Rozsáhlý barokní zámecký komplex v Jaroměřicích nad Rokytnou patří mezi největší a nejmonumentálnější zámky v celé Evropě. Areál je doplněn kostelem sv. Markéty a obklopen velkými a nádhernými zahradami. Renesanční předchůdce Na jeho místě původně stávala středověká tvrz, kterou vystavěli páni z Lomnice. V Jaroměřicích, které byly v zeměpanské držbě, nejdéle působili Lichtenburkové, kteří tvrz s panstvím vlastnili po celé 14. a 15. století. Roku 1543 panství získali od dalšího majitele Jana z Pernštejna Meziříčští z Lomnice. Ti ji přestavěli na renesanční zámek trojkřídlého typu, který se dochoval ve zdivu nynější budovy. Dalším majitelům Rechenberkům ze Želetic byly Jaroměřice zkonfiskovány za účast protihabsburském odboji a získali ho Questenberkové. Zámek hudby a divadla Jan Adam z Questenberka (1678 – 1752) nechal rakouským architektem Jakubem Prandtauerem roku 1700 přestavět dosavadní renesanční sídlo do dnešní dechberoucí barokní podoby. Zámek byl také nádherně vyzdoben. Do Jaroměřic byli povoláni ve své době proslavení umělci, kteří svou prací tuto vynikající barokní uměleckou kompozici dovršili. Současně byla u zámku také přebudována dosavadní renesanční zahrada na barokní francouzskou zahradu. Za Adama z Questenberka, milovníka hudby a divadla, se zámek proslavil rušným kulturním životem. Ve východní části bočního křídla bylo postaveno zámecké divadlo, hudební a taneční sál, knihovna, zámecká galérie a čínský kabinet, které jsou součástí dnešního zámeckého prohlídkového okruhu. Smrtí Jana Adama z Questenberka roku 1752 kulturní život v Jaroměřicích, skončil. Od té doby se majitelé panství často střídali a roku 1945 se majitelem zámku stal stát. Zámecká současnost Jádro zámku tvoří dvoupatrové hlavní křídlo, které je postaveno rovnoběžně s tokem Rokytné. Je prostoupené dvěma křídly, která uzavírají čestný dvůr. Na západě je se zámkem spjat farní a zároveň monumentální zámecký kostel sv. Markéty s kopulí a dvěma věžemi. Ve východní části jsou prostory pro kulturní vyžití. Z ústředního sálu je přístup do řady pokojů prvního patra. V zámeckých interiérech jsou dobové hudební nástroje a další mobilie související s bohatým hudebním životem. Výzdobu doplňují portréty předků v nadživotní velikosti. K zámku přiléhá francouzská zahrada a volný anglický park s přírodním divadlem a řadou soch s mytologickými náměty. I v dnešní době vzpomíná zámek na svou hudební slávu běhěm pořádaných kulturních akcí.  Tipy na výlet Navštívit můžete třeba barokní zámek Hostim, zříceninu hradu Bukovina, vodní nádrž Jevišovice nebo zámek Jevišovice. O něco jižněji se nachází zřícenina hradu Šenkenberk. V Moravských Budějovicích najdete Muzeum řemesel, zámek, masné krámy nebo středověký dům. Ubytovat se můžete v Třebíči.

Stanice metra Křižíkovje situována pod ulicí Křižíkova při ulici Sokolovská v osmém městském obvodu. Zprovozněna byla na II. úseku trasy B v roce 1990. Hloubka nástupiště je 34,8 pod povrchem. Stanice je ražená, pilířového typu se zkrácenou střední lodí. Konstrukce je trojlodní, na střední loď navazuje technologický tunel o délce 212 m. Obklad stanice tvoří tabulové sklo Connex v barvě hnědočervené. Ze stanice je jeden výstup eskalátorovým tunelem vedoucí do povrchového vestibulu v ulici Thámova. Ten tvoří zastřešená ocelová konstrukce se světlíky. Počet provozně-služebních místností: 110 Obestavěný prostor: 78.400 m3 Stavební náklady: 353 mil. korun.

