Pankrácká pláň byla ještě dlouho po druhé světové válce relativně prázdná a pustá. Občas se tu usadili kolotoče a jiné atrakce. Vše se začalo měnit poté, co bylo rozhodnuto realizovat se mnoha generací techniků a architektů o přemostění Nuselského údolí. Jeho délka je 485 m a šířka 26,5 m. Naším zájmem však není most, ale Palác kultury. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1975 a mělo jít o stavbu hodné socialistické epochy. Tehdejší Národní výbor hl. m. Prahy vypsal architektonickou soutěž. Grandiozní stavba spolykala 11.000 tun ocelových konstrukcí a 39.000 tun kvalitního betonu a nespočet dalšího stavebního materiálu. Slavnostně byl otevřen 6-10. dubna 1976. Stavebně neobyčejně rozsáhlý objekt je solitérní stavbou. Základní tvar Paláce kultury vychází z nepravidelného mnohoúhelníku. Má dvě podzemní podlaží a šest podlaží nadzemních. Obvodový plášť je smontován z ocelohliníkové nosné konstrukce s proměnou modulovou sítí vyplněnou prosklenými plochami v kombinaci s velkoplošnými parapetními a atikovými betonovými panely. Základem dispozičního řešení tehdy byly dva hlavní sály, Sjezdový a Společenský. Dále tu byly Komorní a Konferenční sál, Mládežnický klub, restaurace a další prostory. Velká pozornost byla věnována vybavení interiéru a nechyběly ani umělecká díla v počtu 150. Ve dnech 18. a 19. dubna 1981 se uskutečnil den otevřených dveří na který se již od časného rána vytvořil před objektem nekonečný had lidí dychtivě čekající na prohlídku tohoto kolosu. Za dva dny absolvovalo prohlídku dlouhou 2 km na 110.000 osob. K dispozici byl i letáček, ze kterého bylo možno se dozvědět že obestavěný prostor je 780.000 m3, maximální kapacita objektu 6.500 míst, dopravu zajišťuje 42 výtahů a 14 eskalátorů, v podzemním parkovišti mohlo parkovat 240 aut a 44 autobusů. S návštěvností to však poté nebylo tak horké, neboť palác byl využíván hlavně pro politické akce a při těch byl uzavřen a přísně střežen. Navíc minulý režim připravoval dvě zásadní změny, které se naštěstí neuskutečnily. Tou první mělo být vybudování dlouhého eskalátoru na severním svahu. Tou druhou byl neutěšitelný stav činžovních domů v nuselském údolí, na které nebyl z paláce zrovna hezký pohled, alespoň tak zněl závěr našich i spřátelených soudruhů ze sovětského svazu. Proto se připravovala plošná demolice těchto činžovních domů a zřízení parkové úpravy, která by zahrnovala i oblast Folimanky. Vznikla by tak velkolepá zelená parková úprava, na kterou by bylo radost pohledět. Samozřejmě hlavní překážkou bylo financování takové nákladné úpravy. Rok 1989 tyto úvahy ukončil. Významnou součástí výtvarné výzdoby je gobelín Zlatá Praha od Cyrila Boudy o rozměrech 5 x 2,5 m ceněný na 750.000 Kč. Gobelín, který visel ve foyeru před Komorním sálem, počátkem září 1992 zmizel. Je neuvěřitelné, že se ani při vyšetřování nebyl nikdo přesně schopen určit dobu zmizení. Vyšetřování se rozjelo na plné obrátky a mělo nečekané rozuzlení. O svinutý gobelín, o několik dní později, doslova zakopnul hasič místního požárního útvaru v prostoru nouzového schodiště u podzemních garáží. Tam ho měl zloděj, buď připravený, nebo se zalekl a na toto místo ho vrátil. Závěrem roku 1995 vznikla společnost Kongresové centrum Praha a.s. jejíž 100% vlastníkem je hl. m. Praha. Tím bylo objektu dáno nové jméno, původnímu lidé říkali hanlivě zkráceně Pakul. Zároveň se začalo diskutovat o dnes velmi neprůhledné a sporné přestavbě objektu pro konání Mezinárodního měnového fondu, při které si nejen palác ale i jeho okolí užilo své. V minulé době v něm sídlila televize Prima, a nejvíce snad objekt byl využit pro pořádání muzikálu Drákula a později Monte Christo. V současné době ho využívá Hudební divadlo Karlín které zde našlo útočiště po nedobrovolném vyklizení svého divadla povodní.

