Východně od obce Stradonice nedaleko obce Peruc byla 18.7.2009 otevřena nová malá dřevěná rozhledna s názvem Stradonka. Byla postavena v lokalitě na Na Valech (291 m.n.m.), kde se v minulosti nacházelo keltské hradiště, proto byla rozhledna také postavena ve tvaru strážní věže keltského opevnění. S nápadem postavit rozhlednu přišly členky stradonického Klubu žen. Stavební práce proběhly od května do července 2009. K výrobě kůlů posloužilo dřevo z místních lesů. Rozhledna je vysoká jen 6 m, přičemž vyhlídková plošina je ve výšce 2,35 m. Na plošinu vede pouze žebřík a rozhledna je tak volně přístupná.

Muzeum Hlučínska sídlí na zámku v Hlučíně a bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948, které bylo v roce 1954 přeměněno na muzeum okresní. Jeho činnost byla přerušena delimitací sbírek do Slezského zemského muzea Opava v roce 1962.Činnost Muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Posláním Muzea je shromažďování a ochrana sbírkových předmětů a vytváření, rozšiřování, spravování a evidování sbírek muzejní povahy za účelem jejich prezentace veřejnosti. Muzeum se prezentuje svými krátkodobými výstavami na různé témata, muzejními a vzdělávacími programy, tj. přednáškami, besedami a vydává také odborné a populárně naučné publikace. Vědeckovýzkumná činnost Muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska, jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu.V současné době má muzeum k dispozici dva výstavní prostory. V hlavním výstavním prostoru probíhají tématické historicko-společenskovědní výstavy. V menším prostoru galerie se konají výstavy místních umělců, sběratelů, spolků, sdružení apod. Mimo to pořádá muzeum putovní výstavy. Systematicky probíhá příprava trvalé expozice o hlučínském regionu.Muzeum provozuje informační centrum jehož prostřednictvím poskytuje informace o regionu pro potřeby obcí, turistického ruchu, literatury, umění a dalších kulturních aktivit.  

Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.

Kostel sv. Václava se nachází na kopci ve východní části obce Mikulovice a tvoří tak její výraznou dominantu. Původní kostel sv. Václava zde stál již před rokem 1384, kdy máme první doklad o zdejší obci. Na konci třicetileté války byl však tento kostel vypálen švédskými vojsky. Stavba značně utrpěla a musela být několikrát rekonstruována. Ovšem její stav byl v 18. století natolik nevyhovující, že bylo rozhodnuto o vystavění nového kostela na místě starší stavby. Základní kámen byl položen 25.8.1768 a stavba byla dokončena v roce 1769. V presbytáři se nachází cenná fresková výmalba od Josefa a Václava Kramolínů z roku 1790. Nejstarší památkou interiéru je cínová křtitelnice z roku 1487, která byla součástí výbavy původního kostelíka.  Ke kostelu patřila též dřevěná fara a dům zvaný „Poušť“či „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická jednotřídka. V kostelní věži se nachází pět zvonů, z nichž nejstarší jsou zvon „Poledník“ z roku 1519 a „Velký zvon“ pocházející z roku 1558. Kolem kostela se rozprostírá „starý“ hřbitov, v jehož rozích jsou postaveny menší zvoničky.  Na zdejším hřbitově je v rodinné hrobce pochována rodina vnuka Boženy Němcové, Karla Němce. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v neděli od 10:30hod.