Starobylé městečko Slavonice, patří sice historicky do jihozápadního cípu Moravy, ale od správní reformy z roku 1960 náleží do Jihočeského kraje a okresu Jindřichův Hradec. Ve Slavonicích, kterému se pro jeho dochované renesanční centrum někdy říká „malá Telč“, žije necelých 3 tis. obyvatel. Leží na hranici s Rakouskem, v krásné krajině, plné rybníků a hlubokých lesů, nazývané Česká Kanada. Osada byla poprvé připomínána již ve 12. století při obchodní cestě do Vídně. Původní trhová ves se díky kolonizaci německých obyvatel postupně vyvinula v opevněné město a byla majetkem pánů z Hradce. Příjmy města pramenily zejména z jeho polohy, při vozové cestě z Prahy do Vídně. Také jsou v souvislosti sokolím Slavonic zmiňovány stříbrné a zlaté doly. Díky tomu zaznamenaly Slavonice na přelomu středověku a novověku velký rozkvět. Městečko bylo opevněno, přibyla nová tržiště vně opevnění a vytvořila se dvě náměstí, která byla obklopena měšťanskými domy. Od 17.stoeltí začal pozvolný úpadek. Třicetiletá válka, mor, požáry a omezení městských výsad mělo za následek zchudnutí města, jeho vylidňování a s tím spojený pokles významu. Slavonie se ocitly mimo hlavní cesty a tak zůstaly v podstatě ve stavu, v jakém jej zanechali renesanční architekti. Ovšem právě díky tomu jsou dnes velmi vyhledávaným cílem turistů. Na začátku 20. století se město dočkalo železnice a byly bořeny již nepotřebné hradby. Jádro Slavonic tvoří dvě náměstí, Horní a Dolní, oddělená trojlodní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Náměstí jsou lemována řadami pozdně gotických a renesančních domů, pocházejících z doby kolem poloviny 16. století se sklípkovými klenbami a bohatými sgrafity, které patří k nejcennějším v Českých zemích. Z masivního opevnění města se do současnosti dochovaly severní a východní části parkánové zdi s pěti baštami. V dobrém stavu jsou také dvě zbylé brány, Dačická a Jemnická, pojmenované podle blízkých měst, ke kterým byly obráceny. Východně od centra města byl na Špitálském předměstí vystavěn kostel svatého Jana Křtitele, založený při městském špitále. Pod historickým jádrem, které je městskou památkovou rezervací, je zpřístupněna část rozsáhlého odvodňovacího systému chodeb, které druhotně sloužily jako obranná a záchranná komunikace. V jednom z měšťanských domů je městské muzeum s expozicí věnovanou památkám města a archeologickým nálezům z okolí.

Zoologická zahrada v Jihlavě leží v malebném údolí řeky Jihlavky. Celý areál je velmi příjemný a vhodný pro rodinné vycházky. Jsou zde vodní plochy, svahy plné stromů, skály a pásy trávníků. A to vše jen kousek od centra. Jihlavská ZOO - zahrada bez mříží Na ploše takřka 13 ha zde žije více než 100 druhů zvířat. Rozlohou spíše „rodinná“ ZOO se specializuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů. Mají tu  největší kolekci drápkatých opic v republice. Pro návštěvníky jsou zpřístupněny tři pavilony -  exotarium s expozicemi opic a plazů, pavilon šelem a Amazonský pavilon. Jihlavská ZOO je ideálním místem pro rodinný výlet. Pro Vaše ratolesti je zde připraveno netradiční dětské hřiště i mini zoo kde si děti mohou zvířátka pohladit či nakrmit. Po celém areálu je mnoho laviček pro odpočinek, možnosti občerstvení, prodejna suvenýrů a podrobný informační systém. Parkoviště je hned u východu. Africká vesnice Matongo Největší atrakcí a chloubou je ovšem Africká vesnice Matongo. Je to originálně vyřešený komplex chýší a domov afrických exotických zvířat. Žijí zde mangusta žíhaná, želvy ostruhaté, gabunské zmije, plameňáci a kamerunské kozičky. Nachází se zde také horolezecká stěna, lanovka a spousta prolézaček. Součástí vesnice je také volně přístupný výběh koz kamerunských, které pocházejí ze severní Afriky. V létě je možné si projet celou ZOO vláčkem. Samozřejmostí je mnoho pořádaných akcí pro veřejnost, včetně kometovaných krmení. Do jihlavské ZOO vlakem či autobusem Z hlavního nádraží ČD v Jihlavě doporučujeme jet trolejbusem (A, B nebo B1) na zastávku "Masarykovo náměstí", dále pěšky kolem kostela sv. Jakuba dle směrovek lesoparkem Heulos (cca 10 minut pěší chůze - příjemná procházka) až k Zoo. Případně lze jet trolejbusem (B nebo B1) na zastávku "Brněnský kopec", odtud potom pěšky z kopce dolů - k parkovišti Zoo a novému vstupnímu areálu. Tato cesta není lesem, ale je o něco kratší. Z městského vlakového nádraží se lze podobně jako z autobusového nádraží do Zoo dostat příjemnou pěší procházkou během 20-30 minut (přes Masarykovo náměstí - popis výše).

