Mramorová deska umístěna nad hlavním vstupním portálem do Klementina byla zhotovena na paměť založení generálního semináře císařem Josefem II.Autor: I.Palliardi, 1783 

Historie zámku První zmínka o hlučínském zámku pochází z roku 1439, kdy vévoda opavský Arnošt I. vydal listinu, kterou dává hlučínský zámek v zástavu panu Hyncíkovi z Vrbna. Předpokládá se, že zámek vznikl na základech pozdně gotické tvrze. Renesanční přestavba V r. 1525 dokončil Bernard ze Zvole rozsáhlé stavební úpravy zámku. Kámen s tímto letopočtem můžeme dodnes vidět v gotickém portálu nad hlavním vstupem do zámku. Během druhé poloviny 16. století byl hlučínský zámek rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Bylo vestavěno prostřední (východní) křídlo s dvorními arkádami, které byly později zazděny. Po požárech v letech 1616 a 1621 byl zámek záhy opraven za účasti italského stavitele J. Vlacha.  Barokní přestavba    Poslední velká přestavba zámku, tentokrát v barokním slohu, byla ukončena v r. 1733. Přestavbu prováděl tehdejší majitel panství Karel Antonín Gianini Carpineti. Bylo přistavěno severní a rozšířeno jižní křídlo zámku.     V 19. a 20. století prodělal zámek četné úpravy, které setřely starší slohový charakter stavby. Za napoleonských válek, po porážce Pruska v roce 1807, sídlili na zámku francouzští důstojníci. Roku 1808 dal nový majitel panství August von Posser-Nädlitz zbořit zámeckou věž a rozebrat kamennou cisternu na zámeckém nádvoří. V roce 1811 došlo k ubourání části jižního křídla. Na zámku působila řada významných umělců. Za všechny vzpomeňme alespoň sochaře Jana Baltazara Jandu a malíře-portrétistu Julia Steina.    V roce 1844 získali hlučínské panství Rotschildové. V prvních letech jejich správy panoval na hlučínském zámku čilý umělecký ruch. Později však zájem majitelů o zámek upadl. Rotschildové jej pronajímali různým veřejným institucím - v 60. letech 19. stol. zde sídlil např. pruský soud. V r. 1938 byl zámek Rotschildům zabaven a připadl pod německou komisařskou správu. Ta stavbu prodala v roce 1943 městu Hlučínu, které o ni díky Benešovým dekretům v roce 1946 přišlo. V letech 1945 - 1960 měly v zámku své sídlo soudní orgány a okresní oddělení veřejné bezpečnosti.     Novodobá obnova zámku Po r. 1960, kdy zanikl hlučínský okres, stát dlouho nevěděl jak se zámkem naložit, až jej dal v roce 1985 k dispozici Spotřebním družstvům Praha pro obchodní a učňovskou školu. V roce 1999 odkoupilo zámek město Hlučín.     Předpokladem oživení zámku a navrácení jeho společensko-kulturní hodnoty však byla finančně i technicky náročná rekonstrukce dlouhou dobu zanedbávané stavby. Zámek nejdříve prošel archeologickým průzkumem. V r. 2002 byla provedena izolace a opravena střecha zámku. Rok 2003 znamenal vybudování nových přípojek inženýrských sítí, topného systému, sanaci vlhkosti a rekonstrukci prostor pro vybudování muzea i informačního centra.     Zakončením této etapy bylo od února 2004 zpřístupnění první části zámku pod správou KC Hlučín. V nových prostorech přivítalo návštěvníky Informační centrum a výstavy s muzejní tématikou. Od roku 2005 došlo ke vzniku samostatné příspěvkové organizace - Muzea Hlučínska působící v těchto prostorách. Ještě v tomto roce následovala další etapa rekonstrukce na vybudování knihovny a literární čajovny, včetně prostor pro vedení KC Hlučín. Od ledna 2005 byly již všechny prostory plně funkční a knihovna začala sloužit veřejnosti. Zámecká čajovna byla dána do pronájmu a svou činnost zahájila v polovině roku. Ještě v tomtéž roce započala výstavba veřejného WC a následná rekonstrukce hospodářské budovy, která byla dokončena v polovině roku 2006. Nově vzniklé prostory získalo pro své užívání Muzeum Hlučínska a Informační centrum Hlučín. Od druhé poloviny roku začala poslední část rekonstrukce zámku a to v jeho jižním křídle. Ta byla dokončena v květnu roku 2007. Do nově rekonstruovaných prostor se přestěhoval výtvarný obor ZUŠ Hlučín a z původně plánované vinárny (v přízemí) byl vybudován Zámecký klub pro variabilní využití jak k činnostem KC Hlučín, tak také Muzea Hlučínska. Dnes je zámek také sídlem městské televize Hlučín.     V blízkosti zámku se dnes nacházejí jen malé stopy po původním nevelkém parku. Tipy na výlet V Hlučíně se můžete podívat také na evangelický kostel.  Dále doporučujeme k návštěvě zámek Dolní Benešov, Skanzen Bolatice, zámek Šilheřovice, Zámecké muzeum Kravaře, zámek Kravaře, zříceninu hradu Přerovec, zámek Raduň nebo na empírový zámek Hradec nad Moravicí. Zajímat by vás mohl také Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky, který patří pod Slezské zemské muzeum.  Ubytovat se můžete hned v Hlučíně.