Jan Pluh, feudální pán na Bečově a Slavkově hledal v 16. století způsob jak zajistit zásobování vodou hornická města Slavkov a Krásno. Oslovil přistěhovalce Rössmeissela. V roce 1531 byla zahájena práce na výstavbě a vše bylo hotovo v roce 1536. Dlouhý 21,2 km jen ke stavidlu „Na Dílcích“ u Krásna (nedaleko kamenné rozhledny). Šíře kanálu byla 2 m. Stavba byla svým provedením ojedinělá v celé střední Evropě. Stoka nyní zajistila vodu pro mlýny a tlukací mlaty. Lidská energie byla znásobena vodní energií a tak se hornictví mohlo více rozvíjet. Místo ruční práce se mohly rozjet rudné mlýny a pucherny na vodní pohon. Od roku 1547 se začalo plavit na kanále dřevo, proto byl kanál obložen kmeny. V roce 1631 měla stoka 13 stavidel a 35 mostů. I po skončení težby byl kanál nadále udržován. Poslední větší úpravy proběhly v roce 1908. Tehdy byl kanál rekonstruován, kamenné mostky byly nahrazeny betonovými. V období meziválečné i po druhé světové válce došlo k částečné devastaci kanálu, stejně tak překotná porevoluční privatizace a s tím nekontrolované stavby malých vodních elektráren. V současné době dochází k nápravě, v některých případech se vraci do původního technického stavu. V roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsána na seznam kulturních památek.

Zahrada Na Valech navazuje na západní straně na Rajskou zahradu a končí na východní straně u dělostřelecké bašty, u Černé věže.  Severní strana je lemována areálem Pražského hradu, jižní navazujícími zahradami nad Valdštejnskou ulicí. Má rozlohu cca 1,43 ha. Do zahrady lze vstoupit z Rajské zahrady, od Černé věže a také z III. nádvoří Pražského hradu. Vede sem schodiště, které vybudoval J. Plečnik v první polovině 20. století. Podle ozdobných bronzových plastik býků se mu říká Býčí. Zahrada na baště je nejen významnou zelení Pražského hradu, ale i souborem architektonických, historických a uměleckých děl. Výrazně nese stopy práce architekta J. Plečníka, který byl na Pražský hrad povolán prezidentem T. G. Masarykem po jeho nástupu do funkce a jehož úkolem bylo upravit areál Pražského hradu jako funkční a důstojné sídlo československých prezidentů. Hned za hranicí s Rajskou zahradou je například takzvaný Plečníkův vyhlídkový altán vybudovaný v letech 1922 – 1924.  Jižním směrem dále Plečník umístil vyhlídkovou plošinu, obelisk a zimní zahradu. V roce 1963 – 1965 byla v této části zahrady vybudována vyhlídková terasa podle projektu R. Podzemského a A. Benše. Schodištěm podél této terasy lze sestoupit do Hartigovské zahrady. V zahradě Na Valech také najdeme dva pískovcové barokní obelisky, které sem nechal umístit Ferdinad II. Stojí na místech, kam dopadli místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata při takzvané druhé pražské defenestraci. Zhruba ve středu zahrady do ní vystupuje Ludvíkovo křídlo. Směrem k jihu se táhne takzvaný tereziánský trakt, který se také nazývá Neustift. Byl postavený v 16. století. V letech 1766 – 1768 byl zbarokizovaný a zvýšený o jedno patro. Pod traktem je takzvaná Plečníkova voliéra a empírový zahradní domek. U Ústavu šlechtičen Plečník vybudoval sloupovou halu zvanou Bellevue. Její jižní stranu zdobí světlonoši od I. F. Platzera. Dále v této části najdeme například Herkulovu kašnu, či vyhlídkovou Moravskou baštu zdobenou sloupem s jónskou hlavicí. Zahradou lze dojít až pod hradby dělostřelecké bašty na úpatí Starých zámeckých schodů.