Bezručova vyhlídka se nachází v zámeckém parku asi 2 km jižně od Hradce nad Moravicí odkud sem vede značená cesta. Vyhlídka devět metrů vysoká je dřevěná, umístěná na čtyřech kamenných pilířích. Vyhlídka byla postavena pravděpodobně kolem roku 1890 a básníkovým jménem byla nazvána v září 1947. Z vyhlídkové plošiny ve výšce cca 5 m je nádherný rozhled na zámecký areál , řeku Moravicï, na Stránku, kopec Hanuši, část Podolí, Branku aj. Vyhlídka je volně přístupná.

Náměstí Kosmonautů leží u stanice metra Háje, která se původně jmenovala také Kosmonautů. Pojmenováno bylo při svém vzniku v roce 1978. Na náměstí je sousoší připomínající let prvního Československého kosmonauta, Vladimíra Remka, do vesmíru. Československo bylo po Sovětském svazu a Spojených státech amerických třetí zemí na světě, která vyslala svého občana do vesmíru.

Svého zástupce na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO má i české baroko. Je jím monumentální sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Ochrana proti moru Byl postaven v letech 1716-1754 a je představitelem vlny barokních morových, mariánských a čestných sloupů, které se rozšířilo po Tridentském koncilu. Sloupy byly chápany jako ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím. Nejinak tomu bylo i u Sloupu Nejsvětější trojice v Olomouci. Město postihla morová epidemie v letech 1713-1715. Sloupy byly osazovány sochami svatých ochránců a měly také zdůrazňovat slávu a moc katolické církve. To, že byl postaven právě v Olomouci je dokladem zbožnosti tohoto města a také jeho historického významu. Město Olomouc bývalo hlavním městem Moravy a od roku 1063 také sídlem biskupů. Původcem, autorem i mecenášem byl architekt Václav Render. Po jeho smrti na sloupu pracovala řada dalších lokálních umělců, z nichž nejvýznamnější byl sochař Ondřej Zahner, který vytvořil z pískovce jedenadvacet soch v nadživotní velikosti. Sousoší bylo posvěceno v roce 1754, i za účasti císařovny Marie Terezie. Největší skulptura střední Evropy Svým rozsahem, hojnou sochařskou výzdobou i celkovou koncepcí se sloup řadí mezi nejvýznamnější evropská díla svého druhu a je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Sloup je vysoký třicet pět metrů, na jeho základně se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s postavami apoštolů a dvě sousoší. Na spodním patře lze mimo jiné spatřit postavy sv. Mořice a dalšího českého patrona sv. Václava jímž byly zasvěceny dva důležité olomoucké chrámy. Patro nad nim náleží moravským světcům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu a také patronům Čech sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velmi silný. Ve třetím podlaží jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče jeho matky sv. Anna a sv. Jáchym, jeho nevlastní otec sv. Josef a sv. Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi sv. Vavřinec a sv. Jeroným. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Naději, Lásku a Víru. Ve střední části sloupu je umístěné sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Na nejvyšším místě je pozlacená dominanta sloupu, sousoší Boha Otce, Kristus s křížem a v zářivém slunci holubice symbolizující Ducha svatého, pod Nejsvětější trojicí je umístěn archanděl Michael s mečem a štítem. V roce 2000 byl zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci“ jako vrcholné dílo středoevropského baroka. Interiér Trojice je přístupný v období duben – září 9 – 14 hod.

Jedinečná kubistická budova postavená architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912 v místě zbořeného starého domu rytířů Granovských zvaného U černé Matky Boží. V současnosti je zde stálá expozice věnovaná českému kubismu, zahrnující architekonické plány, modely, fotografie, malby, plastiky a užité umění (především nábytek).