Orlické muzeum v Chocni v současné době pořádá vedle výstav, koncertů a přednášek i historický kroužek pro děti a další odbornou činnost či konzultace pro veřejnost. Muzejní pracovníci se starají o více než 13 500 sbírkových předmětů a 8 000 knih. V rámci badatelské činnosti je možno seznámit se s rozsáhlými sbírkami geologie, archeologie, etnografie, botaniky, mykologie, entomologie a umění. Stálá expozice Paleontologická geologická archeologická historická

Borská loretánská kaple P.Marie byla založena roku 1668 na místě starší mariánské kaple ze 14. století. Iniciátorem byla hraběnka Marie Isabela von Götzen, rozená Trčková z Lípy. Koncem 18. století zájem o kapli upadl a stavba počala chátrat. V průběhu 19. století byly poutě obnoveny zásluhou kněze Andrease Riedla. Na počátku května roku 1945 byla loreta poškozena při ostřelování Boru americkou armádou. Za éry komunistického režimu opět nebyl o kapli zájem, až po pádu režimu v roce 1991 byly poutě obnoveny. První se konala 8.9.1991. V roce 1994 bylo přispěno státem přes půl milionu korun na její opravu. Nádvoří s kaplí je obklopeno ambitem, kde se na zdech nachází obrazový cyklus Kristova utrpení. Klenby jsou vyzdobeny malbami s náměty mariánských litanií, východní trakt zdobí fresky s výjevy ze života Ježíše Krista a Panny Marie. Blízko východního vstupu se nachází zamřížovaná kaple, představující Kristovo vězení. V nárožích jsou umístěny dvě barokní mariánské kaple (P.Marie Čenstochovské a P.Marie Klatovské).

Železné hory tvoří severozápadní výběžek Českomoravské vrchoviny. Na severu se pozvolna sklánějí k Polabské nížině, na jihozápadě se výrazným hřebenem zvedají nad Čáslavskou kotlinu. Ve skutečnosti mají Železné hory ráz vrchoviny až pahorkatiny, jejich nadmořská výška se pohybuje v průměru kolem 600 m.n.m. Nejvyššími vrcholy jsou Vestec s 668 metry nad mořem a Spálava s 662 metry. Nejdůležitějším vodním tokem pohoří je řeka Chrudimka dlouhá asi 108 km. Zvláštností Chrudimky je velké množství přehrad na jejím toku - Hamry, Seč, Křižanovice a Práčov. Největší přehradní nádrž Seč nacházející se přímo v centru Železných hor je vyhledávanou rekreační oblastí. Hlavní hřbet kopíruje malebná řeka Doubrava. Území Železných hor má dlouhou historii osídlení. Je prokazatelné, že na jejich území žili Keltové, dodnes se zachovaly zbytky dvojitého keltského valu v Hradišti u Nasavrk. V dnešní době je jediným větším městem v Železných horách Hlinsko s téměř 11 tisíci obyvateli. Převážná část obyvatel tedy žije na venkově. V některých vesnicích jsou zachované roubené domky, hospodářské a církevní stavby. Jak vypadaly vesnice v Železných horách a jak se v nich žilo dříve, se návštěvníci mohou podívat také ve skanzenu Veselý kopec. Ve Svobodných Hamrech je zpřístupněn vodní kovací hamr a mlecí zařízení, nedaleko je také Králova pila - roubené vodní dílo patrně z konce středověku. V okolí Včelákova jsou zachovány ústí šachet a haldy z dob, kdy se zde dobývala železná ruda. Historie se dá obdivovat i při návštěvě četných zřícenin. Nejnavštěvovanější jsou Lichnice, Oheb, Vildštejn, Rabštejnek, Žumberk, Strádov a tvrze Svojšice, Lipka. Lákadlem jsou rovněž památné stromy. Nejvzácnějším stromem je přes 700 let starý Žižkův dub s obvodem kmene 13 m v Podhradí u zříceniny hradu Lichnice, dalším pamětihodným památným stromem je nejmohutnější strom Havlíčkobrodska - Královská lípa v Klokočově stará téměř tisíc let o obvodu 870 cm. Za návštěvu stojí jistě i dvě rozhledny v Zubří a České Lhotici, z nichž lze spatřit vrcholy Krkonoš. Z novějších technických zajímavostí stojí za zmínku 182 m vysoký televizní vysílač z roku 1960 u obce Krásné a stará vápenka u Třemošnice,. Do oblasti Železných hor patří i obec Ležáky, pietně upravené místo osady vypálené za 2. světové války. Železné hory jsou vhodné pro celoroční rekreaci. V letním období patří mezi jejich nejvíce navštěvované oblasti místa s možností koupání - např. Seč, Kraskov a Konopáč. V zimním období si na své přijdou milovníci běžek, ale i přes malou nadmořskou výšku vyznavači sjezdového lyžování. Sjezdařské terény lze využívat zejména v okolí Hlinska a Trhové Kamenice, kde bývá dostatek sněhu téměř po celou zimu.

Rozhledna stojí na vrchu Milenka (619 m.n.m.), na samém okraji Českomoravské vrchoviny u obce Rudka, v okrese Blansko. Obec Rudka se proslavila zejména díky umělci Stanislavu Rolínkovi, který zde vytvořil umělou jeskyni s plastikami blanických rytířů. Jeho hlavním výtvorem byla ovšem socha T.G.Masaryka, vytesaná do výšky 10 m z jednoho kusu pískovce. Rolínkova umělecká činnost probíhala ve 20. let 20. století a do tohoto období spadá i aktivita tehdejšího starosty blízkého Kunštátu Františka Buriana. Ten chtěl využít velké oblíbenosti místa a zasadil se o vznik výletního areálu, jehož největší atrakcí měla být rozhledna. Stavba rozhledny byla zahájena v roce 1929 a dík právě probíhající hospodářské krizi se na její stavbě podílela řada nezaměstnaných z okolních obcí. V roce 1931 byla osmnáctimetrová kamenná věž s dřevěnou vyhlídkovou nástavbou otevřena a dostala jméno Burianova. Rozhledna nabídla výhled na Českomoravskou a Drahanskou vrchovinu a za dobrých klimatických podmínek i na Praděd. V roce 1980 proběhla rekonstrukce rozhledny. Byl rozšířen vyhlídkový ochoz a opatřen kovovým zábradlím. V roce 1991 byl areál vrácen Burianové vnučce.