Vyhlídkové místo Supí hnízdo (702 m.n.m.) se nachází na hřebenu Broumovských stěn přibližně 1,5 km od turistické chaty Hvězda. Zpřístupněno bylo již v roce 1854 a poskytuje kruhový rozhled na Javoří a Soví hory, Hejšovinu, Bor, Orlické hory, Policko, Náchodsko, Adršpašsko-teplický masiv, Krkonoše aj.

Zřícenina hradu v Buštěhradu je v mnoha ohledech unikátní a nedoceněnou památkou. Dříve jeden z nejrozsáhlejších a nejvýstavnějších českých hradů dnes pohltilo množství domků a proťalo několik ulic. Část hradního zdiva tak byla použita a je dodnes součástí několika domů.   Dějiny Buštěhradského hradu Buštěhrad připomínaný jako Buštěves poprvé v roce 1209. se stal pravděpodobně v průběhu druhé poloviny 14. století majetkem zemanů z Braškova či bohaté rodiny Rokycanerů. Pro své potřeby zdě jedni nebo druzí postavili tvrz. V polovině 15. století se držitelem panství stali Kolovratové, tvrz upravili a čelili úspěšně vojskům krále Jiřího z Poděbrad. Celou druhou polovinu 15. století poté zabrala velkorysá pozdně gotická přestavba, jež z Buštěhradu učinila dobře opevněný hrad. O sto let později, Zdeněk z Vartemberka, přestavěl hrad na renesanční zámek. V roce 1632 hrad vypálili Sasové a začal se měnit na zříceninu. Její část byla v 18. století rozebrána na stavbu zámku v sousedství a k definitivní přeměně na stavební parcely došlo na počátku 19. století. Místo hradeb domy Část starých zdí tedy buštěhradští obyvatelé využili při stavbě domků, čímž vznikl z památkářského hlediska unikátní stavební soubor. Zbytky hradu můžeme dnes vidět v křivolaké uličce zvané Starý hrad: na zdi domu čp. 27 vyčnívá část gotického opěráku, před domem stojí brána s mohutnou válcovou baštou, u domu čp. 11 gotická lomená branka. Část zdiva jsou i v domech čp. 9, 17, 25 a 157. Po zániku hradu si majitelé panství vystavěli v letech 1699-1705 nový zámek, o 50 let později upravený a rozšířený za účasti K.I.Dienzenhofera a A.Luraga. Zámecká kaple z let 1814-16 sloužila později jako farní kostel. Zámek patřil v letech 1847-1918 do soukromého majetku habsburské císařské rodiny, často sloužil jako vojenská nemocnice. V okolí můžete vidět také zámek Buštěhrad nebo třeba zámek Koleč. Za návštěvu také stojí muzeum Památníku Lidice. Pokud se chystáte navštívit zříceninu hradu a jeho okolí, pak si můžete vybrat z nabídky ubytování například na blízkém Kladně.

Židovský hřbitov se nachází při silnici mezi obcemi Luka a Záhoří, skrytý v zalesněném porostu. Hřbitov založený v 17. století byl za druhé světové války a i po ní silně devastován. Jen zeď z lomového kamene, místy narušená, připomíná že se zde nacházel hřbitov. Jeho plocha o velikosti 2.226 m2 je dnes (září 2012) silně zarostlá travou, křovinami i stromy. Jen místy lze najít drobné stopy po bývalých hrobech. Hřbitov je volně přístupný.

Bývalý konvent kapucínů při kostele sv. Antonína Paduánského se nachází jihozápadně od historického centra Sokolova. V současné době objekt spravuje Sokolovská bytová s. r. o., přičemž kostel je využíván jako koncertní a výstavní síň. Iniciativu k založení konventu kapucínů dal nejvyšší kancléř Českého království Jan Hartwig hr. Nostic. Roku 1662 se konala v Linci řádová provinciální kapitula, která se založením konventu souhlasila. Ještě téhož roku byl do Sokolova vyslán P. Martin z novoměstského pražského konventu a o dva roky později již kapucíni sídlili ve městě trvale. Stavba konventu, financovaná především rodinou hr. Nostice, postupovala velmi rychle. V roce 1664 přijeli do města řádoví architekti a již roku 1667 proběhlo slavnostní vysvěcení kostela sv. Antonína za přítomnosti litoměřického biskupa. Kapucíni ve městě působili až do roku 1950, kdy byla jejich činnost násilně přerušena komunistickým režimem. Konvent nejprve spravovala Československá armáda, posléze Městský podnik bytového hospodářství (nyní Sokolovská bytová s. r. o.). Kostel sv. Antonína byl silně zdevastován. Určitou dobu sloužil jako sklad, nyní je po rekonstrukci a využívá se jako koncertní a výstavní síň. A.Š.