Hrad Litice se vypíná na výrazném vrchu obtékaném řekou Orlicí, osm km západně od Žamberka. Bohatá historie v podhůří Orlických hor Hrad byl založen v podhůří Orlických hor koncem 13. stol. za posledních Přemyslovců. Podhůří povodí Divoké i Tiché Orlice osídlil rod Drslaviců, kteří zakládali osady v jihozápadních Čechách a vybudovali také nejstarší hrady na Pardubicku - Litice a Potštejn. První písemná zmínka o Liticích je z roku 1304, kdy jej král Václav II. směnil s Půtou z Potštejna za jiné panství. V roce 1371 bylo panství majetkem pánů z Kunštátu, z něhož pocházel také český král Jiří z Poděbrad, který nechal v letech 1450 - 1468 významně rozšířit opevnění hradu. V následujících obdobích se již význam Litic snižuje. V roce 1495 koupil litické panství Vilém z Pernštejna. Vilém z Pernštejna získal zároveň i potštejnské panství a všechnu svoji péči přenesl na hrad Potštejn, který se stal i správním střediskem všech pernštejnských statků. To byl počátek chátrání litického hradu. Později se na hradě vystřídalo nemálo pánů, v roce 1562 jej získal Mikuláš z Bubna, v držení tohoto rodu zůstalo panství až do roku 1809. Mikuláš si sice litický hrad oblíbil, učinil jej svým rodovým sídlem, ale postavil si zároveň pohodlnější zámky, kde častěji pobýval. V roce 1657 se hrad uvádí již jako polorozbořený a v tomto stavu zůstal do konce 19. století, kdy započal s prvními opravami hradu Oskar Parish. V majetku rodu Parishů zůstal hrad do roku 1948. Částečné zajištění a konzervování zřícenin bylo prováděno v letech 1933–35, kdy bylo také upravováno vyhlídkové patro věže. Pravý středověk Dnes je hrad Litice dílem přestavby Jiřího z Poděbrad z roku 1468, jak nám sděluje nápis na vstupní bráně. Jeho dvoupalácová dispozice s úzkými bočními křídly, které jsou přistavěny k obvodním zdem uzavírajícím vnitřní prostor pravoúhlého nádvoří ve svém středu, opouští vzhled středověkého hradu a připomíná spíše pozdější typ renesančního zámku. Z dolního hradu je zčásti zachována vstupní brána. Na průčelí věže s branou, na níž byl kdysi zavěšen padací most, jsou osazeny plastické pískovcové reliéfy. Na pravé straně je velká pravoúhlá deska, kde jsou vytesány čtyři znaky český, moravský, lužický a kunštátský a český nápis: „Tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále, markrabí moravského 1468“. Podoba hradu V horním hradě stojí opravený dvoupatrový jižní palác. K jeho severovýchodnímu nároží přiléhá šestipatrová věž, krytá stanovou střechou. Ze severního paláce se zachovala jen severní zeď, boční zdi a příčné zdi uvnitř paláce jsou zachovány jen zčásti. Současná expozice litického hradu nabízí především prohlídku rozsáhlého hradního areálu, dochované vnitřní prostory, ukázku archeologických nálezů z 15. – 17. stol., rytiny okolních hradů, expozice dobových pohlednic a nádherný výhled z hradní věže. Cesta do Litic nad Orlicí Vlakem    Železniční stanice "Litice nad Orlicí" se nachází na železniční trati č. 20 mezi Žamberkem a Doudlebami nad Orlicí. Od stanice je hrad vzdálen asi 1,5 km.  Autobusem   Autobus v okolí jezdí velmi zřídka, a proto je hrad touto cestou téměř nedostupný. Vyhledat však lze spojení na autobusové zastávky "Záchlumí Litice konečná" (asi 0,5 km od hradu) nebo "Záchlumí Litice Montostav" (asi 1 km od hradu). Autem    Příjezd automobilem je ze silnice č. 11 směrem od Vamberka nebo Žamberka do Rybné nad Zdobnicí, kde je odbočka do obce Záchlumí a odtud do obce Litice nad Orlicí.       Parkování je přímo pod hradem vzdálené asi 0,5 km. Tipy na výlet Zavítat můžete třeba na pozdně renesanční zámek Doudleby nad Orlicí, navštívit zříceninu hradu Potštejn nebo se rozhlédnout po okolí z rozhledny Kastel u Vrbice. Ve Vamberku se nachází Muzeum krajky, židovský hřbitov nebo dřevěný krytý most Peklo nad Zdobnicí. Ubytování najdete v přímo v Potštejně nebo ve Vamberku.

Pardubická Zelená brána stojí na konci Zelenobranské ulice při náměstí Republiky. Je jedinou dochovanou bránou z původního městské opevnění (ve vnitřní části byly původně dvě brány). Brána s věží byla vystavěna roku 1507 (věž byla původně nižší). Roku 1534 byl dřevěný ochoz nahrazen renesančním. Brána byla několikrát poškozena. Jednou to bylo na konci třicetileté války při obléhání roku 1645, v roce 1661 zase úderem blesku. Po této nehodě dostala za pět let věž novou měděnou krytinu a podle zeleného povlaku dostala svoje dnešní pojmenování, jinak měla název Pražská. V polovině 19. století hrozila bráně demolice. Objekt se sice podařilo zachránit, ale barbakán, čili předsunuté opevnění demolici podlehlo. Roku 1886 prošla věž úpravami podle Josefa Mockera, dílčí se pak uskutečnily ještě později. Brána z lomového kamene se dělila na tři části. Do dnešní doby se zachovalo jednopatrové předbraní s průjezdem a brankou pro pěší. Za ní se pak nachází věž brány vysoká 62 m o půdorysu 8,7 x 7,4 m se šesti patry. První tři patra jsou z prvotní výstavby, což dokládá i tmavší zdivo. V posledním patře se nachází světnička bývalého hlásného.  Ochoz ve výšce 30 m je krytý, vysazený na krakorcích. Věž brány je přístupná veřejnosti.