Jan Kubelka.

Místní ostravská část Poruba je ojedinělou čtvrtí v ČR, kde se zachovala v podstatě dodnes její původní tvář v podobě socialistického realismu. Velkoryse řešená čtvrť se širokými ulicemi, rozsáhlými dvory, honosně zdobenými a mohutnými domy, spoustou zeleně, vyrostla v 50. letech 20. století prakticky na zelené louce. Tempo výstavby bylo vysoké, již zhruba za 6 let měla Poruba na 60.000 obyvatel. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, především pak renesancí a klasicismem. Páteřní ulicí Poruby je Hlavní třída. Široký, čtyřproudý bulvár se zeleným dělícím pásem uprostřed, jenž ukrývá pěší a cyklostezku. Hlavní třídu zdobí honosné domy ozdobené sgrafity a keramickými reliéfy znázorňující horníky, dělníky, hutníky, chemiky, děti a jiné postavy. Z vnitrobloků se na hlavní třídu vstupuje několika pompézními branami. I když z výjevů čiší propaganda tehdejšího režimu, velmi dobře řešená čtvrť i dnes poskytuje dobré bydlení a činí Porubu jednou z těch atraktivnějších ostravských adres.

Rozhledna na vrcholku Chlumu 416 m n. m je vlastně takovým památníkem, na dnes již zapomenutý Svaz československých dělnických turistů. Svaz vznikl v roce 1921, a přestože byl celostátní, centrem jeho činnosti se brzy stala Plzeň.  A právě místní pobočka v Doubravce přišla s myšlenkou postavit na Chlumu výletní stavbu s rozhlednou. Po celé republice probíhaly sbírky, které vyvrcholily roku 1926 položením základního kamene. Stavitel Hegner, jenž měl k dispozici nasbíraný peněžní obnos ve výši 120 000 Kč, šetřil, kde se dalo. Přesto, ale nasbírané peníze stačily jen na stavbu chaty. Rozhledna byla postavena jen do třetinové výšky. Ke slavnostnímu otevření, 1. srpna 1926, se i přesto sjelo na tři tisíce lidí, aby si prohlédli stavbu, na níž přispěli. Turistická chata, byla pojmenovaná po plzeňském starostovi L. Pikovi. Rozhledna upravená do provizorního užívání byla dokončena v roce 1929, plzeňským stavitelem Tomáškem. 25 metrů vysoká rozhledna, uvítala první návštěvníky 23. června 1929. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 21,8 metrů museli vystoupat 121 kamenných schodů. Krátce po dokončení byl na rozhledně umístěn světelný maják, který sloužil rozvíjející se letecké dopravě. A právě díky němu byla na vrchol Chlumu zavedena elektřina a zbudována silnice. V roce 1939 se Svaz dělnických turistů sloučil s KČT a chata se stala jeho majetkem. Paradoxem je, že během druhé světové války restaurace s rozhlednou výborně prosperovaly. Tehdejší majitel pan Krbec, zaměstnával několik číšníků, kteří se museli velmi ohánět, aby všechny hosty uspokojili. K oblibě místa jistě přispěla skutečnost, že zde byla zbudována sáňkařská dráha a 2 skokanské můstky. Po válce se rozhledna pronajímala a měnili se i její majitelé. Mezi vlastníky patřili Potraviny, Bukovská papírna a nakonec Slavie VŠ. V roce 1999 byla chata zbourána, takže tu stojí osamocená věž, která je od roku 2001 památkově chráněným objektem. Je přístupná o víkendech a výhled, který nabízí, zahrnuje Šumavu, Čerchov, Přimdu a Plzeň.

  Sládečkovo vlastivědné muzeum bylo založeno ve 30. letech 20. století jako městské muzeum ve spojení se jménem jednoho ze svých zakladatelů, kladenského učitele Antonína Sládečka. Pro potřeby muzea zakoupilo tehdy město Kladno od břevnovských benediktinů kladenský zámek, kde vystavovalo své první exponáty – pozůstatky ze zbořeného gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a archeologickou a mineralogickou sbírku od profesora Josefa Žofky. Roku 2008 se muzeum přesunulo do jedné z bývalých ředitelských vil Poldiny huti v Huťské ulici. Zdejší stálé expozice „Pravěk Kladenska“ a „Od tvrzí k baroknímu zámku“ nabízí pohledy do bohaté historie Kladenska, plánovaná je expozice Průmyslové Kladensko. Další výstavní činnost je krátkodobá a různorodá.    Pobočky   Rotunda na Budči – nejstarší dosud stojící stavba v Čechách, přemyslovské hradiště Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích – nejdéle provozovaný důl na Kladensku, od r. 1994 technická památka Kladenský zámek – bývalé sídlo břevnovských benediktinů, dnes  Zámecká galerie s kaplí sv. Vavřince a simulovanou štolou