Důvodem proč navštívit Rožnov pod Radhoštěm je, kromě přírodních krás Beskyd, především jeho skanzen. Jmenuje se Valašské muzeum v přírodě a je největším a nejnavštěvovanějším skanzenem v České republice. Muzeum v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Během celoročního provozu zde na návštěvníky čeká bohatý program a řada akcí, které jsou inspirované folklorem, lidovými zvyky a tradičními řemesly. Skanzen se skládá ze čtyř areálů. Dřevěné městečko, Valašská dědina, Mlýnská dolina a Pustevny. Dřevěné městečko je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. K nim později dostavěna kopie kostela z Větřkovic a kopie fojtství z Velkých Karlovic. Později byla dostavěna zvonice a další hospodářské stavby se studnami. Během roku se konají v Dřevěném městečku lidové slavnosti ukazující obyčeje zdejších obyvatel a také původní řemesla. Velmi oblíbené jsou Rožnovské slavnosti a jarmarky. Druhým a největším areálem je Valašská dědina. Je v ní soustředěno více než 70 staveb. Jsou zde hospodářské usedlosti, salašnické stavby, větrný mlýn a kovárna, které jsou postaveny v krajině a připomínají tak typické valašské vesnice na úbočích Beskyd. Interiéry obytných domů ukazují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. Celoročně se zde konají programy, demonstrující původní způsoby hospodaření a pěstování starých plodin i s jejich ukázkami. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i stádem ovcí. Otevřena byla v roce 1972. Třetím a zároveň nejmladším areálem otevřeným v roce 1982 je Mlýnská dolina, který je především přehlídkou funkčních technických staveb, jejichž mechanismus je poháněn vodou. K vidění zde jsou valcha, mlýn a pila. Jsou to věrné kopie objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. V rámci výstavy lze vidět dobové dopravní prostředky, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti a dopravě osob. Celoročně zde probíhají ukázky řemesel, v červnu se tu konají kovářská setkání a v srpnu rybářský den. K muzeu patří také dvě ubytovny Libušín a Maměnka na Pustevnách, které byly postaveny podle lidovou architekturou inspirovaného návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Ty muzeum spravuje od roku 1995.

Věž je také nazývána Soběslavova. Byla postavena počátkem 13. století v době Soběslavovy vlády. Zbytky jejího zdiva se dochovaly v příčném křídle Nového paláce za kaplí sv. Kříže. Věž tvořil opukový hranol a sloužila jako vstup do hradního a v pozdějších letech do státního vězení. By zde například vězněn Záviš z Falkenštejna, či Václav IV. V období baroka byla plochá střecha věže využívána pro vystřelování ohňostrojů. V roce 1924 stavitel J. Plečník upravil místnost v prvním patře věže na takzvaný Harfový pokoj.

V malém údolí východně od obce Rudice se nachází přírodní památka Rudické propadání. Jde po Amatérské jeskyni o druhý největší jeskynní systém v Moravském krasu. Tento systém vytváří Jedovnický nebo také Podomský potok. Ten na konci slepého údolí mizí v otvoru u skály, aby se vynořil až v Josefovském údolí při Býčí skále. Prostory toho systému byly lákadlem již v minulosti. V roce 1863 sestoupil J. Wankel do prvního nejbližšího dómu. Další úspěšnější průzkum proběhl v roce 1921, tehdy bylo propátráno prvních 600 m. Systematický průzkum začal po druhé světové válce až se v roce 1974 dorazilo k tzv. Srbskému sifonu což je ukončení systému Rudického propadání. Za tímto sifonem se nacházejí již prostory Byčí skály. Proplavání tohoto sifonu se podařilo až 16.2.1985 a to z druhé strany od Býčí skály, tím se definitivně potvrdilo propojení Rudického propadání s Býčí skálou. Vstup do prostor systému je zhruba 20 m nad otvorem propadání potoka. Následuje sestup chodbou až do hloubky (někde udávané 85 m, jinde 115 m) tzv. Hugova dómu (to je prostora kam sestoupil J. Wankel). Následuje různě vysoká, ale spíše nízka chodba, kterou protéká již zmíněný potok a ukončená po cca 6 km již také zmíněným Srbským sifonem. V průběhu této chodby se nachází několik sifonů, jezírek, vzhůru stoupajících komínů a také různě velkých dómů: Rudický, Balvanitý a hlavně Obří. Obří dóm je patrně největší známou dutinou v ČR, má délku 70 m, šířku 30 m a na výšku přes 60 m. Jeskynní systém Rudického propadání není veřejnosti přístupný.

Synagoga Hradci Králové, kterou najdeme na rohu Pospíšilovy třídy a ulice Čs. armády, byla postavena v letech 1904-05. Nebyla to ovšem první synagoga na území města. Ta první byla postavena v roce 1888 ve dvoře rabínského domu na ulici Rokytanského. Tento dvorní trakt byl zbořen v 60. letech 20. století. Dnešní synagoga byla vystavena jako její náhrada. Projekt vypracoval architekt v. Wienzettel a byla postavena v secesním slohu s orientálními a maurskými motivy. Zasvěcena byla slavnostní bohoslužbou 24. září 1905. Kromě vlastního modlitebního sálu bylo v budově několik bytů. Bydlel zde rabín, šamese a domovník. Také byla v útrobách zasedací síň s archivem. Bohoslužby se konaly do druhé světové války,  po druhé světové válce byla krátce využita jako modlitební prostor obnovené židovské náboženské obce. Roku 1960 byl interiér přestavěna  využit pro potřeby Státní vědecké knihovny. Ta ji využívá i v současnosti.