Albrechtice nad Vltavou je obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Je situovaná do kotliny mezi Písecké hory a řeku Vltavu. Má necelých tisíc obyvatel. V obci leží jedna z nejvýznamnějších jihočeských románských památek, kterou je albrechtický hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Původní vesnice, která je v pramenech poprvé zmíněna roku 1352, přerostla v průběhu staletí v městečko. V té době patřila pod bechyňský děkanát, jehož soupis majetku je právě tím prvním písemným pramenem. Obec, ale pravděpodobně vznikla mnohem dříve, zřejmě společně se vznikem kostela, který byl postaven ve druhé polovině 12.století. Majitelé městečka se často střídali. Na konci 16.století byli držiteli rytíři Oudražští z Kestřan. Albrechtice byly městečkem do roku 1635, ale během třicetileté války byly zničeny, zpustly a staly se vesnicí. To již byl jejich majitelem císařský generál hrabě don Baltazar de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Dalšími majiteli byli mezi jinými například Vrtbové, ale Albrechtice již nepřekročily svým významem svou lokalitu.Jak už bylo naspáno dominantou obce je románský kostel sv. Petra a Pavla ze 12.století, který je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Kostel je v obci situován na mírném kopečku. Jeho původní románský sloh, kostel byl totiž přestavěn, prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho současná podoba je tedy výsledkem barokních úprav, jež byly provedeny v 18. století. Z původní výzdoby kostela se zachovaly monumetální románské malby na stěnách, které jsou nejstarší v jižních Čechách. Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov obehnaný zdí. Mimořádnou zvláštností je 108 kapliček u této hřbitovní zdi s malbami lidových malířů, doprovázenými básničkami lidového umělce. Malby i texty vznikly v první polovině 19. století a vyprávějí o významných událostech v životě pochovaného.

Dnes už jen nevábné zbytky v hradební zdi připomínají někdejší kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Původně zde stála kaple sv. Kříže, postavená někdy před rokem 1352. Dočasně sloužila jako farní kostel, okolo kterého býval hřbitov, zrušený v 18. století. V průběhu 17. století byla stavba při budování pevnosti snížena a zakomponována do hradby. Objekt kostela po léta chátral, až bylo roku 1741 započato s jeho bouráním. To bylo nakonec díky úsilí kanovníka Berghauera zastaveno a trosky naopak přestavěny na barokní kostelík. Po několika letech byla přistavěna sakristie a v roce 1764 ještě malá přístavba s věžičkou, spojená s kostelem krytou chodbou – základ pozdějšího kostela P.Marie Šancovní. Roku 1787 byl však kostel výnosem Josefa II. zrušen, značně zdevastován a přeměněm postupně ve skladiště, zbrojnici a obydlí. Sakristie sloužila jako chlév. V roce 1882 vykoupila objekt od vojenského eráru vyšehradská kapitula a z přístavku dala postavit kapli P.Marie. Vlastní kostel byl v letech 1994/5 upraven na příležitostnou výstavní síň a lapidárium.

Jeskyně Na špičáku patří mezi nejstarší doložené jeskyně ve střední Evropě. První zmínka o ní pochází z roku 1430. Často pak sloužila jako úkryt lidem před nebezpečím o čemž svědčí nápisy na stěnách. Nejstarší nápis je datován do roku 1519. V letech 1884-1885 byla zpřístupněna veřejnosti i když šlo o amatérské jednoduché zpřístupnění Sudetoněmeckým horským spolkem. Do dnešní profesionálnější podoby byla jeskyně zpřístupněna od roku 1955. Přes 400 m dlouhý labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech což jsou mořské usazeniny staré 350-380 milionů let. Jeskyně je známá hlavně svoji srdcovou chodbou. Prohlídková trasa měří 220 m, trvá zhruba 30 minut a je jako jedna z mála bezbariérová. Na prohlídce projdeme a uvidíme hlavně tyto místa: Kostnice – propástka nazvaná podle nálezu kostí drobných pleistocénních obratlovců.Královská hrobka – vápencový blok pokrytý vrstvou sintru, připomínající sarkofágKalvárie – místo kde se nachází na stěnách mnoho významných záznamů, zejména pak pozornost upoutá kresba dvou klečících postav modlících se pod křížem. Stáří kresby nebylo přesně zjištěno, dává se do souvislosti s působením Českých bratří, ukrývajících se zde po bitvě na Bílé hoře. Srdcová chodba – chodba ve tvaru srdce, jež je motivem této jeskyně.Velký dóm (Ripperův sál) – prostora vzniklá na křížení několika chodeb dostala svoje jméno podle autora první mapy jeskyně.Dóm Naděje – poslední zpřístupněná prostora z níž vychází úzká chodba (chodba Naděje). Jméno Naděje dostala dle toho, že se zde předpokládalo pokračovaní jeskynního systému. Bohužel doposavad všechny pokusy skončily nezdarem. Jeskyně je přístupná od dubna do října, dle své otevírací doby. U vstupu do jeskyně se nachází malé parkoviště, které však může být hlavně v období od července do srpna když je nepříznivé počasí docela plné. Prohlídka sepsána podle internetových stránek Správy jeskyní ČR.

Katedrála sv. Bartoloměje je stará stejně jako město samo. Byla založena krátce poté co město založil král Přemysl Otakar II. okolo roku 1261. Za císaře Karla IV. byl kostel přestavěn po požáru města v roce 1349, k trojlodí byl přistavěn nový gotický chór v letech 1360-1378, dílo Petra Parléře. Rozšířena byla také okna v trojlodí a přistavěna kaple Panny Marie. Koncem 15. století byly věže zastřešeny štíhlými jehlancovitými střechami s nárožními věžičkami. Během třicetileté války byl chrám poškozen za rabování švédské armády v roce 1643. Po skončení války se začalo s rekonstrukcí. Pohroma přišla v roce 1796 kdy při požáru shořely krovy nad celým chrámem poškozeno bylo i vnitřní vybavení. Kolem poloviny 19. století probíhá celková oprava jen provizorně opraveného chrámu. Další pohroma opět v podobě požáru na sebe nenechá dlouho čekat a přichází v roce 1869. Poté je se rekonstrukce ujímá Josef Mocker, který nejprve přestavuje zvonici a severní věž. Pak se ujímá celkové rekonstrukce, která se hlavně dotkne parléřova gotického chóru. Zde je řada architektonických detailů buď vyměněna do doplněna. Dochází také na nové romanticko novogotické zastřešení. Na konci druhé světé války v roce 1945 při bombardování je chrám naštěstí poškozen jen lehce a generální rekonstrukce je zahájena roku 1963. V interiéru katedrály je zajímavá hlavně Křížová cesta od Františka Bílka a barokní obraz „Umučení sv. Bartoloměje“ od  Petra Brandla.