Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a po dobou jejich existence, která trvá již více než tři století, na nich bylo pohřbeno více než 2 000 000 mrtvých. Vznikly v roce 1680 a pohnutkou pro jejich založení byla morová epidemie. Malé pražské hřbitovy tehdy nebyly schopny pojmout množství mrtvých těl. Nejstarší část hřbitova, dnes již zrušená, byla u kostela svatého Rocha. Vzhledem k tomu, že zde byly nejdříve pohřbíváni pouze oběti morových epidemií byla na hřbitově postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Hřbitov se postupem let rozšiřoval až jeho plocha překročila i ulici Jana Želivského. Dnes tvoří Olšanské hřbitovy celkem dvanáct jednotlivých hřbitovů.Můžeme tak věnovat tichou vzpomínku padlým českým legionářům z 1. světové války, obětem bitvy u Drážďan v roce 1813, mrtvým z Pražského květnového povstání roku 1945 či padlým spojeneckým vojákům z 2. světové války. Dále je zde tzv. morový hřbitov, na kterém jsou pohřbeni oběti morové epidemie ve 14. století a pravoslavný hřbitov, na kterém odpočívají pravoslavní a řečtí katolíci. V této části se nachází také Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. K nejznámějším osobnostem které jsou zde pochovány patří Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Karolína Světlá, Jan Palach, Miroslav Tyrš a Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Je zde také sbírka funerálních plastik. je sochaři Lederer, Štursa a Bílek.Otvírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm, sestávají se dnes z 10 zádušních hřbitovů a dvou obecních, přičemž nejstarší dva hřbitovy jsou již dávno zrušené byly při severní části dnešních hřbitovů. Současná rozloha činí 50,17 ha. Podle stavu z dubna roku 1999 bylo evidováno na 112.000 pohřbených, jinak se odhaduje že za existence hřbitova bylo zde uloženo na 2 mil. mrtvých. Je zde na 200 kaplových hrobek, 25.000 hrobek, 65.000 hrobů a 20.000 urnových hrobů, kolem zdí je celkem 6 kolumbárií a 2 rozptylové louky. Za nejstarší dochovanou hrobku je považována hrobka Zenklova založená již v roce 1799 na ploše asi 87,5 m2. Jako největší pomník je tradičně uváděna hrobka Hrdličkova s bílým mramorovým sousoším od sochaře Fr. Rouse. Hrobka má rozlohu 98 m2. Náhrobek, zobrazující v sousoší sen mladého Hrdličky, eléva Orientální akademie jak ho k sobě zvedá císař František Josef I., vznikl prý z podnětu matky a stál rodinu celé jmění. V dřívějších letech jeho mramor býval každou zimu chráněn prkeným pouzdrem. Větší rozměry má ovšem hrobka rodiny Lannovy. Na její výzdobě se podílel Myslbek, Ludvík Šimek a malíř František Sequens. Vraťme se ještě ke zrušené části hřbitova. I. hřbitov byl původně staroměstským morovým hřbitovem, který byl vysvěcen 29.1.1680. Měl výměru 1131 čtverečních sáhů. Roku 1682 zder byla postavena kaple, zasvěcená patronům na ochranu proti moru, sv. Rochu, sv. Šebestiánu a sv. Rosalii. Tato stavba jako jedinná zůstala po zrušení I. hřbitova. Pravidelným hřbitovem pro Staré a Nové Město se staly Olšany roku 1786, poté, co bylo Josefem II. pohřbívání uvnitř města zakázáno. Ve stejné době byl zřízen i II. hřbitov. Na obou hřbitovech se přestalo pohřbívat roku 1860. II. hřbitov byl po svém zrušení značně devastován, cenné náhrobky byly zachráněny dobrovolnou prací členů Klubu za starou Prahu. Na Olšanech je pohřbeno mnoho významných osob a umělců, namátkou: Viktor Dyk; Karel Jaromír Erben; Klement Gottwald; Karel Havlíček Borovský; Jaroslav Ježek; Matěj a Karel Kopecký (loutkař); V.M.Kramerius; Josef Lada; Josef Mánes; Oldřich Nový; Jan Palach; Saša Rašilov; Karel Sabina; Jiří Štaidl (textař pop. písní ); Miroslav Tyrš; Jiří Voskovec; Jan Werich a Ladislav Zápotocký 

