Kašna s portrétem V.Hálka je ozdobena ležícími sfingami a kamennými lavicemi. Pochází z roku 1881. Autorem díla je B.Schnirch.

Jihočeská vesnice Holašovice, zapsaná na seznamu památek UNESCO, je nejlépe zachovaným příkladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, které se říká selské baroko. Vesnická rezervace Na půdorysu, který byl typický pro středověkou vesnici se zde dochovalo množství venkovských staveb z 18. a 19. století. Právě zachovalost a původnost staveb nabízí věrný obraz vesnice poloviny 19. století. Jedinečný ráz vesnice je umocněn také tím, že se nejedná o skanzen, ale o trvale osídlenou ves, čímž je vytvořeno živé společenství v prostředí vesnického sídla tak, jak bylo formováno v druhé polovině 19. století. Holašovice, jež jsou součástí obce Jankov, leží asi 16 km západně od Českých Budějovic. Odpověď na otázku, proč si právě Holašovice dochovaly svůj původní ráz, musíme hledat v jejich historii. První zmínky o obci jsou od poloviny 13. století. Její počátky sahají do kolonizační vlny, která začala za vlády Přemysla Otakara II., kdy se začínalo osídlovat pohraničí Českého státu, a vesnice byly zakládány na zelené louce. V první polovině 16. století postihl vesnici mor, a tak zemřeli všichni původní čeští obyvatelé. Do obce se ihned nastěhovali němečtí osadníci. Příchod selského baroka do Holašovic je možné časově zařadit do let 1840 až 1880, tedy do doby, kdy hospodářské reformy znamenaly rozkvět českých vesnic a jejichž charakteristickým znakem byla stavební konjunktura a přestavba dosud převážně roubených venkovských usedlostí. Bohatnutí a emancipace selského stavu si vyžádala reprezentativnější obydlí. Jedinečnost Holašovic spočívá v tom, že si i přes čilý stavební ruch zachovaly původní středověké rozvržení budov a jsou tak nejzachovalejším příkladem jihočeské vesnice snoubící v sobě lidovou stavební tvorbu se zachováním původního rázu. V průběhu 2. světové války se obec stala součástí Německé říše, takže došlo k nucenému vystěhování české menšiny do vnitrozemí. Po válce pak začal odsun většiny holašovických obyvatel německé národnosti a o zdejší stavení se začali starat Češi z vnitrozemí. V poválečných letech v Holašovicích neprobíhaly žádné stavební úpravy. Proto tedy mohl nejprve stát, a později také UNESCO v roce 1998, označit tento komplex vesnické architektury za unikátní. Selské baroko v Holašovicích Historické jádro obce představuje náves a kolem ní stojící statky. Tvoří zhruba obdélník o rozměrech 210 x 70 m. Uprostřed se nachází malý návesní rybníček, kolem kterého se řadí jednotlivé statky, celkem 23 usedlostí, což představuje dohromady 120 budov, které jsou propojeny ohradními zdmi s brankami a klenutými vjezdy do prostoru návsi. Najdeme zde nejen výstavné statky se špýchary, stodolami, maštalemi a výměnky, ale také kovárnu, hostinec a kapličku. Charakteristická Holašovická usedlost je stavení s obdélníkovým půdorysem v tzv. trojstranném uspořádání, kde hlavní průčelí statku je orientované na náves, na jedné straně k němu přiléhá obytné stavení a na druhé straně sýpka a hospodářské objekty. Na obytné místnosti navazují směrem do dvora hospodářské prostory, komory, stáje, chlévy a kolna. Pod okny před statkem najdeme malou zahrádku a studnu s dřevěnou pístovou pumpou. Na návštěvníka tak v Holašovicích dýchne neopakovatelná atmosféra selské tradice, kterou dotváří běžný život 140 stálých obyvatel. Holašovice bylo možné spatřit ve filmovém zpracování opery Bedřicha Smetany Prodaná Nevěsta. Každoročně se tu předposlední víkend v červenci konají "Selské slavnosti". Jedná se o typický staročeský jarmark s ukázkami více než 230 tradičních řemesel a bohatým doprovodným programem.

Částí petřínského vrchu prochází zbytky barokního opevnění Hradčan s baštami IX. – XIII. Bylo vybudováno počátkem druhé poloviny 17. století. V některých místech probíhá paralelně s Hladovou zdí postavenou v době vlády Karla IV.

Nejvýznamnější památkou obce Drahenice je renesanční zámek s anglickým parkem. Vyniká zejména jeho zadní část s hranolovou věží zakončenou ojedinělou bání. Historie zámku První písemné zmínky o Drahenicích pocházejí z první poloviny 13. století, kdy byly majetkem kláštera sv. Jiří v Praze. Ve 14. století zde vznikl zemanský statek, jehož držitelem byl roku 1365 Jan Brus z Kovářova, a poté Šicové z Drahenic. Někdy kolem roku 1536 koupil panství Kerunk Vrábský z Vrabí, jehož synovec Vilém nechal na počátku 17. století postavit novou tvrz. Ta je písemně doložena poprvé roku 1638. Na konci 17. století patřil statek Valdštejnům a v 18. století následně Nosticům, kteří nechali staré sídlo přestavět. Roku 1796 prodala hraběnka Alžběta Nosticová statek Hartmanům z Klarsteina, kteří provedli další stavební úpravy zámku. Od nich získali drahenické panství roku 1870 Lobkowiczové, kteří vlastnili zámek až do konfiskace. Po roce 1990 jej však znovu získali v restituci a posléze byl zámek opraven Johannesem Lobkowiczem a dnes není volně přístupný.    Dispozice zámku Zámek v Drahenicích je dvoukřídlá patrová budova s mansardovou střechou, doplněna ve styku obou křídel štíhlou hranolovou věží krytou bání. Na vstupním průčelí západního křídla se dochovalo původní barokní členění. V okolí můžete také navštívit renesanční zámek Březnice. Zde se také koná celoročně řada kulturních akcí. Ubytovat se můžete právě v nedaleké Březnici.