Reprezentativní budova muzea v novorenesančním slohu nabízí několik výstavních prostorů. Součástí muzea je i rozsáhlá knihovna, stylová kavárna a moderně vybavený přednáškový sál o kapacitě 107 míst, který je hojně využíván k pořádání seminářů, odborných přednášek, ale díky své vynikajicí akustice i k pořádání koncertů a jiných kulturních akcí. Muzeum nabízí svým návštěvníkům dvě stálé expozice - Plzeňskou městskou zbrojnici, která je největší dochovanou historickou zbrojnicí v Evropě a expozici věnovanou míšenskému historickému porcelánu. V ostatních prostorech probíhají po celý rok krátkodobé výstavy. Tyto prostory je rovněž možné po dohodě s oddělením propagace pronajmout např. k rautům, svatebním obřadům, k rozsáhlejším společenským akcím atp. Stálá expozice Plzeňská městská zbrojnice: expozice představuje sbírkový soubor městské zbrojnice v Plzni, která vznikla za  vlády císaře Karla IV. Obsahuje nejstarší soubor palných zbraní v Evropě z konce 14. a poč. 15. stol. Míšenský historický porcelán

Okolí Uherského Hradiště je na rozhledny velmi bohaté. Jsou tu hned tři. Ta která stojí u Hradčovic na úpatí vrchu Kamenná (304 m.n.m.) je nejmladší. Jedná se o lehkou vyhlídku na trubkovém stožáru, sloužící návštěvníkům od roku 2001. Tehdy ji zde postavila společnost Český mobil. Rozhlednu, podobně elegantně vypadající konstrukce, můžeme vidět i na Mackově hoře u Nového Strašecí či v Pětnici u Záboří na Blatensku. Celková výše věže činí 35 metrů. Ochoz je umístěn ve výšce 18 metrů a dostanete se na něj po 99 točitých schodech. Budete odměněni výhledem na Uherský Brod a hřeben Bílých Karpat. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

Zalesněným údolím protéká Račí potok, který dal patrně tomuto údolí jméno. Starousedlíci pamatují na hojnost raků v potoce. V poslední době se opět začínají občas objevovat. V údolí se rovněž nachází objekt bývalé tančírny. Budova lázeňského typu byla ve 30. a 40. letech oblíbená pro zábavní večery, které se zde pořádaly. Od 50. let objekt chátrá. Nejprve byly vlastníkem Československé státní lesy, posléze JZD a nakonec České dráhy. Způsob hospodaření ve druhé polovině 20. století přivedl stavbu na prokraj zničení. Do budovy zatéká, vstupní schodiště je zničeno, poškozena je i zadní část stavby a většina vitrážových oken je rozbita. Nicméně záchrana stavby je ještě zatím stále možná, snad se jí dočká.

Až do 17. století měla ves jméno Žepy a znamenalo to jméno rodiny Žepových. Někdejší Žepy patřily v první polovině 13. století břevnovskému klášteru. V roce 1421 ji zabrali Pražané a poté se dostaly do soukromých rukou. V roce 1448 vlastnila jednu část Johanka ze Žep a po ní Prokop ze Šárky. V roce 1758 jej získalo nejvyšší purkrabství. Druhou část vlastnili v 16. století Údrčtí z Údrče, asi koncem 17. století se stala součástí tachlovického panství Karla Jáchyma Bredy. Koncem 18. století byly obě části spojeny. V polovině 19. století se již Řepy staly samostatnou obcí. V roce 1968 se staly Řepy součástí Prahy. V letech 1977-1985 zde bylo postaveno sídliště Řepy I. a v letech 1979-1987 sídliště Řepy II. Severozápadně od sídliště se uchavalo jádro starých Řep. Z památek tu nalezneme zejména původně románský kostelík sv. Martina a bývalý ústav pro nalezence, zřízený kongregací milosrdných sester v roce 1856 (dnes domov sv. Karla Boromejského). V roce 1865 v něm byla zřízena první ženská trestnice v Čechách. Mnoho let zde pracoval jako zahradník proslulý lupič Babinský. Ten má i u zdejšího řepského hřbitova pamětní náhrobek.