Kostel Panny Marie Růžencové - Plzeň.

Autobusová zastávka Klukovice v ulici do Klukovic je určena pro dopravu ve směru Prokopské údolí, Barrandov, Hlubočepy, Smíchov.Pojmenování je odvozeno od místního názvu Klukovice.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Typizovaná telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou mobilního operátora T-Mobile stojí poblíž Záboří na Blatensku v okrese Strakonice. Věž se nachází na mírném návrší zvaném Volyně (587 m) mezi Zábořím a Čečelovicemi, a protože se nedaleko nachází les Pětnice, získala rozhledna právě toto jméno. 35 metrů vysoká rozhledna, s plošinou ve výšce 25 metrů, byla postavena v roce 2002. Jedná se o stejný typ věže, kterou nalezneme na Mackově Hoře u Nového Strašecí, nebo Lhotce u Hradčovic. Nabízí výhled na Záboří, Blatnou, JE Temelín a na Šumavu.

Zvičina (660 m) je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Jen málo míst u nás poskytuje tak optimální podmínky pro daleké výhledy. Může za to hlavně vhodná poloha hory, která okolí převyšuje o několik set výškových metrů a také skutečnost, že je opravdu na co koukat. Historii staveb na Zvičině bychom mohli nazvat „Bojem o rozhlednu“. Ano přesně to by nejlépe vystihlo národnostní půtky, které vrchol Zvičiny prožil. Ale začněme od začátku. Historie staveb na Zvičině počala roku 1706. Tehdy zde nechal tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Kotulinský postavit kamenný, raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po dvě století tvořil kostelík siluetu Zvičiny. Poklidný čas změnil rozvoj turistiky na konci 19. století. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. V roce 1891 zde nechal Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchou dřevěnou stavbu hostince. O Zvičinu se začali zajímat čeští turisté z KČT ze Dvora Králové a také němečtí z krkonošského spolku v Hostinném. Zpočátku měli na vrch Češi. Těm se podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Aby všem ukázali, že to myslí vážně tak 22. října 1899 položili základní kámen k Eckartově vyhlídce. Obdobně reagovali i Češi, kteří svou žádost podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s nákresem rozhledny. Situace se dostala do neuvěřitelných sporů a hádek, a místodržitelství obě žádosti zamítlo. Uklidnění situace to ovšem nepřineslo. Spíše naopak. KČT v roce 1900 získal chatu na vrcholu do svého majetku a začal s jejím rozšiřováním. Německá reakce přišla vzápětí. Měla podobu mírnější (vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše) a podobou ostřejší (útok vandalů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 zdemolovali vybavení chaty). Tohle všechno přineslo Zvičině publicitu a prohloubilo české vlastenectví. Vysněné rozhledny se čeští turisté dočkali, až v roce 1925. Tehdy byla nad střechou chaty zřízena věž s otáčivou prosklenou vyhlídkovou nástavbou. Pro ještě lepší požitek z výhledu byl instalován velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. 29. května 1927 byla na chatě odhalena pamětní deska K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, a od té doby nese chata jeho jméno. V roce 1992 se Raisova chata vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička, vysoká 10 metrů, bohužel přístupná není. Návštěvníci se musí spokojit s výhledem z planiny kolem chaty. Výhled je přesto nádherný. Zahrnuje Kunětickou horu, Železné hory, Říp, Milešovku, Bezděz, Lužické a Jizerské hory a Krkonoše. Kromě chaty jsou také na Zvičině dva vysílače.