Autobusoná zastávka Bratří Jandusů (manipulační) na stejnojmenném náměstí slouží pro potřeby dopravy v Uhříněvsi.Pojmenování je odvozeno od názvu náměstí Bratří Jandusů, ne kterém se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Pozůstatky hradu Pajrek (původně německy Bayereck, doslovně přeloženo Bavorský kout) se nacházejí 1,5 jižně od města Nýrsko, z nějž k němu vede zelená turistická značka. Historie hradu Pohraniční hrad založili v polovině 14. století páni z Janovic, jako prvního z nich prameny roku 1356 připomínají Něpra z Pajrku. V těchto končinách často docházelo ke střetům Janovských s jejich bavorskými sousedy a ani hrad Pajrek jich nebyl ušetřen. Roku 1467 pod ním byla svedena bitva mezi bavorským katolickým vojskem a vojskem Jiřího z Poděbrad, které spolu s dalšími šlechtici přivedl k vítezství majitel hradu Racek z Janovic. Bavorům se porážka tuze nezamlouvala a proto roku 1472 vytáhli k hradu Pajrek, jedné z opor české strany, dobyli jej a vypálili. Hrad byl poté několik desetiletí pustý, než jej okolo roku 1512 obnovil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic a učinil z něj loupežnické hnízdo. Podruhé byl život hradu ukončen roku 1520, kdy byl Kostomlatský jat a za své skutky odsouzen ke ztrátě hrdla. Roku 1556 se již Pajrek, od roku 1520 neudržovaný, uvádí jako pustý. Dispozice hradu Hrad Pajrek náleží mezi typické představitele hradů donjonového typu. Hlavní obytnou i obrannou částí hradu bývala čtverhranná věž (donjon), jedna z největších v Čechách, která se až do dnešních dnů dochovala do výše tří pater. Do věže se vstupovalo portálkem v úrovni prvního poschodí. Dále hrad tvořila hradba, vymezující u donjonu malé nádvoří, z níž se dochovalo několik střepů, a malá čtverhranná stavba v severovýchodním nároží nádvoří. Z vnějšího opevnění se nic nedochovalo, jen náznaky příkopu. Hrad je volně přístupný. Tipy na výlet Navštívit můžete poutní místo Dobrá Voda nedaleko Pocinovic nebo kapli sv. Bernarda na Medvědím vrchu. U nedalekých Klatov můžete vystoupit na rozhlednu Klatovská hůrka nebo navštívit hrad Klenová. V Klatovech stojí za prohlédnutí Černá věž a Bílá věž, barokní lékárna U bílého jednorožce, městské opevnění nebo dominikánský klášter s kostelem sv. Vavřince. Podívat se můžete také do katakomb města. Zajímavý je také hrad Velhartice, kde sídlil známý Bušek z Velhartic. Ubytování najdete v Nýrsku nebo v Klatovech. M.K.

Kuks je znám především částečně zachovalými barokními lázněmi a špitálem z přelomu 17. a 18. století, jejichž rozsáhlou sochařskou výzdobu realizoval Matyáš Bernard Braun. Historie Kuksu Roku 1664 panství koupil od markraběte Leopolda Bádenského generál rakouské jízdy Jan Špork. Později se správy ujal jeho starší syn František Antonín hrabě Špork. Kuks byl v té době znám svými minerálními léčivými prameny. To přimělo hraběte Šporka vytvořit z Kuksu lázně světové úrovně. V letech 1692–1695 nechal tedy vybudovat velkolepý areál rozdělený řekou Labe na dvě části. Část světská na levém břehu byla určena k léčbě těla, část na pravém břehu byla věnována léčbě duše. Dominantou levého břehu byl zámek, reprezentační sídlo z roku 1710. V roce 1720 započal hrabě výstavbu Domu filozofů, kde umístil svou knihovnu s přibližně 40.000 svazky. Nad třemi léčivými prameny za zámkem byla vystavěna kaple Nanebevzetí Panny Marie. Z balkónu zámku vycházely lázeňské arkádové kolonády. Od zámku vedlo kaskádové schodiště zdobené sochami Tritónů, které se nám dochovaly dodnes. Po kaskádách, které jsou tvořeny mušlemi, stékala voda, o velkých slavnostech i červené víno. Schodiště zakončovala kašna zdobená sochou Polyféma a cyklem Čtyři roční období. Při stavbě lázeňského areálu bylo pamatováno také na zábavu hostí. K tomuto účelu sloužil hostinec "U zlatého slunce", který obnovil svoji činnost roku 2003, vedle něj stálo dřevěné divadlo. Přes Labe vedl most zdobený sochami harlekýnů.   Už za života hraběte začal význam lázní postupně upadat, po jeho smrti chátraly. Postihla je řada povodní, požárů i válečných událostí. Neobývaný zámek roku 1896 vyhořel, v roce 1901 byl stržen společně s troskami lázeňských budov. Ze zámku a lázní se nám dochovalo pouze kaskádové schodiště k Labi a hostinec U Zlatého slunce. V letech 1722 až 1732 postupně vznikal soubor soch v Novém lese. Iniciátorem a objednatelem děl byl hrabě Špork. Jejich autorem se stal Matyáš Bernard Braun, který se podílel na výraznějším zdobení celého panství. V roce 2000 byl areál Nového lesa zařazen americkou organizací World Monuments Fund na seznam sta nejohroženějších památek světa, v roce 2001 byl tento soubor sochařských děl vyhlášen národní kulturní památkou. Tipy na výlet Na Kuksu najdete také Ditrichovu lékárnu jako jednu ze stálých sbírek Národního muzea. V nedalekém Dvoře Králové doporučujeme navštívit zoologickou zahradu nebo Galerii Zdeňka Buriana. V Jaroměři můžete navštívit městské muzeum.  Ubytovat se můžete v Choustníkově Hradišti nebo ve Dvoře Králové nad Labem.