec rákosový, vrba obyčejná a další druhy rostlin.