Starobylé městečko Slavonice, patří sice historicky do jihozápadního cípu Moravy, ale od správní reformy z roku 1960 náleží do Jihočeského kraje a okresu Jindřichův Hradec. Ve Slavonicích, kterému se pro jeho dochované renesanční centrum někdy říká „malá Telč“, žije necelých 3 tis. obyvatel. Leží na hranici s Rakouskem, v krásné krajině, plné rybníků a hlubokých lesů, nazývané Česká Kanada. Osada byla poprvé připomínána již ve 12. století při obchodní cestě do Vídně. Původní trhová ves se díky kolonizaci německých obyvatel postupně vyvinula v opevněné město a byla majetkem pánů z Hradce. Příjmy města pramenily zejména z jeho polohy, při vozové cestě z Prahy do Vídně. Také jsou v souvislosti sokolím Slavonic zmiňovány stříbrné a zlaté doly. Díky tomu zaznamenaly Slavonice na přelomu středověku a novověku velký rozkvět. Městečko bylo opevněno, přibyla nová tržiště vně opevnění a vytvořila se dvě náměstí, která byla obklopena měšťanskými domy. Od 17.stoeltí začal pozvolný úpadek. Třicetiletá válka, mor, požáry a omezení městských výsad mělo za následek zchudnutí města, jeho vylidňování a s tím spojený pokles významu. Slavonie se ocitly mimo hlavní cesty a tak zůstaly v podstatě ve stavu, v jakém jej zanechali renesanční architekti. Ovšem právě díky tomu jsou dnes velmi vyhledávaným cílem turistů. Na začátku 20. století se město dočkalo železnice a byly bořeny již nepotřebné hradby. Jádro Slavonic tvoří dvě náměstí, Horní a Dolní, oddělená trojlodní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Náměstí jsou lemována řadami pozdně gotických a renesančních domů, pocházejících z doby kolem poloviny 16. století se sklípkovými klenbami a bohatými sgrafity, které patří k nejcennějším v Českých zemích. Z masivního opevnění města se do současnosti dochovaly severní a východní části parkánové zdi s pěti baštami. V dobrém stavu jsou také dvě zbylé brány, Dačická a Jemnická, pojmenované podle blízkých měst, ke kterým byly obráceny. Východně od centra města byl na Špitálském předměstí vystavěn kostel svatého Jana Křtitele, založený při městském špitále. Pod historickým jádrem, které je městskou památkovou rezervací, je zpřístupněna část rozsáhlého odvodňovacího systému chodeb, které druhotně sloužily jako obranná a záchranná komunikace. V jednom z měšťanských domů je městské muzeum s expozicí věnovanou památkám města a archeologickým nálezům z okolí.

Národní knihovna České republiky, jež sídlí v Klementinu, má za sebou bohatou historii a mnoho názvů. Její počátky je možné klást do pobělohorské doby, kdy se jezuité ujmuli správy Karlovy univerzity. Vznikla spojením knihovny Karlových kolejí a tehdy již rozsáhlé knihovny jezuitské koleje v Klementinu. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 došlo z iniciativy Františka Josefa, hraběte Kinského k vydání dvorského dekretu císařovnou Marií Terezií, kterým oficiálně potvrdila spojení čtyř velkých knihovních celků v novou veřejnou c.k. univerzitní knihovnu, jejímž sídlem se stalo právě Klementinum. O pár let později dostala knihovna název Bibliotheca nationalis. V roce 1924 se přejmenovala na Slovanskou knihovnu, v roce 1939 se jmenovala Zemská a univerzitní knihovna a od roku 1958 nesla název Státní knihovna ČSR. Dnes, již opět působí knihovna opět pod názvem Národní knihovna. Knihovní fondy se rychle rozrůstaly. Od r. 1782 všichni pražští tiskaři odevzdávali knihovně povinné výtisky, po 25 letech se tato povinnost rozšířila na celé území Čech. Dnes má ve svých depozitářích více než 6 milionů knih. Nejkrásnějším sálem je Barokní knihovní sál, který zabírá výšku dvou pater. V roce 1722 jej postavil K.I. Dienzenhofer a je vyzdoben freskami na téma vědy a umění. Nad Barokní knihovnou je tzv. Meridiánová síň, kde se prováděla měření a výpočty. Jsou tu astronomické přístroje a struna, která je vlastně pražským poledníkem, přesněji umístěným než ten na Staroměstském nám. Z Meridiánové síně se lze dostat na ochoz věže. Dalšími vzácnými sály jsou Mozartův s rokokovými malbami, Matematický sál, Sál rukopisů a velký sál se štukovaným stropem, v němž je dnes lístkový katalog. Dále je zde sál Hudební se štukovanou figurální klenbou s alegoriemi čtyř fakult a rokoková kaple s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1926 byla postavena hlavní čítárna, dnešní hala služeb a po roce 1931 došlo ke změně dispozice křídla směřujícího do Mariánského náměstí pro účely Technické knihovny. Dnes už kapacity Klementina přestávají stačit. Proto je snahou vedení Národní knihovny postavit novou budovu. Nová knihovna by měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat by se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801. Rekordy Klementina NEJstaršími dokumenty v našem fondu jsou řecké papyry z 1. st. n. l. NEJstarším latinsky psaným rukopisem v NK ČR je zlomek evangelia podle sv. Lukáše z přelomu 7. a 8. stol NEJdelším dokumentem je rotulus ze 14. století – měří více než 10 metrů. NEJtěžší knihou je Lobkovický graduál o váze více než 70 kg. NEJdražším dokumentem je Kodex vyšehradský, jehož historická hodnota je nevyčíslitelná. Odhaduje se na miliardu Kč. NEJstarší českou památkou je Svatojiřský antifonář s přípisky o Berhelovi a Aldíkovi z přelomu 13. a 14. století. NEJcennější autograf pochází z ruky Jana Husa. NEJstarším tiskem je zlomek z Gutenbergovy bible z roku 1454. NEJstarším českým tiskem jsou Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Tištěné památky z NEJvzdálenějších oblastí pocházejí z jezuitské misie v Manile (Filipíny). NEJrozměrnější mapou je rukopisná mapa Ruska o velikosti přesahující 11 m².

Jelení jezírko se nachází na žluté turistické značce zhruba 1,5 km od obce Jelení. V roce 1835 byla pro zlepšení stavu plavební vody ve Schwarzenberském kanále postavena umělá vodní nádrž Jelení jezírko. Je položena ve výšce 945 m.n.m. Objem zadržované vody byl 9.000 m3. Naplňovala se 10 dnů a při plném otevření výpusti dodávala 0,4 m3 vody za vteřinu po dobu 5 hodin. Jelení jezírko je napojeno na kanál tzv. Jelením smykem, dlážděnou stokou o délce 925 m s výškovým rozdílem 85 m.

Původně hřbitovní kostel sv. Michala nacházející se v Michalské ulici severně od centra města byl vystavěn v letech 1667-1670. Hřbitov kolem kostela byl zrušen roku 1966. Stavba je to jednolodní s půlkruhovým kněžištěm, k němuž se přikládají dva pětiboké prostory, z nichž jedna funguje jako sakristie.