Vrch Pecný se tyčí asi 2,5 km severovýchodně od Klepáčova. Vzhledem k téměř odlesněnému území poskytuje vrchol víceméně kruhový výhled na Jeseníky a okolí. Na vrchol vede turisticky značená cesta, nejblíže je to sem od motorestu Skřítek, kde se nachází zastávka hromadné dopravy a lze tu i zaparkovat.

První písemná zmínka o městě je z roku 1325 a již tehdy zde zřejmě stál kostel zasvěcený sv. Bartoloměji. V pramenech je jako farní poprvé uváděn v prosinci roku 1349. Přesná podoba tehdy gotického kostelíka není známa. Po velkém požáru v roce 1740 bylo přistoupeno majitelem panství hrabětem Šporkem k přestavbě vyhořelého kostela. V letech 1756-1761 vznikl kostel pod vlivem rakouské pozdně barokní architektury s rokokovými dekoračními prvky. Starší období připomíná již jen křitelenice (s letopočtem 1536), gotická věž citlivě včleněná do barokní novostavby, krypty v kostele a několik desek s erby a nápisy umístěné v současné sakristii. Dnešní kostel je jednolodní se čtyřmi bočními prostorami a věží vysokou téměř 37 m. Klenby kostela byly vyzdobeny celkem fresek s legendou o sv. Bartoloměji od jeho apoštolského působení přes umučení až k oslavení na nebesích. Pozadí hlavního oltáře je vyplněno vysokou iluzivní freskou od Josefa Kramolína. Představuje sv. Bartoloměje, sv. Petra a Pavla a sv. Václava. K dalšímu vybavení patří dřevěná kazatelna, oltář sv. Jana Nepomuckého a na kruchtě se nacházejí mohutné původní barokní varhany. Kostel je v současné době v dobrém stavu, v roce 2002 prošel generální opravou.

Do dnešní doby se dochoval starý židovský hřbitov mezi ulicemi U Střelnice a Roháče z Dubé. Hřbitov byl založen za městskými hradbami někdy okolo roku 1479. Kolem roku 1758 byl rozšířen a užíván až do roku 1905, následně byl založen nový židovský hřbitov v blízkosti městského hřbitova. Za druhé světové války byl jako mnoho jiných židovských památek zdevastován nacisty. Část náhrobků byla dokonce použita na zayspání říčního ramene říčky Ploučnice. Zdejší hřbitov je typický pro pohřbívání ve vrstvách. Dnes na ploše ohrazené opravenou zdí se nachází zhruba 140 náhrobků. Nejpozoruhodnějším náhrobkem je žulový ve tvaru černého jehlanu, označující místo odpočinku rabína a dalších 31 obětí pogromu v roce 1745. Hřbitov je uzamčen. Nový židovský hřbitov nacházející se v blízkosti městského hřbitova založený v roce 1905 byl užíván až do druhé světové války. V roce 1983 byl bohužel zlikvidován a to bez náhrady i včetně novorománské obřadní síně. Na jeho místě byla vybudována škola.

Moravskoslezské městečko Štramberk leží 30 km od Ostravy v těsném sousedství města Kopřivnice. Městečko, ve kterém žije asi 3 500 obyvatel a patří do okresu Nový Jičín, leží v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory a Libotínských vrchů v předhůří Beskyd. Městečko, které je v krajině pěkně usazené je pro svou malebnost a zachovalou architekturu přezdíváno „Moravský Betlém“. Štramberk je unikátní díky svému středověkému členění. Zachovalo se zde typické rozdělení města na hrad, město a předměstí. Ve městě je ještě zachovalý soubor roubených i pevných staveb podbeskydské architektury. Právě proto byl Štramberk vyhlášen roku 1969 Městskou památkovou rezervací. Území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyni Šipka. Ve středověku bylo osídlení spojeno se stavbou hradu Strallenbergu, který je dnes zříceninou a je starší než městečko pod ním. Byl vystavěn pravděpodobně na konci první poloviny 13.století a jeho počátky jsou obestřeny tajemstvím, nejasnostmi a také legendou, že jeho prvními majiteli byli Templáři. Roku 1359 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, syn krále Jana Lucemburského a mladší bratr císaře Karla IV., povyšuje Štramberk na město a udílí mu řadu privilegií. Město obdrželo právo mílové, právo várečné, které mu zajišťovalo možnost vařit pivo, právo prodávat maso a péci chleba. Každé úterý byl povolen týdenní trh. Od 15. století zde zapustila kořeny českobratrská víra k níž se hlásila většina obyvatelstva včetně vrchnosti. Po Bílé hoře se stal nekatolický Štramberk majetkem olomouckých jezuitů, kteří si městečko vybrali jako základnu pro protireformační úsilí v regionu. Právě z této doby pocházejí dva městské kostely a také poutní místa Křížová cesta na Kotouč a Boží hrob v jeskyni Čertova díra, které jim v tomto úsilí měly pomoci a měly přispět k hospodářskému růstu. Osvícenské reformy císaře Josefa II. však obě pouti zrušily a Štramberk postihl odliv obyvatel a uvadal. K jeho obnově došlo přílivem valašských osadníků. V průběhu 19. století se začíná stavět i mimo městské hradby. Nově postavené domy byly dřevěné roubenky na zděné podezdívce, které Štramberku vtiskly charakteristický a jedinečný ráz. Obživo zajišťovalo městu převážně zemědělství. Město má velkou tradici ve spolcích, které byly jedny z prvních v českých zemích. V roce 1895 tak vznikla ve Štramberku odbočka Klubu českých turistů, který později odkoupil zříceninu hradu a rekonstrukcí ji zachránil. Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19. století založením vápencového lomu na hoře Kotouči. V důsledku tohoto byla přivedena v roce 1881 do města železnice, dráha vedla ze Štramberku do Studénky. Poválečná doba přinesla Štramberku nový rozvoj těžby vápence na Kotouči, spojené s výrobou cementu a vápna. Městu i širokému okolí vévodí zřícenina gotického hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. Komplex doplňuje kostel a zachovalý úsek hradeb. Dalším turistickým lákadlem jsou roubené maloměstské domy, povětšinou terasovitě nakupené na skalnaté stráně. Jsou zde k vidění dva typy staveb, dvoudílné se síní, jizbou a komorou a rozměrnější s větší komorou, chlévem a třemi okny v průčelí. Samotnou kapitolou je štramberské náměstí se souborem 22 barokních měšťanských šenkovních domů. Barvitost města je doplněna řadou plastik, původních studní s rumpály, bočních pavlačí domů a vzácnými sedlovými střechami. Štramberk proslavil voňavý cukrářský výrobek tzv. perníkové Štramberské uši, které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241.