Myšlenka na výstavbu věže se radním zrodila v době kdy se dozvěděli o výstavbě podobné věže v Klatovech. V roce 1548 bylo započato s hloubením základové jámy. Z mohutných dubových kmenů opatřených železnými špicemi byly zhotoveny piloty a tay následně hustě vedle sebe zatlučeny do země. Poté byly položeny dřevěné prahy a prostor mezi nimi vyplněn kamenivem. Dne 20.6.1550 byl položen základní kámen ke stavbě věže, téměř rok byly z lomového kamene vyzdívány základy a od května roku 1551 začala růst nadzemní část. Koncem října 1576 věž dosáhla svého vrcholu a byly stavěny stěny obydlí věžného. Následně bylo přikročeno ke stavbě krovu věže a pokládání střechy. Roku 1577 osazena makovice a tím věž dokončena. Výstavby věže se za celou dobu zúčastnili tři stavitelé. V průběhu existence věž prošla několika opravami, naposledy v 80. letech 20. století. Nikdy ji však nepoškodil požár i přesto, že se jí říká „Černá“. Původně její měla názvy Nová, Vysoká, Kostelní, Farní a jiné. Ani mohutný požár v roce 1641 co zničil nedalekou katedrálu sv. Mikuláše se věže nijak nedotkl. Její povrch byl původně dokonce světlý, pod ochozem zářilo několik erbů a horní dvě patra byla zvnějšku omítnuta a vymalována. Svůj název Černá dostala až později, když v průběhu poloviny 19. století omítka z horních pater zmizela a povrch kvádrů časem zčernal. Stavební kámen dodával městský lom nedaleko obce Ohrazení u Ledenic, dřevo dodávaly městské lesy u vsi Branišov a dvůr Lhotka na Sviní louce mezi Rudolfovem a Lišovem. Celková výška věže činí 72,29 m, vyhlídkový ochoz s bývalým bytem věžného se nachází ve výšce 45,67 m. U základu je síla zdiva až 3,1 m, přibližná hmotnost je spočítána na 10,5 tuny. Věžní zde byl již od dokončení věže a poslední se svojí rodinou odstěhoval až v 50.letech 20. století. Ještě do roku 1966 docházel do bývalého bytu o výměře 20 m2. Tento byt někdy obývala rodina až o 12 osobách. Vodu a veškeré věci musela vytahovat rumpálem nahoru. V kamrlíku v patře pod bytem se chovala některá domácí zvířata a ještě níže se nacházel záchod.

Barokní zámek Lázně Bělohrad stojí přímo v centru stejnojmenného města a tvoří jeho nejcennější historickou stavbou. Zámek je dnes sice nepřístupný, slouží jako internát učiliště, ale můžeme si prohlédnout zámecký park i památník K. V. Raise, který byl přebudován ze zámecké oranžerie.                                             Na místě dnešního zámku kdysi stávala dřevěná tvrz Koštofrank. Jan Škopek z Bílých Otradovic ji později přestavěl ve tvrz kamennou, pro jejíž bílé zdi ji poddaní nazývali Bílým hradem – Bělohradem, z čehož pak vznikl i název města. Roku 1684 získal bělohradské panství Bertold Vilém z Valdštejna, který začal s výstavbou zámku. Stavba započala kolem roku 1720 a podílel se na ní snad i Giovanni Santini - Aichl. Po smrti Bertolda Viléma z Valdštejna roku 1724 zdědila jeho majetek dcera Marie Alžběta, prodaná za Jana Arnošta Schaffgotsche z Kynastu. Teprve za nich byla stavba zcela dokončena. Roku 1945 byl zámek zestátněn a využíván účelově. Nyní je zde umístěn internát zemědělského učiliště.        Přední nádvoří zámku tvoří symetrický ornamentální půdorys. Z obou bočních stran je uzavřeno hospodářskými budovami a příbytky služebnictva. Z nádvoří do vlastního zámku vedou dva podjezdy, mezi nimiž se nachází zámecká kaple, původně zasvěcená Janu Evangelistovi. Zakončena je věží, nesoucí znak bývalých majitelů Schaffgottschů. Mohutný orel u vchodu je znak sv. Jana Evangelisty a nad vchodem jsou slova z jeho evangelia "Verbum caro factum" - Slovo tělem učiněno. Za zámkem se rozkládá přístupný zámecký park. 

Františkánský klášter v Uherském Hradišti se nachází na Velehradské třídě a je přístupný pouze příležitostně. Zakladatelem a fundátorem uherskohradišťského kláštera se roku 1491 stal biskup Jan Filipec. Klášter ještě ani nebyl dokončen, když jej františkáni byli donuceni na celou druhou polovinu 16. století opustit. K novému osazení kláštera došlo až počátkem 17. století. V Uhrách vypuklo povstání Štěpána Bočkaje a mniši z nedalekého kláštera ve Skalici (dnes na Slovensku) se uchýlili do Uherského Hradiště. Ani poté se klášter nevyhnul neštěstím. V roce 1646 ve městě vypukl požár, který zasáhl i klášter, o rok později byl ještě více poničen vichřicí a roku 1681 opět požárem. Teprve počátkem 18. století se klášterní budovy dočkaly obnovy v barokním hávu. Další zhoubný požár klášter postihl roku 1894, rekonstrukce však probíhala až ve 30. letech 20. století. V roce 1950 byl klášter zrušen a jeho budova předána k užívání archivní správě. V roce 1990 se zde opět mohli usadit františkáni a o šest let později proběhla rekonstrukce celého objektu. Součástí kláštera je přilehlý kostel Zvěstování Panny Marie. Barokní budovy svými čtyřmi křídly vymezují vnitřní rajský dvůr. M.K.

Dominantou okolí Vlašimi je hora Velký Blaník (638m). Hora, která je opředena mnoha pověstmi a tajemstvími. Každý zná jistě legendu o svatováclavském vojsku spícím uvnitř hory, které přijde na pomoc národu když mu bude nejhůře. Bájná hora a rozhledna jako husitská hláska Dalším lákadlem je rozhledna která stojí na jeho vrcholu. Věž s vyhlídkou zde chtěl vybudovat Klub českých turistů již na konci 19.století. Předběhl jej ovšem pražský kardinál Schönborn, který zde roku 1895 nechal vystavět jednoduchou dřevěnou věž na kterou se vystupovalo po žebřících. Stala se velmi oblíbenou a turisté ji využívali až do roku 1936. Tehdy se na ni podepsal zub času a jako ztrouchnivělá se zřítila. Její nástupkyni postavil již Klub českých turistů, který její stavbu realizoval v pohnutých letech okupace. Stavba byla dokončena v roce 1943. Její architekt ing. Hanuš se nechal inspirovat vzhledem husitských hlásek se šindelovou střechou. Podobnou rozhlednou je například i Rozálka u Žamberka a Hýlačka u Tábora. Blanická věž měří 30 metrů a na vyhlídkový ochoz, který je 24 metrů nad zemí je nutné vystoupat 112 schodů. Odměnou je nádherný kruhový výhled do kraje. V přízemí je kamenný stůl, který příležitostně sloužil k náboženským slavnostem konaných na sv. Václava. Věž je přístupná v otevíracích hodinách.   Výhled sever: Vlašim a Posázaví východ: Praha jih: Šumava západ: Česká Sibiř a západní část Českomoravské vrchoviny Popis cesty Ve směru od Louňovic na Načeradec je na začátku lesa pod Blaníkem parkoviště, dál nutno pokračovat pěšky cca 1km po červené turistické značce.