Rozhledna na vrchu Tanečnice je nejseverněji položenou českou rozhlednou. Tanečnice (597 m) se nachází ve Šluknovské pahorkatině, 2,5 km západně od středu Mikulášovic. Naše nejsevernější rozhledna Dnešní zděná rozhledna měla dvě dřevěné předchůdkyně. Tou první byla již ve třicátých letech 19.století dřevěná vyměřovací věž. Když byl v roce 1885 založen v blízkých Mikulášovicích Horský spolek, bylo rozhodnuto, že na Tanečnici vyroste nová dřevěná rozhledna. V roce 1886 tak vyrostla 26 metrů vysoká dřevěná věž. Měla osm pater a aby vydržela nápory větru byla ukotvena čtyřmi silnými lany. Ve stejném čase v sousedství rozhledny vznikla malá restaurace. Dřevěná věž sloužila do roku 1903 kdy byla poničena vichřicí a musela být stržena. Vedení spolku s výstavbou její náhrady dlouho neotálelo. Již 28. května 1905 byla slavnostně otevřena 16 metrů vysoká osmiboká rozhledna, s velkou vyhlídkovou terasou. Měla žulovou podezdívku a stavebním materiálem byly cihly. Byla pokřtěna jménem bývalého německého kancléře Bismarcka. Na vyhlídku vede 138 schodů. Odměnou je výhled na Jizerské Hory a Krkonoše, České Středohoří, Labské pískovce a Sasko.   Výhled sever: Sasko a rozhledny Unger a Valtenberg východ: Šluknovský výběžek, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše jih: České Švýcarsko, Bezděz, Ralsko, České středohoří západ: Saské Švýcarsko, rozhledna Weifberg, Děčínský Sněžník, Krušné hory Popis cesty Autem - ze silničky z Brtníků do Dolní Poustevny zahnětě v Mikulášovicích u kostela doleva. Je zde také šipka modré turistické značky. Po vjezdu do lesa odbočí doprava. Zbává kilometr na malé parkoviště. Zde nechte auto a zbylý kilometr dojděte pěšky.  Vlakem - vystupte na nádraží Mikulášovice střed. Odtud vede až k rozhledně modře značená turistická trasa. Její celková délka je 3,5 kilometru.

Tento klub, blízko stanice metra Anděl, je zaměřen na rockovou tvorbu.

Stálá expozice:Expozice parních lokomotiv a historických kolejových vozidel. V areálu muzea krytá i venkovní stání v bývalé rotundě výtopny Buštěhradské dráhy. V budově přístavby haly krytá expozice železničních historických předmětů. Úzkokolejná dráha v objektu pro jízdy dětí. Dílčí expozice se zaměřením na železniční modelářství, na historii Kladensko-Nučické dráhy, ukázky technolog. zařízení potřebných k provozu parních lokomotiv (uhelný výtah; vodní jeřáby apod.).

Město Zlaté Hory ležící v severozápadní části Slezska, se až do roku 1948 nazývalo Cukmantl. Malebné historické městečko patří do okresu Jeseník je situované na severním úbočí Zlatohorské vrchoviny u hranic s Polskem. Město má velmi bohatou a pohnutou historii, která byla předurčena jak hraniční polohou tak i bohatými nalezišti zlata. Kolonizace Jesenicka je velmi úzce spjata s výskytem zlata. nejinak tomu bylo i v případě Zlatých Hor, které také vznikly jako hornická osada na bohatých nalezištích zlata podél zlatonosné řeky. První písemná zmínka městě je z doby násilného obsazení území moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem roku 1224, městská práva mu byla udělena v roce 1306. Na blízkém zámeckém vrchu je doložen roku 1281 hrad Edelštejn. Iniciátory kolonizačních aktivit byla dvě biskupství - na severu vratislavské a na jihu olomoucké. Tyto skutečnosti se plně projevily při osídlování Zlatohorska, o které dlouhá léta vedli spory moravská a slezská knížata. Majiteli Zlatohorska tak byli střídavě opavská nebo olešnická knížata. Až Jiřík z Poděbrad učinil přítrž napjaté situaci, prodal město i se zlatými doly na dlouhá staletí vratislavským biskupům za 240 hřiven a 1600 uherských.Hornictví v tomto kraji dosáhlo značného rozmachu. Pravděpodobně ještě ve 13. století se přešlo od rýžování a primitivního povrchového dobývání k hlubinnému dolování. Netěžilo se jen zlato, ale v údolí řeky Bělé se zpracovávala v četných hamrech železná ruda. Jesenické železo se vyváželo nejen do Slezska, ale i do Anglie. Město zažilo několik ekonomických vzestupů a pádů - vždy podle bohatosti nalezených ložisek. Za biskupa Baltazara z Promnitz ve druhé polovině 16.století bylo otevřeno mnoho nových šachet, a mezi nimi i šest kilometrů dlouhá Tříkrálová štola v níž byly nalezeny zlaté valouny o hmotnosti kolem 1,5 kg. Pak už následoval jen pozvolný úpadek hornictví. Třicetiletá válka a obzvláště smutně proslulé procesy s čarodějnicemi těžce poznamenaly tento kraj. Definitivní konec hornické činnosti se datuje rokem 1883.Zlaté hory jsou významné poutní místo a turisticky atraktivní lokalita. Nejznámější památkou je Poutní kostel Panny Marie Pomocné. Historie poutního místa začíná v roce 1640, kdy do těchto míst utekla při vpádu Švédů během třicetileté války jedna ze zlatohorských žen a osamocená v těchto místech porodila zdravého syna. Událost připomínal z vděčnosti pověšený obraz Panny Marie. Obraz přitahoval poutníky, kteří šířili pověsti o zázračném uzdravení z různých nemocí. Dary poutníků umožnily stavbu dřevěné kapličky, do které byl obraz umístěn. V letech 1834–1841 ji nahradil poutní kostel Panny Marie Pomocné. V roce 1968 se kostel začal upravovat, ale normalizace tyto snahy ukončila a v roce 1973 byl stržen. Díky darům věřících byl kostel znovu postaven jako volná kopie původního kostela a nově vysvěcen v roce 1995. Další místní sakrální památkou je kaple sv. Rocha a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dějiny, impozantní trojlodní stavby v barokním slohu, sahají pravděpodobně do 60. let 13. století. Byla to původně raně gotická stavba. Po roce 1467 byl opevněn jako náhrada za zničení hradu Edelštejna.Návštěvníci mohou rovněž navštívit tři zříceniny v okolí Zlatých hor. Nejznámější ruinou je zřícenina hradu Edelštejn. Další dvě jsou menší zříceniny strážních hradů nad zemskou stezkou Leuchtenštejn a Kobrštejn.