Karlovo 34

Hrad Lipnice je jedním z nejmohutnějších českých šlechtických hradů. Je vystavěn na kopci nad městečkem Lipnice nad Sázavou v kraji Vysočina. Dokonalá pevnost Lipnický hrad byl založen kolem roku 1310, jednou z větví starobylého českého rodu Ronovců - Lichtenburky. Tehdy byla okolní krajina jen málo kolonizovaná, ale Lichtenburkové zde měli u Německého Brodu stříbrné doly, a proto potřebovali vystavět hrad jako sídelní rezidenci a zároveň vojenskou oporu v oblasti. Už od svého založení udivoval svou velkolepostí, která odrážela moc a bohatství jeho majitelů, ale zároveň byl i dokonalou pevností. Hrad v Lipnici se stal kolem roku 1319 zástavou v boji o moc mezi králem Janem Lucemburským a českými šlechtici, z nichž nejvýznamnější byli právě Ronovci. Jejich vůdcem byl Jindřich z Lipé, který se nejdříve zástavou hradu vykoupil z králova zajetí, aby jej obratem získal zpět výměnou za Žitavsko. Poté co zchudl dostala se Lipnice do majetku královské koruny. Časté střídání majitelů Na konci 14. století koupil hrad Vilém z Landštejna. Na hradě byla založena kolegiátní kapitula - významná a na šlechtických hradech zcela neobvyklá církevní instituce. V hradní kapli sv. Vavřince byli v roce 1417 vysvěceni první husitští kněží u nás. To už Lipnici vlastnil Čeněk z Vartenberka, nejvyšší pražský purkrabí a přívrženec husitů. Po Čeňkově smrti hrad spravoval hejtman Táborské jednoty Jan Smil z Křemže. Po něm hrad nakrátko vlastnil Oldřich z Rožmberku. Po něm se na více než sto let stali majiteli Trčkové z Lípy. Za jejich vlády byl hrad pozdně goticky přestavěn a rozšířen. Za dalších majitelů hrabat z Thurnů byl pak ve 2. polovině 16. století upraven renesančně. V posledních letech třicetileté války se hrad stal výchozí pozicí Švédů pro nájezdy do východních a jižních Čech. Švédové odešli až po uzavření vestfálského míru roku 1648 a nechali Lipnici zpustošenou. V té době vlastnil hrad burgundský šlechtic Matouš Verner. Sice se snažil o nutné opravy, ale postupný úpadek již nezastavil. Marná snaha byla i dalších majitelů Trauttsmandorffů. Hrad, jenž je dominantou Posázaví, sloužil v té době pouze jako sídlo správy panského velkostatku. Byly zde kanceláře a sklady. To platilo do roku 1869 kdy zde vypukl ničivý požár a hrad se poté začal měnit ve zříceninu. Ve 20. století, kdy je majetkem státu, proběhly rekonstrukční práce. Mnoho lákadel pro návštěvníky Pro návštěvníky je přístupný celý hradní areál. Počátky hradu připomíná torzo mohutné hranolové Velké věže s branou z počátku 14. století. K ní je připojen dvoupatrový Trčkovský palác, kaple sv. Vavřince v níž se dochovaly nástěnné gotické malby ze 14. století. Na severní straně je mohutný Turnovský palác. U paláce je čtyřpatrová hranolová věž Samson s 33 metrů hlubokou studnou ve sklepení. Celý areál je obklopen zbytky hradeb. Na hradě je stálá archeologická expozice a galerie moderního výtvarného umění. Na návštěvníky kromě prohlídky hradu čeká velmi bohatý kulturní program. Součástí prohlídky jsou jedinečné výhledy do okolní krajiny, zejména z ochozu věže Samson. Bloudění členitou hradní architekturou je nezapomenutelným zážitkem pro malé i velké.  S orientací návštěvníkům pomůže tištěný průvodce, vstupní výklad a informační tabule umístěné na prohlídkové trase. Jaroslav Hašek v Lipnici Lipnice nad Sázavou je známým místem, které je spojováno se jménem Jaroslava Haška, jež zde pobýval. Lze navštívit expozici uvnitř jeho rodného domu. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete tvrz Melechov, zajímavou zeměměřičskou věž Melechov, prohlédnout si novorenesanční zámek Světlá nad Sázavou nebo hrad Ledeč nad Sázavou. Vystoupit můžete i na rozhlednu Bohdanka. U Humpolce najdete zříceninu hradu Orlík. Ubytovat se můžete přímo v Lipnici nad Sázavou nebo v Humpolci.  

Komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech leží v půvabném Plzeňském kraji, přibližně 25 kilometrů na sever od jeho centra, Plzně. Původně byl založen na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, který se dnes nachází uprostřed městečka Plasy. Historie kláštera sahá do roku 1144, kdy zakládací listinu pro klášter vydává kníže Vladislav II. společně se svou manželkou Gertrudou a o rok později je klášter osazen několika řeholníky z bavorského Langheimu. O několik let později započíná výstavba konventního kostela, kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v románském stylu. V polovině 13. století potvrzuje papež Inocenc IV. klášteru veškeré přilehlé oblasti, které v době od založení získal od knížete, šlechty, či vlastním nákupem. Jedná se o 11 grangií, vsi a kostely. Dodnes zachovanou jedinou připomínkou gotického období kláštera je tzv. Královská kaple, postavená po francouzském vzoru se zachovanými freskami, pocházející z jednoho z vrcholných období kláštera, a to vlády Václava I., který prý v klášteře osobně několikrát pobýval. Období prosperity končí v druhé polovině 14. století, kdy místní cisterciáky dostává do obtížné finanční situace král Václav IV. rapidním zvýšením daní a definitivní ránu klášter dostává za husitských válek, kdy nejprve byl připraven o většinu statků okolní šlechtou a roku 1421 samotné opatství vypáleno běsnícími husity. Po letech výrazného útlumu se situace kláštera výrazně vylepšuje v období po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. rozhoduje o navrácení dřívějšího majetku zpět klášteru a tím umožňuje i jeho architektonickou rekonstrukci. Ta barokní z let 1661-1739 na které se podíleli především stavitelé J.B. Mathey (sýpka, prelatura), J. B. Santini-Aichel (barokní konvent) a K. I. Dientzenhofer, dala klášteru onu monumentální podobu, kterou známe dnes. Zrušení kláštera datujeme do roku 1785 a došlo k němu výnosem císaře Josefa II. a kterým též klášter přešel pod správu Náboženského fondu. O několik let později se v důsledku rozprodávání částí státního majetku dostává konvent v Plasech do vlastnictví rodu Metternichů, kteří ho částečně přestavili. V roce 1945 bylo na základě Benešových dekretů panství znárodněno a dnes je ve zprávě Památkového ústavu západočeského kraje. V budově konventu, která je založena na více jak 5000 dubových pilotech v bažinaté půdě, můžeme shlédnout stálou expozici barokního umění či pozoruhodnou expozici věnovanou lékárenství, které má v Plasích dlouhou tradici. Součástí plaského areálu je též královská kaple, klášterní kostel, hrobka rodiny Metternichů v blízkem kostele sv. Václava, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, sýpky či unikátní barokní toalety (prevety). Od roku 1995 je klášter národní kulturní památkou.

Pravoslavný kostel sv. Gorazda stojí na Gorazdově náměstí východně od centra Olomouce, na břehu řeky Moravy. Kostel byl vystavěn v letech 1937-1939 podle návrhu protojereje Vsevoloda Kolomackého. Vysvěcen byl roku 1939 metropolitou srbské církve sv. Dositejem a biskupem české a moravskoslezské sv. Gorazdem (umučený 1942 nacisty za ukrývání atentátníků). Na konci druhé světové války byl silně poškozen. Roku 1950 se stal kostelem katedrálním. Rozsáhlou rekonstrukcí prošla stavba v polovině 80. letech 20. století. Stavba je inspirována byzantizující architekturou. Je symetrická, členitá s osmibokou věží zakončenou cibulovitou bání s křížem. V suterénu se nachází kaple sv. Gorazda a společenské místnosti. Výzdoba kostela je hodnotná.