omník obětem germánské okupace.

Romantické skalnaté údolí se nachází necelých 5 km jihovýchodním směrem od Nového Boru.Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl a to podle smolných pecí ve kterých vařili uhlíři kolomaz. Poutním místem se stává od druhé poloviny 18. století. Již v roce 1704 sem sice již jistý dělník Melzer pověsil na strom obrázek Panny Marie s Ježíškem, aby zahnal prokletí ponurého místa, ale první kaplička zde vzniká až v roce 1772. To když zde došla vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova. Z vděčnosti zde nechala postavit dřevěnou kapličku kam byl Melzerův svatý obrázek přenesen. Počet návštěvníků zdejšího místa začal růst a tak koncem 18. století nahradila dřevěnou kapličku, nová vytesaná kaple do skalní stěny. Tento čin vznikl z popudu hraběnky Alžběty Kinské a autorem byl svojkovský zedník Josef Sacher. Místní farnost i vrchnost, ale poutě sem do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a svaté obrázky nechávali odstraňovat. Velké poutě tak ustaly a počet návštěvníků začal klesat. K obnovení poutí došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850. V roce 1836 dostalo průčelí kaple nový gotický portál. Postoj církve se změnil až koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské a její vnitřek upraven na lourdskou jeskyni. Modlit se sem chodil prý i císař Ferdinand V. při svých pobytech na zámku Zákupy. Podél cesty od Svojkova ke kapli byly zřízena křížová cesta a dále od kaple vedlo schodiště k oratoriu na konci rokle. Šlo o umělý vytesaný výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování jejímž autorem byl sloupský sochař Josef Max starší. Po druhé světové válce bylo místo značně zničeno, zachovala se jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. V kapli na oltáři stojí socha Panny Marie, vysvěcená v srpnu 2001, jenž nahradila ukradenou původní sochu. Při cestě ze svojkova je možno se ještě zastavit u upravené tůňky, zvané Pramen u Strážce.

Skupina kvarcitových skal se nachází severně od vrcholu Bradlo (asi 1,5 km). Původně tyto skalky tvořily souvislou hradbu, která se později rozpadla na dnešní skalní útvary vysoké až 12 m. Tyto skály dnes slouží jako cvičný horolezecký terén (Šéfova a Dívčí věž). Skalní útvary jsou přístupné po značené odbočce.

Zahrada Na Valech navazuje na západní straně na Rajskou zahradu a končí na východní straně u dělostřelecké bašty, u Černé věže.  Severní strana je lemována areálem Pražského hradu, jižní navazujícími zahradami nad Valdštejnskou ulicí. Má rozlohu cca 1,43 ha. Do zahrady lze vstoupit z Rajské zahrady, od Černé věže a také z III. nádvoří Pražského hradu. Vede sem schodiště, které vybudoval J. Plečnik v první polovině 20. století. Podle ozdobných bronzových plastik býků se mu říká Býčí. Zahrada na baště je nejen významnou zelení Pražského hradu, ale i souborem architektonických, historických a uměleckých děl. Výrazně nese stopy práce architekta J. Plečníka, který byl na Pražský hrad povolán prezidentem T. G. Masarykem po jeho nástupu do funkce a jehož úkolem bylo upravit areál Pražského hradu jako funkční a důstojné sídlo československých prezidentů. Hned za hranicí s Rajskou zahradou je například takzvaný Plečníkův vyhlídkový altán vybudovaný v letech 1922 – 1924.  Jižním směrem dále Plečník umístil vyhlídkovou plošinu, obelisk a zimní zahradu. V roce 1963 – 1965 byla v této části zahrady vybudována vyhlídková terasa podle projektu R. Podzemského a A. Benše. Schodištěm podél této terasy lze sestoupit do Hartigovské zahrady. V zahradě Na Valech také najdeme dva pískovcové barokní obelisky, které sem nechal umístit Ferdinad II. Stojí na místech, kam dopadli místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata při takzvané druhé pražské defenestraci. Zhruba ve středu zahrady do ní vystupuje Ludvíkovo křídlo. Směrem k jihu se táhne takzvaný tereziánský trakt, který se také nazývá Neustift. Byl postavený v 16. století. V letech 1766 – 1768 byl zbarokizovaný a zvýšený o jedno patro. Pod traktem je takzvaná Plečníkova voliéra a empírový zahradní domek. U Ústavu šlechtičen Plečník vybudoval sloupovou halu zvanou Bellevue. Její jižní stranu zdobí světlonoši od I. F. Platzera. Dále v této části najdeme například Herkulovu kašnu, či vyhlídkovou Moravskou baštu zdobenou sloupem s jónskou hlavicí. Zahradou lze dojít až pod hradby dělostřelecké bašty na úpatí Starých zámeckých schodů.