Stavba rumburské lorety započala v roce 1704 a je kopií italského originálu, postaveného podle plánů architekta J.L.Hildebrandta. Nejpozoruhodnější částí je Svatý chýše s kopií zázračné Černé Madony zhotovené z pískovce. Ambity byly vystavěny v letech 1742-1755 pod patronátem knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. Do komplexu patří ještě kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter.

Židovský hřbitov v Moravském Krumlově se nachází jihozápadně od centra při ulici Ivančická a Znojemská. Založen byl nejpozději v 16. století. Na počátku 20. století byla vystavěna nová márnice s vozovnou a byt hrobníka. Tyto objekty byly v letech 1959-1961 přestavěny na obytné účely. Poslední pohřeb se zde konal v prosinci roku 1937. Po druhé světové válce byl hřbitov neudržován, zarůstal a stal se i několikrát terčem vandalů. Dnes je hřbitov udržovaný, na ploše 8189 m2 se nachází zhruba 407 náhrobků nerovnoměrně rozprostřených, z toho 250 by mělo být čitelných. Mezi nimi se nachází i 10 dětských náhrobků. V severozápadní části na vyvýšeném místě se nachází rabínský okrsek. Hodně náhrobků pochází ze 17-18. století, nejstarší čitelný by měl být z roku 1613. Náhrobky z tohoto období jsou převážně z pískovce nebo slepence, výjimečně z vápence. Hřbitov je volně přístupný.

Autorem sochy je Ferdinand Maxmilián Brokof, který ji zhotovil v dílně svého otce v roce 1709 na objednávku bývalého konventu kajetánů (theatinů) v Praze. Sv. Kajetán založil roku 1524 kongregaci nazvanou theatini k obrodě současného života a na pomoc lidem při morových epidemiích. Stal se jako ochránce při moru a hladomorech patronem Bavorů. Socha světce v řádovém rouše stojí na podstavci před obeliskem, který symbolizuje sv. Trojici. Sousoší je doplněno typickými barokními ozdobami, andělíčky a obláčky. Světec drží v ruce knihu, na níž je nápis: QVAERITE PRIMO REGNVM DEI ET IVSTITIAM EIVS ET HAEC OMNIA ADJICIENTVR VOBIS. MATH. CAP. 6. V. 35. - Hledejte nejdříve království Boží a spravedlnost jeho a toho všeho se vám dostane.

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná k roku 1431 jako majetek Beneše z Vartemberka. Skalní hrádek byl zčásti vytesaný do pískovcové skály a zčásti dřevěný. Poslední zmínka pochází z roku 1453, kdy se uváděl jako manské sídlo, a patrně již brzy poté zanikl. Poustevna V roce 1760 byla v jeho zbytcích zřízena poustavna, která fungovala do roku 1773. Poustevnu obývali za její existence dva poustevníci. Druhý poustevník přišel po odchodu prvního v roce 1768. Jeho vlastní jméno bylo Johan Wenzel Steinfelder. Již od mládí se toulával a žebral. Dostal se až do Itálie, kde vstoupil do kongregace poustevníků sv. Ivana a po návratu do Čech začal působit zde na Stohánku. Za tučné almužny podával rozhřešení a rady. Přïjal i pomocníka, mladého chlapce Aloyse Kaysera. Uměl dobře vařit, krásně zpívat a byl velice milý ke všem příchozím. Později se však ukázalo, že údajný mladík je dívka Anna Alžběta Kayserová, která sem utekla, neboť ji kupec, u které sloužila, obtěžoval. Kerhartický farář ji odvezl do kláštera alžbětiněk v Praze. Poustevníkovi se péče zalíbila, a tak si již tentokrát úmyslně pořidil novou pomocnici. Roku 1773 byl obviněn z nemravného života, ze Stohánku vyhnán a poustevna zrušena. Dispozice hradu Hrad byl založen na strmém pískovcovém suku. Přístup na jeho horní plošinu umožňovala skalní spára, uzavíraná dveřmi na závoru. Středověké situaci snad náleží objekt zasekaný do skály, nesjpíše upravený na kapli poustevníků, a s ním související světnička. Ve stěně po pravé straně schodiště se nachází 16 prázdných výklenků bývalé křížové cesty. Na jihovýchodní straně proti vchodu se nacházel oltář s malovaným očistcem. Při patě suku nejspíše stály hospodářské budovy. Tipy na výlet Nedaleko odsud se nachází Lázně Kundratice, přírodní památky Čertova zeď, Vranovské skály, Skalní brána nebo Havraní skála. Podívat se můžete i na technickou památku průrva Ploučnice. Nezapomeňte navštívit zámek Zákupy. Ubytovat se můžete například ve Stráži pod Ralskem.