Z prostor bývalého přednáškového sálu v pražské Jungmannově ulici bylo vystavěno Divadlo Kalich. Řešení interiéru působí střízlivým, avšak slavnostním dojmem. Divadlo bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 1.11.1999.

Lochkov je znám především těžbou mramoru. Ve 20. století tady byla postavena jedna z největších cementáren v Evropě. Ve 14. století byla obec ve vlastnictví Vavřince z Lochkova. Později, v roce 1654, ho získal zbraslavský klášter. K Praze byl Lochkov připojen v roce 1974. Název je odvozen od vlastníka osady ze 14. století Vavřince z Lochkova.

Městská věž, nazývaná také Hodinářská věž nebo Hláska. Čtyřboká věž s třípatrovou bání je situována v ose západního křídla budovy. Původní dřevěná věž byla smetena vichřicí. Novou věž postavil v letech 1614-1618 opavský stavitel Kryštof Prochhuber. V letech 1763-1805 se v jejím prvním patře hrávalo divadlo. Jinak byly z věže hlášeny požáry, zahájovány trhy i slavnostní schromáždění. Hláska bývala dříve obchodním centrem města. Pod ní byla řada obchodních komor, které sloužily k uskladnění prováženého zboží a jeho prodeji. Byla zde městská váha, od roku 1582 pekařské lávky. V prvním patře zasedal soud a městská rada. V letech 1803-1888 prošel objekt přestavbou a po jejím skončení sem bylo přemístěno městské muzeum a archiv. V současné době je budova využívána magistrátem města Opavy.

Podle pověsti spadl roku 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský na útěku před lupičy do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrchu kapli. Z této doby opravdu pochází nejstarší kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Křemešníku, údajně postavená ze dřeva. V presybtáři dnešního kostela se však zachoval kamenný portál s pozdně gotických ostěním. V letech 1651-1652 byla kaple přestavěna v raně batokní podobě. Až v letech 1710-1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. V roce 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a roku 1750 byl kostel upravován naposledy. V ambitech kolem kostela jsou umístěny dvě nárožní kaple a navazuje na ně bývalá škola a fara. Z podnětu českobudějovického biskupa Dr. Šimona Bárty byla 17.12.1935 ustavena Matice křemešnická. Hlavním posláním byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Počet poutníků vzrůstal, velmi vysoký byl po celé 19. století, ale vrcholu dosáhl při epidemii cholery v Čechách. Rozšířená pověst o ochranných účincích křemešnické vody právě proti choleře sem přivedla několik desítek tisíc lidí ročně. Na průčelí poutního kostela Nejsvětější Trojice je nad hlavním vchodem umístěn kamenný reliéf Korunování Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází trojboký oltář z roku 1752 symbolizující tajemství Nejsvětější Trojice, uprostřed oltáře se nachází reliéf Korunování Panny Marie, na třech nárožích sochy andělů. Vlevo od oltáře je kazatelna z roku 1750. Vitrážové okno daroval poutnímu kostelu pelhřimovský rodák, arciděkan smíchovský, prelát Jan Pauly. Motiv Zvěstování Panny Marie vymaloval na skle v roce 1936 J. Veselý. Kousek od kostela se nachází zajímavá stavba podobající se malému zámečku. Jde o větrný zámek postavený v roce 1930, podle návrhu arch. Kamila Hilberta pro akademického sochaře Josefa Šejnosty, rodáka z nedalekého Těšenova. Plánoval zde zřízení muzea všech svých medailérských prací. Stavba však zůstala do dnešních dnů nedokončena. Můžeme však obdivovat cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolává kamenný patník s kloboukem, tzv. křemešnické nemehlo, které tajně jako žert, nechal zhotovit mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. Od větrného zámku až ke kapličce s pramenem (při červené turistické značce) vede křížová cesta zakončení Božím hrobem. Původní křížová cesta byla postavena podél staré pěšiny roku 1689. V roce 1947 byly zchátralé cihlové kapličky nahrazeny žulovými. Jsou dílem Ant. Theina, který byl inspirován původními návrhy sochaře Františka Bílka. Obrazy v kapličkách jsou od pelhřimovského umělce R. Ondráčka. Křížová cesta má 14 zastavení a jeho posledním zastavením je Boží hrob, který se nachází již nedaleko „větrného zámku“. V umělé jeskyni, jež je přistavěna ke skále, se nachází Jěžíšovo tělo od Antonína Bílka. Barokní kaplička pod kostelem byla postavena asi roku 1689 nad „zázračným“ pramenem. Má půlkruhový portál a trojúhelníkový štít s reliéfem „Křest Páně v Jordánu“ od Františka Bílka. V roce 1896 byla kaplička opravena a doplněna o sochy sv. Josefa a sv. Anny. Studánka se „zázračnou“ vodou se nachází pod kamenným oltářem uvnitř kapličky. Zázračný pramen je pradávnou, nepochybnou příčinou vzniku poutního místa. První písemné zmínky o pramenu jsou z let 1763 a 1782. Pramen vyvěrá periodicky obvykle okolo Vánoc a přestává téci v létě (červen, červenec), někdy se objevuje i na podzim. Nikdy nezamrzá a je zřejmě spojen s prmanem na protější straně kopce studánka „U Buku“. Pověst o léčivých účincích zesílila za třicetileté války. V dobách epidemie cholery uprostřed 19. století, sem pro vody přicházely desetitisíce lidí. Uvádí se, že se voda vozila v povozech do Hradce králové, Kutné Hory i mnohem vzdálenějších míst. Chemickou analýzou se zjistilo, že voda je velmi čistá, chudá na minerály, slabě radioaktivní a obsahuje nepatrné množství stříbra. Tím se vysvětluje, že uchovávána v lahvích se dlouhou dobu nekazí. Za kaplí se nachází poustevna. Během rekonstrukce studánky v roce 2000 narazil kamenický mistr Miroslav Heřmánek na podzemní prostor vzadu za kapličkou zasypaný zeminou a kamením. Když ručně odstranil kameny ze zborcené klenby pod nánosy hlíny, objevil se před ním půdorys objektu dávno zapomenuté poustevny v opuštěné hornické štole. V tomto unikátním objektu, ve kterém přebývalo několik poustevníků ještě v 18. století, mimo jiné i poustevník Jiří Mrňávek, jehož ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých nedaleko kostela Nejsvětější Trojice.