Čertův odpočinek je geologická pozoruhodnost nacházející se na hlavní vrcholové skále Černé hory (1085 m.n.m.) v Jizerských horách.Nazývá se tak skalní útvar s bohatým výskytem skalních hrnců a rýh. Podle legendy vznikl když zbožní lidé s kříži vyháněli pekelné síly z hor. Některé kameny čerti upravili tím, že si na ně sedli (tak vznikly skalní hrnce) a zanechali i při tom otisky  svých ocasů (což jsou odtokové rýhy skalních hrnců).

Synagoga Hradci Králové, kterou najdeme na rohu Pospíšilovy třídy a ulice Čs. armády, byla postavena v letech 1904-05. Nebyla to ovšem první synagoga na území města. Ta první byla postavena v roce 1888 ve dvoře rabínského domu na ulici Rokytanského. Tento dvorní trakt byl zbořen v 60. letech 20. století. Dnešní synagoga byla vystavena jako její náhrada. Projekt vypracoval architekt v. Wienzettel a byla postavena v secesním slohu s orientálními a maurskými motivy. Zasvěcena byla slavnostní bohoslužbou 24. září 1905. Kromě vlastního modlitebního sálu bylo v budově několik bytů. Bydlel zde rabín, šamese a domovník. Také byla v útrobách zasedací síň s archivem. Bohoslužby se konaly do druhé světové války,  po druhé světové válce byla krátce využita jako modlitební prostor obnovené židovské náboženské obce. Roku 1960 byl interiér přestavěna  využit pro potřeby Státní vědecké knihovny. Ta ji využívá i v současnosti.

Malebná zřícenina bývalého gotického hradu Okoř se nalézá v okrese Praha- západ, asi 4 km severně od městečka Buštěhrad. Jeho počátky spadají do 13. století, kdy zde stál původní hradní objekt s výstavnou kaplí. Na Okoř je cesta… Dnešní podoba hradu pochází z přestavby, kterou kolem roku 1359 provedl jeho tehdejší majitel, bohatý pražský měšťan František Rokycanský ze Starého Města pražského. Příslušníci bohatých rodin si v okolí Prahy ve snaze vyrovnat se šlechticům budovali v průběhu 14. století četná výstavná sídla. Okoř patřil mezi ty největší. Do podoby hradu se významně zapsali koncem 15. století páni z Donína, kteří v 15. století zvýšili obranyschopnost Okoře, výstavbou vnějšího opevnění a dělostřeleckými baštami. Ve stavebních úpravách pokračovali i Bořitové z Martinic. Důležitou součástí obrany Okoře byl rybník, který jej obklopoval ze tří stran. Jako mnoho dalších českých hradů i Okoř byl těžce postižen za třicetileté války a noví majitelé jimiž byli jezuité z koleje u sv. Klimenta na Starém Městě pražském jej museli pro své potřeby barokně upravit. Po zrušení řádu Josefem II. v roce 1773 byl hrad ponechán svému osudu a velmi rychle zchátral. V 19. století znamenala zřícenina inspiraci pro mnoho romantických umělců. Od roku 1920 patřil Klubu českých turistů. Zřícenina hradu se rekonstruuje a je přístupná veřejnosti. Bohatá minulost, pestrá současnost Hrad je klasickou ukázkou velké blokové dispozice a v době svého vzniku náležel k nejvýstavnějším objektům v zemi. Dominantou zříceniny hradu je ve východní části torzo vysoké hranolové věže se zbytky raně gotické kaple v přízemí. Zřícenina hradu Okoř je oblíbeným cílem výletníků i cyklistů a zároveň jednou z našich nejzobrazovanějších hradních zřícenin. V letních měsících se zde konají šermířská vystoupení či výpravné bitvy a prostranství před hradem se stává dějištěm festivalů a koncertů. K nejoblíbenějším patří tradiční rozloučení s prázdninami  v podobě Festivalu Okoř. Dnes spravuje trosky hradu Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Pokud byste hledali v okolí ubytování, najdete ho v okolí Prahy.

Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.