Na náhorní planině prudce vztyčené nad východními terasami Vltavy na Proseku a zvolna se svažující k Labi na Kostelec a Brandýs nalezli letečtí předkové ideální místo na provozování letišť. Lokalita byla nedaleko centra Prahy a okolí bylo volné, všude se prostírala jen pole. Jako první vzniklo po vyhlášení samostatné Československé republiky letiště ve Kbelích sloužící zpočátku pouze vojenskému letectvu. V roce 1919 zde začalo pracovat ředitelství civilního letiště a v letech 1921-1923 se zde vedle dřevěných a plátěných vojenských hangárů objevilo i 5 železobetonových civilních. V těch nejdříve sídlila francouzsko-rumunská společnost ? prvá pravidelně létající společnost na našem území, dále od roku 1923 ČSA a později ČLS. Kbelské letiště bylo travnaté oválného tvaru o rozměrech 810 x 1350m. Další letiště ? naše mateřské letňanské - vzniklo po přestěhování továrny Letov (dříve ČS vojenská továrna na letadla či Hlavní letecké dílny) ze Kbel do Letňan v průběhu roku 1925. Uživatelem letňanského letiště byl též od roku 1926 Vojenský ústav studijní VLÚS (nyní VZLÚ), kdy zde dobudoval své nové sídlo. Nejsevernějším letištěm tohoto trojúhelníku bylo firemní Avie. V roce 1930 Avii převzal koncern Škoda a vybudoval nový závod v Čakovicích se stejnojmenným letištěm. Mělo nepravidelný tvar o rozměrech cca 600 x 700m. Zažilo slavnou éru Avie ve 30. letech, ale v letech 1956-8 bylo zrušeno a nyní na něm stojí automobilové výrobní haly. V areálu obcí Kbely, Letňany, Čakovice ve vzdálenostech cca 1,5km od sebe tak vznikla tři letiště. Startovali a přistávali na nich všechny významné stroje naší letecké historie. Do letadel nastupovali slavní rekové nebes i dnes už neznámí letci-učedníci. Co leteckých osudů se zde za 80 let napsalo! Vnímavý tvor může zaslechnout v šustění trávy vzletových drah svist křídel a tlumený hluk motorů a v oparu předjarní inverze uzřít siluety dávných strojů. 1919-1930 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie letiště Letňany Letňanské letiště vzniklo počátkem 20.let a u kolébky mu stála firma Letov, Vojenský ústav studijní a později Aero. Letov a VLÚS měly své objekty na severní straně letiště, Aero na jižní. Letiště bylo mnohem menší než dnes, mělo tvar nepravidelného trojúhelníka o rozměrech cca 500 x 600m. Vzletová dráha nebyla nijak zvlášť značená a celou plochu letiště pokrývala tráva. V této podobě vydrželo letiště až do roku 1939, z té doby se dochoval náčrt všech tří letišť. Během 2.světové války bylo letiště rozšířeno směrem na východ, aby vyhovělo rychlejším a těžším letadlům a dostalo travnatou dráhu o směru 06/24 v délce cca 1000m. Po válce byl provozovatelem letiště Výzkumný a zkušební letecký ústav(VZLÚ), který zřídil ve svém areálu řídící věž a stavěl do služby dispečery pro organizaci zkušebního provozu. Letiště v této dimenzi vyhovovalo až do začátku 70. let, kdy se od západu přiblížila výstavba Severního města. Od té doby muselo letiště o svoji existenci bojovat. V letech 1977 až 1980 proběhly zemní práce, jejichž výsledkem bylo pootočení dráhy do směru 05/23, zkrácení délky na 814m a zvětšení teréních vln již dříve na letišti přítomných. Další vývoj letiště lze očekávat při budování areálu nového výstaviště na západní straně letiště. 1920-1980 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie aeroklubu Sportovně se v Letňanech létalo jistě již před válkou, z té doby nemáme však prameny. Pamětnicky tak je popsáno období po roce 1945. Letňanské létání mělo od začátku dvě větve ? plachtařskou a motorářskou. Motorově se létalo na nynějším letňanském letišti a plachtově na letišti Avie v Čakovicích. Aeroklub Praha Letňany byl organizován jako tovární se zkratkou ALAZ ? Aeroklub leteckých a automobilových závodů (z Avie se stala automobilka). Ustanoven byl počátkem roku 1948, ale létalo se již dříve. Plachtaři začínali s trofejním vybavením, které si sami dovezli z Grunau. Pro hangár bylo k dispozici místo za silnicí z Letňan do Čakovic. Avia věnovala dřevěný barák po Němcích, který musel být přemístěn a adaptován na hangár. Letci museli zesílit nosníky a vybourat příčky, aby bylo dosaženo rozponu 12 m pro potřebnou manipulaci s větroni. Stavba byla dokončena počátkem roku 1948, dosud stojí a v současné době je v ní svépomocná autodílna. Silnice do Letňan oddělovala hangár od letiště a při každém létání musely být větroně přes ni přenášeny. První plachtařský start na aviácké ploše uskutečnil 27.6.1948 Jirka Vašák a zárověň byl prvním plachtařským instruktorem ALAZu. Ke startování větroňů byly používány jednobubnové navijáky Opel a Ford o 90 koňských silách, lano se z počátku tahalo od navijáku na místo startu ručně - vždy čtyři hoši lano táhli a čtyři byli na cestě k navijáku. Později byla pro tento účel speciální tažná motorová tříkolka na bantamových kolech. Prvním vlečným letounem byl Čáp (Storch) původem z Točné a prvým vlekařem Franta Bobek. Létalo se na třech ŠK-38, dvou GB-IIb, Z-24, na Šohajích 25 a 125, na Olympii, Vážce a Kranichu I. Aeroklub vlastnil i Mu-13 Merle, ale ta nelétala. Vzácný Rheinland byl zničen při svém prvém přistání na letišti. Vůbec bylo tehdy v ČSR více nehod na výkonných větroních, protože z Grunau byly odváženy co nejvýkonnější, náročnější na pilotáž na nichžnaši plachtaři s malými zkušenostmi havarovali často při prvém startu. Aviácké letiště bylo dosti krátké, takže když byla jednou potřeba větší výška z navijáku, zastavil se řídký provoz na silnici, větroně se přetáhly a startovalo se z pole, přičemž cestující zastavené MHD sledovali klidně letecký provoz. V roce 1950 byl zrušen v Klecanech Aeroklub vysokoškolského sportu (AVS) a do ALAZu přestoupili známí plachtaři a konstruktéři větroňů Dlouhý, Matějček (byl druhým vedoucím plachtařského odboru), Frynta (třetí vedoucí plachtařského odboru a později i celého aeroklubu). Po zrušení letiště Avie na konci 50-tých let se plachtařský odbor přestěhoval na letiště Letňany, kde sídlí dosud. 1940-1950 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků www.akletnany.cz