Jižně od Podbořan vyniká na vysokém návrší raně barokní kruhová kaple, postavená u zřícenin hradu Petrohradu. Historie hradu a jeho podoba Gotický hrad založil nejspíše Petr z Janovic někdy kolem roku 1360. Hrad se skládal z vysunuté válcové věže, malého věžovitého paláce a velkého stavení na protilehlé straně s kdysi výstavnými sály (zeleným a královským). Jenec z Janovic přistavěl roku 1404 při hradbě nový palác s kaplí. Jeho vnuk Jenec III. z Janovic prodal Petrohrad roku 1483 Burianovi z Gutštejna. Páni z Gutštejna zde sídlili do pol. 16. století, kdy se dostal Petrohrad jako věno Zikuny z Gutštejna sňatkem Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat. Ten vystavěl ve vsi pod hradem renesanční zámek, později přestavěný a rozšířený v barokním slohu Černíny z Chudenic. Výstavba zámku byla urychlena náhlým zpustnutím hradu kolem roku 1559, jehož příčinou byl pravděpodobně požár. Libštejnským z Kolovrat bylo panství zabráno v podbělohorských konsfikacích. Noví majitelé, Černínové z Chudenic, vystavěli v pol. 17. století na základech okrouhlé hradní věže kapli Všech svatých. Do roku 1846 se na hradišti dochovaly poměrně vysoké zdi hradních budov. Pověst o velikém pokladu, ukrytém v hradním sklepení vyvolala v pol. 19. stol. snahu vrchnosti i dalších soukromých hledačů pokladů najít poklad slepé královny. Při provádění vykopávek byla většina hradních zdí podkopána a stržena, takže se dodnes z hradu dochovaly malé části zdiva paláce s vnějším schodištěm a zbytky válcové věže v základech barokní kaple. Tipy na výlet U obce Petrohrad najdete také skromné zříceniny hradu Šprymberk. U nedaleké Jesenice se můžete rozhlédnout po kraji z rozhledny Tobiášův vrch, navštívit zatopený žulový lom, tzv. Rusalčino jezírko nebo si prohlédnout Vlastivědné muzeum. U obce Krty zase najdete viklan. Ubytování naleznete v Žatci.

Štěnovický a významný židovský hřbitov v Plzeňském kraji, najdeme na severovýchodním okraji obce, na konci ulice K Pile (dobrý výhled na hřbitov je i z ulici V Potocích). Hřbitov byl založen na svažitém pozemku nad Losinským potokem někdy v letech 1795-1796. Jeho původní výměra byla cca 700 m2, později pak byl ještě rozšířen na 850 m2. Zřejmě při tomto rozšíření na konci 19. století byla postavena průchozí márnice v severozápadním nároží hřbitova (dnes sloužící pro soukromé účely). Druhá světová válka se hřbitovu naštěstí vyhnula, stejně tak někdy nešťastné práce akcí Z v době komunistického režimu. Naopak v roce 1955 byl hřbitov vyčištěn od náletových křovin. Výrazně lepší péče se však dočkal až po roce 1990, kdy byl uklizen. Dobré péče se mu dostává i v současné době. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí, místy až dva metry vysokou. V 11 řadách zde najdeme na 162 náhrobků zhruba od doby založení. Ty nejstarší se nacházejí na východní straně, jsou z pískovce, žuly, ojediněle ze slivence. Některé jsou již poškozené erozí, na těch dobrých najdeme reliéfy symbolů a epitafy. Nejstarší epitaf byl datován zhruba do roku 1801 a je na náhrobku židovského osadníka z Čižic. Novodobější situované v části blízko vstupu jsou z mramoru či leštěné žuly. Na hřbitově jsou pochováni kromě židovských občanů ze Štěnovic, také židé z Litic, Starého Plzence, Chválenic a do poloviny 19. století i židé z Plzně (než byl zřízen nový židovský hřbitov v Plzni). Z výběru osob můžeme zmínit například sběratel plzeňských pověstí Ignaz Lederer se svými sourozenci a rodiči, Leopold Treichlinger, Winternitzové a další. Jak už bylo zmíněno o hřbitov je dobře pečováno, je uzamčen a přístup umožňuje pověřená osoba ze Štěnovic, která je uvedena na ceduli umístěné na brance hřbitova.

Rozhledna se nachází při silnici mezi obcemi Veselka a Ústup asi 3 km severovýchodně od Olešnice. Dřevěná, sedm metrů vysoká rozhledna byla vystavěna mikroregionem „Sdružení Olešnicko“. Rozhledna má dvě patra, horní je pak kryté stříškou. Z hodní vyhlídkové plošiny je vidět například hrad Svojanov, okolí Olešnice a při dobré viditelnosti i Jeseníky. Rozhledna je celoročně volně přístupná.