Sloup sv. Vojtěcha v Apolinářské ulici pochází z roku 1677.

Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo založeno v roce 1998 při Muzeu umění Olomouc. Jedná se o muzeum evropského významu a jediné svého druhu v ČR pro duchovní výtvarnou kulturu 12. až 18. století. Slavnostní otevření proběhlo 1. června 2006 a výstavní prostory nalezlo v rekonstruované národní kulturní památce Přemyslovského hradu (kapitulní děkanství, věž s kaplí sv. Barbory a románský biskupský palác). Takže nejen samotné sbírky, ale i expoziční prostor je sám o sobě zážitkem a zároveň i dokladem bohaté duchovní historie naší země. Zde se doslova psaly dějiny. Zde byl zavražděn roku 1306 poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Od r. 1034 zde bylo sídlo moravských přemyslovských knížat. Biskupské sídlo bylo v r. 1141 přeneseno Jindřichem Zdíkem ke kostelu sv. Václava, v jehož sousedství vystavěl románský palác. Po částečné zkáze ze třicetileté války byl někdejší hradní areál upraven v barokním duchu. V jeho reprezentačních komnatách pobývala řada významných osobností – v roce 1767 například mladý W. A. Mozart s rodinou. Celý areál někdejšího Přemyslovského hradu je od roku 1995 národní kulturní památkou, která byla od roku 1999 postupně pro potřeby muzea rekonstruována. Muzeum využívá severní část někdejšího hradu – objekt kapitulního děkanství a jeho hospodářský dvůr.Vedle prohlídky podstatné části stavebních pozůstatků Olomouckého hradu nabízí Arcidiecézní muzeum svým návštěvníkům stálou expozici výtvarné kultury olomoucké arcidiecéze, která na 1 100 m2 výstavní plochy postihuje vývoj v průběhu celého uplynulého tisíciletí, čtyři sály na ploše 360 m2, určené pro krátkodobé výstavy, prostory pro lektorskou činnost, víceúčelový sál Mozarteum pro 120 diváků i muzejní kavárnu s vinárnou a s možností posezení v působivém prostředí čestného nádvoří kapitulního děkanství. Stálá expozice představuje v 16 sálech přes 300 děl od románského slohu po baroko včetně slavné Šternberské madony či kočáru biskupa Troyera.    

Z městského opevnění budovaného od přelomu 13. a 14. století se toho mnoho nedochovalo. Za husitských válek bylo hodně pobořeno a i když pak došlo k zásadní přestavbě v půrběhu 18 a 19. století zaniklo téměř vše až na jednu ze čtyř bran a zbytky tří bašt. Jediná ze čtyř dochovaných bran stojí ve Velvarské ulici. První zprávy o ní jsou z roku 1443. Přestavěna na dnešní stavbu proběhla v letech 1460-1463, patrně s využitím původní brány. V druhé polovině 14. století a na počátku 16. století byla několikrát poškozena požáry. V roce 1795 sem byl přenesen zvon z vyhořelé věže radnice. V roce 1824 bylo zbořeno přebraní brány, které mělo cimbuří, vstupní bránu a patrně bylo chráněno baštou. Dnešní dochovaná brána je pětipodlažní, vysoká 38 m. Průjezd je valeně klenutý. Její vnější fasáda nese znak města a 6 cechovních znaků (tkalcovský a prýmkařský, sladovnický, postřihačský, hrnčířský, kolářský a jeden neidentifikovatelný). V levém rohu můžeme vidět torzo psa a poblíž hlavičku vousáče, snad portrét stavitele. V roce 1967 zde byla umístěna expozice Slánského muzea věnovaná městské fortifikaci, v současné době je brána přístupná jen příležitostně.

Spíše než klasická rozhledna jde v tomto případě o vyhlídkovou plošinu na zbudovaném cihlovém vodojemu v roce 2003 za 3,5 milionu korun. Vodojem stojí při silnici mezi Bratčicemi a Sobotovicemi. Na plošinu vede 30 betonových schodů umístěných na železné konstrukci. Výška vodojemu je pouhých 6 metrů, ale díky rovinatému okolnímu terénu je kruhový výhled do okolí: Pálava, Krumlovský les, okolí Brna i Bílé Karpaty. Přístup na vyhlídkovou plošinu je volný, parkování je možné spíše krátkodobé přímo u vodojemu.