Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.

Přestože v Nové Cerekvi, v obci 8 km západně od Pelhřimova, nebylo příliš početné židovské osídlení,  byla zde vystavěna pozoruhodná synagoga, která se dochovala do dnešních dnů. Stojí v Rubešově ulici v severní části městečka a roku 1855 nahradila starší dřevěnou synagogu. Stavitel Štěpán Walser pro ní zvolil v středoevropském prostoru nezvyklý novorománský sloh s maurskými prvky na půdorysu obdélníka s pětibokou východní apsidou. Bohoslužby se v ní konaly do 30. let 20. století. Devastace synagogy nastala během 2. světové války, kdy německá armáda zlikvidovala vnitřní zařízení. Po odsunu Židů do koncentračních táborů v r. 1942 byl jejich majetek uložen v synagoze. Až do roku 1989 sloužila synagoga jako sklad surovin Spojených kartáčoven Pelhřimov. Do poloviny 90. let se zde vystřídalo několik majitelů. Když v roce 1998 byla prodána zpět Židovské obci v Praze, začala být postupně opravována. Mohutná jednolodní stavba se štítem a širokými rizalitovými věžicemi dominuje širokému okolí a slouží ke kulturním účelům.

Město Horažďovice bylo obehnáno hradbami již v polovině 13. století. Hradební pás dlouhý zhruba 1,3 km postupně tvořila hlavní hradební zeď, parkán, vnitřní hradba, za parkánem následoval příkop, místy široký až 14 m. Po pozdějším zpevnění měly hradby celkem 12 bašt. Vstup do města umožňovaly tři brány a jedna branka. Z hradeb se dochovala východní strana s poloválcovou věží, v severovýchodním ohybu dvojboce uzavřená bašta. Z bran se pak dochovala Pražská (Červená) brána, zbytek Prachatické brány a malá branka (Fortna). Třetí brána stojící na severovýchodní straně ke konci dnešní Ševčíkovy ulice zanikla někdy kolem poloviny 19. století. Součástí opevnění je zbytek branky (fortny) stojí mezi dnešní ulicí Podbranskou a Nábřežní.Malá branka vystavěná ve druhé polovině 13. století byla postavena za účelem přístupu k vodě k zásobování města a při požáru. Také tudy vedla cesta k mlýnu. V pozdější době byla před ní postavena ještě vnější branka vzdálená asi 11 m, zbořená v roce 1837. Původně byla branka malou věžovitou stavbou, dnes jde o půlkruhově zaklenutý průchod hradební zdí o šířce zdiva dvou metrů. Další objekty opevnění maji svá samostatná hesla.

Zdymadlo Troja – Pobaba slouží ke splavnění Vltavy v její severní části Prahy. Je tvořeno plavebními komorami Podbaba, Trojským jezem a plavebním kanálem. Současnou podobu zařízení nabylo po rekonstrukci v letech 1974 – 1979.