Sloup se sochou sv. Josefa a kašnou je umístěna v severní části Karlova náměstí u Novoměstské radnice. Je vyzdobena sochami sv. Josefa a čtyř andělů od sochaře M.V.Jäckla z roku 1698.

Malé náměstíčko východně od Malešického náměstí.

Terezín je malé pevnostní město nacházejí se v okresu Litoměřice. Město leží na řece Ohři nedaleko od soutoku s Labem poblíž Litoměřic v Ústeckém kraji. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Dějiny Terezína začínají na konci 18. století, kdy zde byla vybudována pevnost, pojmenovaná na počest císařovny Marie Terezie, jejímž úkolem bylo bránit Čechy před nepřátelskými armádami přicházejícími ze severu. Moderní svět poznal Terezín jako tragický symbol nacistické perzekuce. Památník Terezín je jedinečnou institucí svého druhu v České republice.Pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. Terezínská pevnost, pojmenovaná po Josefově matce, císařovně Marii Terezii, byla postavena zejména jako obrana proti pruské rozpínavosti. Právě tímto směrem vedlo militantní Prusko své vpády do českých zemích ve dvou předešlých vzájemných válečných střetech, ve válce o dědictví Bavorské a v Prusko-rakouské válce. Jedná se ve světovém měřítku o špičkový pevnostní systém, a to z toho důvodu, že byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu a Malé pevnosti na pravém břehu. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku. Zdi jednotlivých budov a hradby jsou velmi silné a mohutné.Paradoxem dějin je, že své obranné vojenské poslání však nikdy nesplnila. Důvodem byla v evropské mezinárodní politice. Pruská rozpínavost, proti které byl Terezín vybudován, byla koncem 18. století zatlačena do pozadí francouzskou revolucí a z nepřátel, tedy Rakouska a Pruska, se stali spojenci. Zlepšením zbraní a komunikačních sítí se pevnosti staly pouhými ostrůvky v záplavě pochodujících vojsk, čímž ztratily svůj strategický význam, a tak byl v roce 1888 zrušen pevnostní statut Terezína. Ne ovšem pevnost samotná, ta se své dějinné úlohy měla ještě dočkat. Sluší se dodat, bohužel. Ke své zrůdné historické roli byla pevnost předurčena již svými stavebními parametry. Kasematy, komůrky, chodby, neproniknutelné stěny. To vše ji odsoudilo k tomu, aby se již za Rakouska stala Malá pevnost jedním z nejtěžších žalářů pro politické vězně. Svou životní cestu zde například ukončili tři sarajevští atentátníci na následníka trůnu Ferdinanda d’Este, v čele s Gavrilem Principem. V době okupace Československa nacisty se z Malé pevnosti stala největší mučírna na území Protektorátu Čechy a Morava. Dne 10. června 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské Gestapo, aby v ní zřídilo věznici a koncentrační tábor.O rok později využili nacisté ke svým plánům i hlavní pevnost. 24. listopadu 1941 se zde začalo budovat židovského ghetto. Do poloviny roku 1942 se muselo původní obyvatelstvo vystěhovat. Celé město se tak stalo obrovským koncentračním táborem, který však byl pouze přestupní stanicí. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého městečka Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Velké pevnosti. Od roku 1943 pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo z různých částí Evropy přímo do likvidačních táborů na území Polska. Následná bilance je těžko představitelná. Malou pevností prošlo v době nacistické okupace na 32 000 lidí, z nichž bylo umučeno asi 2 600 osob. Ghettem prošlo během pěti let na 160 000 lidí, z nichž téměř 35 000 zemřelo hladem, zimou, následkem epidemií, mučení, nebo bylo popraveno. Z těch, kteří byli deportováni do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, se vrátila jen nepatrná část. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také Národní kulturní památkou.Pro návštěvníky je připravena řada stálých expozic a prohlédnout si je možné také všechny objekty. navštívit tak mohou Malou pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, Židovský hřbitov a bývalá magdeburská kasárna.

Novorenesanční zámek Nový Stránov stojí na ostrohu nad Skalským potokem u obce Jizerní Vtelno na Mladoboleslavsku. Historie zámku Na místě zámku Nový Stránov stála původně tvrz, na jejímž místě byl v letech 1463-1468 postaven gotický hrad Jarošem ze Svojovic. Z této doby se zachovala výrazná kamenná věž. Hrad byl tehdy centrem poměrně rozsáhlého panství, které ve 2. polovině 16. století drželi Berkové z Dubé. Za nich a i dalších majitelů došlo k renesanční přestavbě hradu. Poslední pozdně renesanční fáze přestavby probíhala již za Viléma Slavaty z Chlumu. V tomto stavu přetrval zámek vlastně až do poloviny 18. století, kdy se jej v roce 1746  ujali Příchovští z Příchovic. Za Jana Příchovského došlo roku 1767 v zámeckém areálu k výstavbě kostela sv. Václava, jehož autorem byl František Heger. V té době se uskutečnila i změna vnějšího vzhledu, zvláště vznikly unikátní otevřené arkády. Svůj dnešní až pohádkový vzhled získal zámek při poslední novorenesanční přestavbě na konci 19. století. Plány přestavby pocházejí od architekta Josefa Schulza, Josefa Mráze a pražského kameníka Josefa Víška pro Marii z Valdštejna - Vartemberka. V roce 1917 koupil Stránov Josef Šimonek, prezident Škodových závodů v Plzni. Po roce 1945 bylo sídlo využíváno pro účely JZD a později jako dětský domov. Tuto dobu prakticky nepřežil kostel sv. Václava. Od roku 2003 je stránovský zámek opět v soukromých rukou, byl navrácen potomkům posledního majitele Ing. Jaromíru Šimonkovi a jeho sestře MUDr. Blance Horové. Zámek dnes Zámek je architektonicky výjimečný, i když jsou jeho interiéry nevybaveny příliš bohatě, určitě stojí za návštěvu. V areálu je vidět postup probíhajících rekonstrukcí. Je zde možné vidět již zrenovovaný kostel sv. Václava. Za zmínku určitě stojí mohutná šestiboká hradní věž z 15. století. Po návštěvě zámku můžete zavítat také do Mladé Boleslavi, kde je k vidění celá řada památek. Můžete se zde také pohodlně ubytovat.