Dnešní ocelová rozhledna na vrchu Oslednice (557 m) u Telče, která je zároveň telekomunikační věží, měla svoji předchůdkyni. Rozdíl mezi nimi snad ani nemůže být znatelnější. První stavba byla jen dřevěná dvoupatrová vyhlídka. Hlavním iniciátorem její výstavby byl v roce 1898 profesor telčské reálky Alois Kulhánek. Měřila 16 metrů a zanikla zřejmě ještě před 1. sv. válkou. Současnou věž postavila roku 1999 společnost Radiomobil. Primárním důvodem pro její vznik byla potřeba pokrýt okolí Telče signálem pro mobilní telefony. Společnost vyhověla požadavku města Telč, které bylo vlastníkem pozemku, aby měla vyhlídkový ochoz jenž by byl přístupný veřejnosti. Věž je vysoká 34 metrů a na její vyhlídkovou plošinu ve výšce 31 metrů vede 176 kovových schodů. Z rozhledny máme pohádkovou Telč jako na dlani, uvidíme hrad Roštejn a za mimořádných klimatických podmínek i na Alpy.

Sluneční hodiny jsou umístěny severně od Štefánikovy hvězdárně. Díky své poloze neujdou pozornosti návštěvníků hvězdárny, či Růžového sadu. Jejich funkce je popsána v galerii.

Historie výstavby zdejších nádržína řece Dyji, jako ochrana před povodněmi sahá až do 18. století, ale reálný podklad pro výstavbu vznikl až vodohospodářským plánem z roku 1954. Výstavba celé vodní nádrže skládající se ze tří částí proběhla ve dvou etapách. První etapa byl vznik horní a střední nádrže, druhou etapou vznikla nádrž dolní. Celkový objem všech tří nádrží se pohybuje okolo 130 mil. m3 vody. Jejím primárním účelem je tedy ochrana důležitých míst před povodněmi a také významně slouží k rekreaci a rybolovu. První nádrž (horní) začíná za obcí Brod nad Dyjí a končí hrází po níž vede komunikace první třídy č. 52 (Brno – Mikulov). Výstavba byla zahájena v roce 1974 a dokončena roku 1978. Sypaná hráz je dlouhá 2.484 m a vysoká jen něco málo přes šest metrů. Celkový objem horní nádrže činí 14,313 mil. m3 vody. Kousek od hráze severním směrem se nachází pozůstatky tábora římských legií. Střední nádrž začíná hned pod hrází horní nádrže a končí hrází po níž vede komunikace č. 420 Dolní Věstonice – Hustopeče. Výstavba byla započata souběžně s horní nádrží a dokončena o tři roky později než u horní a to v roce 1981. Zemní sypaná hráz je nejmenší ze všech třech, délku má 1.365 m a výšku 6,7 m. Celkový objem je však vyšší než u horní nádrže, činí něco málo přes 32 mil. m3 vody. Zajímavostí této nádrže je dochovaný kostelík, původně románská stavba, přestavěná goticky ve 14. století. Stojí na malém ostrůvku chráněný valem , nedaleko hráze horní nádrže. Kostelík je dokladem někdejší vesnice Mušov, která výstavbou nádrže zanikla. Dolní nádrž je svojí rozlohou největší ze všech tří a má rovněž největší hráz. Dokončena byla až v roce 1989. Má rozlohu 1700 ha a objem téměř 84 mil. m3 vody. Zemní sypaná hráz je dlouhá na 4.658 m a vysoká 9,8 m. Vede zde komunikace č. 421 Mikulov – Velké Pavlovice. Při hrázi se nachází elektrárna se dvěma turbínami. Hlavní turbína má výkon 2,3 MW, druhá slouží při asanačním průtoku jen 0,2 MW. Vodní nádrž Nové Mlýny ukzála svoji potřebu již několikrát a to hlavně při povodních. Zejména pak v roce 2002 a 2006 dokázala významnou část povodňově vlny zachytit a významně tak snížit při povodní průtok pod nádrží.