Stojí v blízkosti kulturního domu severně od náměstí. Pochází z roku 1252 a je považována za druhou nejstarší v republice. V pozdní gotice ji zesílil pětiboký barbakán zbořený před polovinou 19. století. Zároveň koncem tohoto století byla brána využívána jako sýpka. Zvnějšku ji chránilo předbraní do něhož vedl padací most. Věž čtvercového půdorysu má čtyři patra a původně valbovou střechu. Severní portál byl zesílen plochými pilíři v nichž se dochovaly drážky pro spouštění mříže. Vstup pro pěší byl vyražen dodatečně.

K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu.  Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.

První farní kostel je zde zmiňován ve 14. století. Současná stavba byla vybudována podle projektu J. J. Halířka v letech 1740 – 1743. Současně s kostelem zde byla postavena i márnice, později kaple Božího hrobu. Soubor těchto staveb tvoří reprezentativní ukázku vrcholně a pozdně barokního umění. Kostel má čtvercový presbytář. Jeho hranolová věž s hodinami je umístěna v podélné ose stavby. Kazatelna a oltář je dílem F. Ublackera z roku 1752. Nástropní freska je dílem J. P. Molitora staršího. Boční oltář pochází z roku 1745 a je vyzdoben sochami R. Prachnera a obrazy J. P. Molitora a J. V. Spitzera. Vchod do kostela a jeho jižní strana jsou vyzdobeny sochami světců, které jsou převážně z dílny Jana Jiřího Šlanzovského. Zhotoveny byly okolo roku 1720.Pozdně barokní sálová svatyně se čtvercovým presbytářem z let 1740-43. Ve svých zdech uchovává zbytky starší, gotické, renesančně přestavěné svatyně, z níž pochází i spodek masivní hranolové věže v průčelí. Honosně vyzdobený interiér má nástropní fresku Nejsvětější trojice. Kostel se vymyká průměru výzdoby venkovských svatyní a to i sochami na vnější ohradní zdi, přenesenými sem ze zrušeného mariánského sloupu v Kostelci nad Černými lesy. 

Albín z Uničova asi 1358 - 1427 Pražský arcibiskup a lékař krále Karla IV. Textová deska. Bílý mramor. Umístěna v roce 1903 ve Valentinské ulici na domě č. 1.