Hrad Houska je původně gotický hrad, přestavěný v 16. století na renesanční zámek. Je situován na Zámeckém vrchu, který leží v pískovcových skalách Kokořínska asi 9 km jihovýchodně od Dubé v okrese Česká Lípa. Historie hradu O tom, kdo jej založil, se vedou spory. Buď byl založen českým králem Přemyslem Otakarem II. na počátku jeho vlády a nebo až v posledním desetiletí 13. století pány z Dubé. Jisté je, že první písemná zmínka o něm je z roku 1316 a tehdy byl prokazatelně v majetku Hynka z Dubé. Hrad, jehož poloha mu umožňovala přirozenou ochranu, bylo opevněn jen na jižní straně. Vystřídalo se na něm mnoho rodů. V roce 1432 koupil panství s hradem Houskou Jan ze Smiřic, za jejichž držení byl roku 1590 přestavěn v renesanční zámek. Dále patřil Hrzáňům z Harasova, hrabatům ze Spauru nebo rodu Kouniců, kteří jej roku 1823 upravili. V roce 1924 od uherského rodu Andrássy kupuje Housku prezident Škodových závodů v Plzni, Josef Šimonek. Roku 1930 provedl rekonstrukci a po druhé světové válce mu byl objekt znárodněn. Za komunistů zde byl umístěn depozitář knihovny v Klementinu. V 80. letech 20. století hrad vlastnila Spolana Neratovice. Po roce 1989 se hrad vrátil do držení potomků J. Šimonka a postupně se rekonstruuje. Podoba hradu Houska je masivní objekt čtverhranného půdorysu s uzavřeným středním nádvořím. Dochovala se gotická okénka. Renesanční nástěnné malby jsou z novější doby. Hradní kaple s restaurovanými malbami prostupuje dvě patra. Nejcennějším interiérem je Zelená světnice s malbami ze 16. století a rytířský salonek. Na střeše je rozhledová vížka. Houska žije nebývalým kulturním životem. V sezóně je možná prohlídka s výkladem, v létě se pořádají středověké trhy, šermířská a taneční vystoupení, divadelní představení a muzikálová noc. V sobotu se konají noční prohlídky. Kaple slouží i pro svatební obřady. Tipy na výlet Výlet si můžete udělat na barokní zámek Lobeč. V okolí Mšena najdete pískovcový skalní útvar Faraon, malou umělou jeskyni Obraznice,  skalní bludiště nebo Švédský val. Ve Mšeně pak najdete městské muzeum. Nezapomeňte navštívit ani známý hrad Kokořín a Mšenské pokličky. U Dubé zase najdete skalní hrad Pustý zámek. Ubytovat se můžete ve Mšeně.

Raně barokní zámek stojí nedaleko centra Holešova v sousedství zdejšího kláštera. Holešovský zámek se svým rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, řadí mezi nejvýznamnější doklady rané barokní zámecké architektury v českých zemích.      Historie hradu        Počátky feudálního sídla sahají do středověku, kdy v roce 1245 na zdejší tvrzi sídlil biskupský leník Hugo z Holešova. V čase husitských válek byla tvrz zcela zničena, pak nechali Šternberkové vybudovat novou tvrz, ze které se v suterénu dnešního zámku částečně dochovala její západní část. Do roku 1574 byla pozdně gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1643 bylo sídlo vypáleno Švédy. V takovém zdevastovaném stavu jej koupil roku 1651 Jan hrabě z Rottalu, který si u vídeňského architekta Filiberta Lucheseho objednal jeho velkolepou přestavbu. Od roku 1655 vznikala v duchu raného baroka nová stavba, tradiční čtyřkřídlá uzavřená dispozice kolem vnitřního dvora s polygonními nárožními věžemi. Druhé patro zámku však zůstalo nedokončené, otevřené do krovu. K zámku příslušela i okrasná zahrada, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada. Na raně barokní stavební práce navázal ve vrcholném a pozdním baroku František Antonín hrabě z Rottalu. Za jeho éry panoval v Holešovicích čilý kulturní i stavební život. Před rokem 1750 nechal hrabě upravit interiéry ve druhém patře zámku a ve velkém slavnostním sále severního křídla zřídil zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovil ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná. Přechod pozdního baroka v klasicismus se odzrcadlil jen v interiérech druhého patra. Iluzivní malby v některých místnostech provedl bystřický malíř Jan Sviták. Poslední závažnější stavební úpravy spadají do poloviny 19. století, v roce 1910 byl zámek postižen požárem. Po roce 1948 přešlo zámecké sídlo pod správu státu. Od března 2005 je zámek v majetku města Holešova a není pro svůj technický stav využíván. Zahrada je zpřístupněna veřejnosti, obora je uzavřena.    Zámecká zahrada  K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která vznikala od 17. století. Na městské straně před zámkem stojí dendrologicky nejcennější porosty. Bohužel, již dávno zahrada postrádá dřívější nádhery a malebnosti, jakou vynikala, kdy ji síť kanálů, vodopády, bazény a sousoší činily nejkrásnější na Moravě. Součástí zámeckého parku je "Růžová zahrada" s hvězdárnou, kde byla v roce 1959 instalována mramorová busta rodáka Františka Xavera Richtera, barokního hudebního skladatele a spoluzakladatele hudební školy mannheimské.  Tipy na výlet V Holešově dále najdete městské muzeum a galerii nebo židovský hřbitov. Vypravit se můžete na barokní zámek Bystřice pod Hostýnem, vystoupit na rozhlednu Hostýn, navštívit baziliku Nanebevzetí Panny Marie na sv. Hostýně, zříceninu hradu Šaumburk, zříceninu hradu Křídlo, Muzeum Rusava nebo zříceninu hradu Obřany. Za návštěvu stojí i soubor lidových staveb Rymice, větrný mlýn Rymice nebo neorenesanční zámek Přílepy. Ubytovat se můžete v Bystřici pod Hostýnem.