Kostel Panny Marie Sněžné byl založen společně s klášterem karmelitánů jako klášterní a korunovační chrám Karlem IV. Podle původního projektu měl sahat až do míst, kde dnes stojí pomník Josefa Jungmanna. V roce 1397 však byl dokončen pouze chór. I tak je kostel Panny Marie Sněžné nejdelším kostelem v Praze. V 16. století kostel zchátral tak, že se zřítila jeho klenba a průčelí. Poškozená stavba byla opravena řádem františkánů, který kostel získal v roce 1606. Do kostela se vstupuje z Jungmannova náměstí nádvořím vyzdobeným sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa z Alkantary. Průčelí kněžiště je nad portálem vyzdobeno mozaikou Madony od V. Foerstera z roku 1715. Interiéru kostela dominuje hlavní oltář, který je největší v Praze. Jeho raně barokní architektura pochází z let 1649 – 1651. Při stěnách kostela jsou rozmístěny sochy františkánských světců. Jejich autorství je přisuzováno řezbáři A. Heidelbergovi. Cínová křtitelnice pochází z roku 1459. Kaple sv. Antonína je vyzdobena freskou K. Kováře z poloviny 18. století. Boční oltář na levé straně kostela je vyzdoben obrazem Zvěstování Panny Marie od V. V. Reniera z roku 1724. Na oltáři sv. Kateřiny je obraz světce od J. V. Neunherse z roku 1724. V interiéru kostela také bývala klášterní knihovna, která zde byla zřízena již v polovině 17. století.Kostel Panny Marie sněžné je významně spojen s historií Čech, s husitským hnutím. V letech 1419 – 1422 zde kázal kněz Jan Želivský, který byl nekompromisním a odvážným kritikem nepravostí katolické církve a nespravedlnosti ve společnosti. Soustředila se kolem něj pražská chudina. 30.7.1419 vedl na Novou radnici skupinu svých stoupenců, kteří vyhodili několik katolických konšelů z okna. Tato událost se do dějin zapsala jako první defenestrace. V roce 1422 byl Jan Želivský umlčen popravou. Jeho ostatky byly uloženy právě do kostela Panny Marie Sněžné.

Skalní útvar Čertovo kopyto se nachází na modré značce pod Medvědí horou zhruba kilometr od lipenské nádrže. Skalní útvar je tvořen střednězrnitou až drobnozrnitou muskovit-biotitickou žulou. Svůj název dostala podle svého tvaru který připomíná čertovo kopyto. Na patě skály se nachází starý nápis „Tecelin felsen Gruppe“, jenž připomíná její pojmenování po opatovi vyšebrodského kláštera Tecelínu Jakschovi. Zdejší celý komplex útvarů se pak také nazývá Cikánský hrad a to podle pověstí o zdejších cikánech.Zhruba 0,5 km po modré značce od tohoto skalního útvaru ve směru k lipenské nádrži narazíme na značenou odbočku, která nás dovede k poustevně, kterou pravděpodobně založili poustevníci z vyšebrodského kláštera.K poustevně se váže tento příběh: Koncem 17. století se na nedalekém Uhlířském (Cikánském) vrchu utábořila skupina cikánů. Postupně se pro celý kraj stali pohromou. Byli mezi nimi i lidé, kteří se z různých důvodů skrývali. Jedním z nich byl i Godoš, syn německého uprchlíka z Porýní. Ten zde vyrůstla společně s Mandou, dcerou náčelníka Wolfa. Oba se do sebe zamilovali. Dne 25.5.1715 byl cikánský tábor obklíčen vojskem. Při následné přestřelce přišlo o život 13 obyvatel tábora (někdy je uváděno 11), raněna byla i Manda. Podařilo se jí však s Godošem uniknout. Postupně se uzdravila a v květnu roku 1716 měli s Godošem svatbu v nedalekém kostelíku sv. Prokopa v Loučovicích. Živili se výrobou a podomním prodejem krejčovských výrobků. Po čtyřech letech však Manda na následky svého dřívějšího zranění zemřela a byla pohřbena vedle zdi kostela sv. Oldřicha. Godoš se vrátil do Porýní, přesto však po několika letech navštěvoval hrob své ženy. Když zestárl usídlil se zde nastálo. V zimě žil v domě rybáře v Loučovích, kde již dříve žil s Mandou. V létě pak obýval tuto starou poustevnu, kterou dříve objevil již jako chlapec. Zde pak také byl jednoho dne nalezen mrtev. Podle jeho přání byl pochován vedle své ženy Mandy.Nedaleko od poustevny stával na skále velký dřevěný kříž. Pravděpodobně sloužil vorařům jako signál, aby ukončili plavbu před dravými Čertovými proudy. Vory se zde rozebíraly a převážely pomocí povozů do Vyššího Brodu, kde byly opět smontovány. Jiné vysvětlení existence kříže je v legendě vyšebrodském opatovi, jehož kočár byl nedaleko odtud přepaden lapky a kříž vznikl jako díkuvzdání Bohu za záchranu.

Mekuc - Mělnické kulturní centrum, o.p.s. bylo založeno na základě rozhodnutí města Mělník, které se také stalo zakladatelem společnosti. Posláním společnosti je zabezpečovat všem občanům a institucím přístup ke kulturním hodnotám a informacím obsaženým v knihovních a informačních fondech, zajišťovat přístup ke kultuře a vzdělávání a poskytovat ucelený soubor turistických informací o městě Mělníku a jeho okolí. Od roku 2012 Mekuc zajišťuje činnost Masarykova kulturního domu Mělník, Městské knihovny Mělník a Turistického informačního centra. V roce 2013 začala společnost provozovat také galerii a café Ve věži. Kromě programů a aktivit, které společnost připravuje v rámci činnosti svých čtyř poboček, se Mekuc aktivně zapojuje do spolupořádání projektů pro širokou veřejnost společně s městem a dalšími subjekty. Na základě této spolupráce jsou připravovány například Mělnické kulturní léto, Mělnické vinobraní, Vánoční trhy, Den města, Den evropské hudby a mnoho dalších. Hlavním cílem společnosti je vytvářet živé, pulsující centrum kulturního a společenského dění města Mělníka a poskytovat zde kulturní a vzdělávací služby. Spojením, svou činností zcela odlišných, středisek (kulturní dům, knihovna, turistické centrum a galerie) do jedné společnosti je akcentována možnost aktivně působit na široké spektrum obyvatel města.

Deska připomíná stavbu domu z roku 1934, kterou uskutečnili architekti Václav Štrunc, Josef Štrunc a Karel Splavec.