Židovský hřbitov se nachází asi 700 m východně od obce Hřešihlavy. V jeho těsné blízkosti vede turisticky zančená cesta z Hřešihlav na Zvíkovec. Nachází se ve svahu vpravo od cesty (ve směru od Hřešihlav) asi jen 100 m za posledním domem obce. Založen byl na počátku 19. století. Na poměrně zaplněném hřbitově (682 m2) se dochovalo cca 55 náhrobků pocházejících z let 1826-1911. Obvodové zdivo hřbitova je místy pobořeno, z márnice dochováno jen obvodové zdivo. Volně přístupný.

Zvonice - Vysoké Mýto

Při silnici vedoucí z Adamova do Blanska, na jižním okraji města stojí bývalá huť Klamovka. Svým vzhledem spíše než huť, připomíná starší hrad. Huť byla vystavěna v roce 1855 a do provozu uvedena roku 1857. Později ještě přibyl hamr a válcovna plechů. Roční produkce byla 60.000 q surového železa. Na konci 90. let byl provoz již ztrátový a tak huť prošla restrukturalizací. V roce 1895 byla zahájen provoz nové slévárny. Hlavním artiklem byla komerční litina a odlitky z ní. Kolem roku 1912 zde pracovalo 153-180 zaměstnanců. Komerční litina měla svůj odbyt v rakouských zemích, Chorvatku a Srbsku. Roštnice, bílá litina a odlitky byly vyváženy do Bulharska, Rumunska, Itálii a Španělska. Huť byla sice malá, přesto dokázala vytvořit ročně na 350 vagónů odlitků. Provoz slévárny byl ukončen roku 1923 a provoz přesunut do Starohraběcí huti. Následně zde byla do 90. let 20. století zkušební stanice vodních turbin. V roce 1991 prošel objekt rekonstrukcí a zřízena prodejní expozice umělecké litiny. Z původních staveb se zachovalo těméř vše, z hlavních staveb byla zbořena jen vysoká koksová pec.

Rozhlednu s restaurací v podobě hrádku postavil Horský spolek v roce 1877. Její autor architekt Gustav Jirsch zde uplatnil směs prvků a stavebních slohů: čtyřhrannou a vedle ní kulatou věž, kamenné přípory, lomený oblouk, arkýře, krakorce, renesanční portál, balustráy a další. Byly zde spolkové místnosti, ubytovna pro studenty a stylová restaurace. Z té vyšší, třicetimetrové věže pak byla vyhlídka. Z finančních důvodů přešla rozhledna v roce 1899 do majetku města Teplice. Až do druhé světové války fungovala restaurace a rozhledna vcelku úspěšně a byla hojně navštěvována nejen místními občany, ale především lázeňskými hosty. Po druhé světové válce však začala pomalu chátrat, byl zde výtvarný ateliér a amatérská radiostanice. V roce 1991 se dostává do soukromých rukou. Nový majitel zamýšlel vybudovat zde luxusní vyhlídkovou restauraci, přesto objekt dál chátrá. V roce 2003 ji kupuje skoro již jako ruinu akciová společnost Viamont. Ta tento objekt a okolí rekonstruje na školící středisko za celkovou částku 50 milionu korun. Rekonstrukce za 10 milionu korun se na přelomu roku 2007/2008 dočkává i vyhlídková věž. Rozhledna zatím nemá klasickou otevírací dobu, přesto však lze se na ni dostat v pracovní dny přes recepci.