Chodby, kasematy Vyšehradu, po celém obvodu Vyšehradu dlouhé necelý 1 km mají průměrnou šířku  2,5 m, výšku stropu 2-10 m a nad klenbou stropů je 7-12 m silný zásyp. Kasematy ústí do monumentálního sálu zvaného Gorlice. Sál se nachází v bastionu č. XXXIII., má plochu asi 330 m2 a výšku 13 m. Sloužil jako schromaždiště vojska, sklad potravin a munice. Dodnes jsou tu patrné pozůstatky pater. Dnes je zde lapidárium některých originálních soch z Karlova mostu, nahrazené na něm kopiemi. Prostor byl zpřístupněn veřejnosti teprve v 90. letech 20. století. Před tím plnil úlohu protileteckého krytu a skladiště brambor a zeleniny. Z kasemat je veřejnosti zpřístupněno jen několik desítek metrů vedoucích z Cihelné brány do tohoto sálu.

První opevnění města vzniklo již s jeho založením kolem roku 1260. Úplně první podoba není známa, dnešní dochované zbytky jsou nejstarší z počátku 14. století. Jako první byla vybudována hlavní hradba zhruba 10-12 m vysoká s parkánovou zdí vytvářející ve spodní části stěnu příkopu, který byl široký až 25 m. Později v 15. století pak byla přistavěna před tímto prvním prstencem hradeb ještě další vnější hradba s půlkruhovými baštami a dalším příkopem. Součástí opevnění byly ještě tři vstupní brány, bohužel ani jedna se nedochovala. V dnešní době můžeme zbytky opevnění najít téměř na celém okruhu. Při ulicích Tyršova a Plzeňské jsou to zbytky hradeb, velká část opevnění s dochovanými baštami najdeme u parku při Jiráskově ulici, v sadech při Komenského ulici zase „okrouhlici“ (okrouhlou hradební věž) a další okrouhlá hradební věž se ukrývá za domy v ohybu ulice Václavská.

Původně špitální kostel sv. Kateřiny stojí při mostě přes řeku Sázavu, jen kousek jižně od centra města. Byl založen ve 13. století. V letech 1639-1642 znovu vystavěn.

Na místě dnešního poutního kostela stávala již v roce 1320 kaple. Barokní kostel byl postaven za tepelského opata Raimunda III. v letech 1732-33. Na vysoké šindelové střeše byla posazena sanktusová věžička s cibulovitou stříškou. Hlavní oltář měl obraz sv. Blažeje, sklánějícího se nad uzdravovaným nemocným. V 18. a 19. století byl kostel významným poutním místem. Jeho život skončil po druhé světové válce a celý jeho smutný konec byl dokonán v roce 1957 ve čtvrtek na Boží Tělo kdy byl zasažen bleskem a vyhořel. Do dnešní doby se zachovala jen ruina obvodových zdí, které byly v roce 2007 převedeny do majetku občanského sdružení Cesta z města. Nedaleko dnes stojící ruiny kostela na místě Blažejského rybníka se nacházel středověký dvůr Janovec, který v roce 1320 odkoupil premonstrátský tepelský klášter za 210 marek těžkých pražských grošů od Abrahama ze Sychlice. Po husitských válkách dvůr zchátral  a opat Zikmund v roce 1476 nechal na jeho místě založit dnešní rybník, nazývaný dlouhou dobu Janovec, teprve od roku 1878 Kapellenteich.